Cajon aneb proč si pořídit „ptačí budku“

O cajonech už se toho napsalo dost, protože cajon je zkrátka hit. Ale není to takový ten one season hit. Během posledních cca 10 let se z něj stal fenomén a nepřestává být v oblibě u bubeníků všeho druhu. 

Co je cajon?

Cajon (vyslovujeme „kachon“) je zjednodušeně řečeno krabice, na které se sedí a tluče se do ní rukama. Tvarem malinko připomíná ptačí budku, jelikož má na zadní straně otvor pro mikrofon na ozvučení. Unikátnost cajonu spočívá v přední desce, na kterou se hraje. Ta má totiž z druhé strany zabudovaný struník, což byl geniální nápad. V Peru, odkud cajon zřejmě pochází, tam nejdřív namontovali struny z kytary a ty až později byly nahrazeny struníkem velmi podobným tomu, který se dává na malý buben. Díky onomu struníku se lze při hře na nástroj zvukově velmi přiblížit bicí soupravě.

Půvabná Heidi Joubert, skvělá zpěvačka a cajonistka, nám dá lekci groovu.

Hra na cajon

Jak hrát na cajon? Rukama hrajete na přední desku. Jednou rukou tlučete někam zhruba doprostřed nástroje. Tímto se vytvoří basový tón, podobný velkému bubnu u soupravy. Druhá ruka hraje na horní kraj desky, kde je velmi dobře slyšet zvuk struníku – a dává tak vzpomenout vysokému tónu malého bubnu. Tímto způsobem se dají hrát základní rytmy ala „kopák/virbl“.

Cajonista může rukama pohybovat samozřejmě volně po celé desce – a docílit tak široké škály zvuků i složitějších rytmů. Jsou mistři, kteří dokáží zapojit třeba i nohu a hrát patou z boku nástroje. Tímto způsobem se získá další zvuková barva. Hru na cajon lze ozvláštnit přidáním třeba šlapky s beaterem nebo hi-hat. V tuto chvíli se hra opravdu blíží hře na bicí soupravě pocitově i zvukem. Též můžeme využít třeba různé tamburíny, zvonečky a splash činelky, to vše kvuli rozšíření spektra o cinkavé a plechové zvuky. Kromě rukou můžete ke hře použít také metličky na cajon.

Výhody cajonu

Co je vlastně největší předností cajonu? Především mobilita a široké pole užití. Prostě sbalím nástroj do futrálu na záda, skočím do tramvaje a jedu na koncert. Aspoň jednou za čas člověk nemusí řešit místo na parkování auta a pokuty. No a kdo z nás si rád nedá po povedeném koncertě pivo, že? S cajonem se dá buskovat na ulici i hrát na velkých podíích díky ozvučení. Stylově se asi nejvíce hodí do akustického hraní, ale vše záleží na kapele, aranžích a též vkusu a umu bubeníka.

Já jsem zatím cajon použil kromě unplugged country hraní s akustikama též do hiphopu, blues, balkánu, ale i bigbeatu. Přímo ideální je svým charakterem do latin a nebál bych se ho zkusit i do jazzu. Navíc dnes už existuje i několik různých druhů a typů cajonu a tak můžeme vybrat ten pravý,který nám bude vyhovovat. Pojdme se na pár dostupných typů podívat.

Daddi Bahmani je opravdu mistr cajonu.

Typy cajonů

Nejklasičtější je cajon dřevěný. Ten vyrábí třeba Sela, Gecko, Tycoon nebo Meinl. Dále tu máme cajony kartonové, například od německé Sely nebo českého výrobce Carton Cajon. Ty jsou zajímavé hodně funky designem. Papírový cajon rozhodně není jen cajon pro začátečníky. Unikátní je díky své skladnosti. Dá se totiž celý složit do tašky nebo kufru a to je bomba, protože to už na hraní jedete s nastrojem v podpaždí. Nebo ho složíte do kufru s oblečením a hurá na dovolenou. Zajímavé je, že i tento křehce se tvářící nástroj má nosnost až 150 kg, nehrozí tedy u člověka průměrných rozměrů zřícení se při hře. 

Dalším v řadě je bongo cajon třeba od Meinlu, který vyloženě zní jako malý buben a je ideální k doplnění cajonového coctail kitu. Na zpříjemnění hraní můžete použít cajon pad. Firma Roland přišla s El Cajonem, což je revoluční kombinace cajonu s reproduktorem a zvukového modulu plného samplů. Tedy skutečně je z čeho vybírat. Dobré je si také pořídit nějaké pouzdro. Obal na cajon vyrábí např. Meinl.

Závěr

Jestliže má být hudba především o svobodě, cajon je toho ideálním příkladem. Svojí žánrovou univerzálností, skladností, mobilitou a hezkým zvukem. Cajon je zkrátka fajn věc a kdo si ho pořídí, určitě chybu neudělá.