Být samotář, co miluje lidi, je někdy „na přesdržku“!
Hudbě a vlastní tvorbě se věnuji přes 10 let a ani nevím, kde a jak to začalo. Možná to byla potřeba dostat ze sebe tu přehršli emocí, která ve mě vzniká. Možná to byla obyčejná zábava hrát si se slovy, a tím určovat podstatu myšlenky. Tak či tak z toho vznikla jediná a fungující sebeterapie, jak se z toho všeho dění okolo tak nějak nezbláznit.
Zapisovat si ústřižky emocí v situacích, které se vám dějí, není až tak složité (pokud na to nezapomínáte), sepsat je však do souvislého textu, který by dával smysl, to už je jiný level. Nikdy jsem neuměl kalkulovat a hodně krát se mi stalo, že jsem se chápal až zpětně, proto pro mě byla výzva, když jsme se kapelou dohodli, že natočíme koncepční album. Album, kde budou slova klouzat po povrchu a kdy budeme hudebně příběhům sloužit a nesnažit se dokazovat si, kam až sahají naše „hudební skills“.
Psaní o lásce jsem se vyhýbal jako čert kříži, protože je opravdu těžké nepůsobit kýčovitě, ale pak mi to nějak došlo. Po 30 letech, co jsem na světě, jsem si uvědomil, že není potřeba nikde nic pracně hledat a vymýšlet, ale otevřít oči a vnímat, co se kolem děje. Že láska nefunguje v jediné formě, ale že má tolik podob, kolikrát jsi člověkem. Že je obsažena v běžném dění a ve skutcích, které děláme. Umí to být oddanost, strach, přátelství, touha, ale i závist s nenávistí. Umí to být tolik věcí, že by se v tom jeden ztratil.
A pak mi to došlo. Došlo mi, že si každý během života vytváříme jakousi příručku – takový Návod na soužití, kde formujeme sami sebe a uvědomujeme si dopady svých rozhodnutí.
Proto jsme věnovali koncept alba této myšlence, a začali psát jednotlivé příběhy a formy uchopení. Nezapomeň, Zevšedním, Dveře dokořán, Nestačím nebo Sem tam jsou příběhy založené na osobní zkušenosti, proto nemusí hned prvoplánově působit pochopitelně. On to ani záměr nebyl. Záměrem bylo najít rysy a stěžejní body soužití, které prožíváme každý z nás v již zmíněných formách.
Vrcholem všeho snažení bylo, když mi došlo, že popisuju nejen externí mezilidské vztahy, ale i fungování naší kapely samotné. Že bez určité empatie a snahy formovat nás do zdravého konkurenčního prostředí plného konstruktivní kritiky bychom se časem rozpadli jako domeček z karet.
A to je podle mne podstata celého alba – empatie. Empatie v jakékoliv formě, protože není podstatný dělat věci správně, ale uvědomovat si následky a poučit se z chyb. Každý z nás je tak trochu samotář, co miluje lidi, a to může být někdy “na přesdržku”.
A to jsem přesně i já... Filip Kovařík, zpěvák, kytarista a textař kapely KOWALL COMPANY.
Hudební styl naší kapely se formuje tak nějak přirozeně, protože jsme během 10 let prožili nespočet hodin ve zkušebně a ve studiu a odjeli přes 150 koncertů. Nikdy jsme nešli do písničky stylem, že bychom věděli jak dopadne. Prostě jsme vzali nástroj a poslouchali. A pokud to tam bylo, tak to tam prostě bylo.
Album Návod na soužití spatřilo světlo světa 1.10.2021 a vznikalo ve studiu TAmusica Dana Kašpara, kde se s námi na ní producentsky spolupodílel Alois Pospíšil a kde můžete najít 10 autorských písní, které možná na první pohled odráží věci, které by mohly bolet, ale podle mě tak nějak lidsky a přirozeně.
Má také vaše deska nějaký jednotící koncept? Podělte se s námi a napište nám na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
