Caribou svojsky a suverénně pokračuje v mapování širokého teritoria

Pryč jsou doby, kdy živelný rockový sound, který známe z koncertů, rezonoval i ve studiových skladbách Dana Snaitha, kterého hudební svět zná od třetí desky jako Caribou. Kanaďan s doktorátem z matematických věd v kapse v poslední době dává ve studiu přednost samotě a elektronice.

V minulých letech měly jeho skladby výrazně taneční spády, že je radši vydal na dvou albech pod pseudonymem Daphni. Jako Caribou se s novým materiálem vrací po dlouhých šesti letech do mnohem barevnějších, žánrově rozmanitějších končin. Z dvanáctiskladbové skládanky je od prvních tónů poznat, že odleželý materiál prošel opravdu jemným sítem.

Najdeme zde přímočaré taneční pecky (Never Come Back, Ravi), sofistikovaný pop, který by se neztratil například na deskách Metronomy, Tame Impala nebo nového Becka (You and I, Like I Loved You), kolekce nás dostane do retro nálady postavené na samplech starých nahrávek ála Fatboy Slim (Home), ale dokáže i zabrousit do experimentálnějších vod, kdy výraznou klavírní linku v Sunny’s Time doprovází samplovaný rap. I když Kieran Hebden smočil prsty pouze v jedné položce desky, duch jeho projektu Four Tet je slyšet na Suddenly poměrně výrazně.

Čím deska, která nepodlézá vysokou kvalitativní laťku předchozích nahrávek Caribou, vyčnívá, je důraz, který klade na Danův snivý vokál. Ten se stal vítaným pojítkem výrazně barevné skládanky. Caribou po dlouhé pauze nepřichází s revolucí, pouze pokračuje v mapování širokého teritoria mezi popem, elektronicko-tanečními spády, rockem a avantgardou. Svojsky a suverénně. Bude zajímavé, jak nový materiál bude znít v živé podobě. Mám za to, že řada položek sedmé řadovky by mohla ve čtyřčlenném podání získat ještě plnokrevnější podobu.

Caribou – Suddenly

City Slang, 28. 2. 2020, 43:38

Pop, elektronika