Cesta k desce #8: Mix – možnosti, peníze, komunikace

Tááááák. Máte natočeno a jde se míchat... A míchání, to je celá řada rozhodnutí, která něco stojí a je potřeba je nějakým způsobem, jak se dneska říká, odkomunikovat. Anebo česky – vědět, co chci, být ochotný za to zaplatit a umět to jasně říci. Tři zásadní body si uvedeme napřed písemně, a pak vše podrobněji rozeberu ve videu.

1. Možnosti

Práce na mixu velmi souvisí se záměrem a fází natáčení. Jestli už máte hotové aranže a celkovou představu o zvuku, dá se hodně z toho, co by se řešilo v míchání, vyřešit už během natáčení – výběrem mikrofonu, kompresí a ekvalizací (případně) při náběru, ale třeba i výběrem nástrojů ve studiu (mám třeba rád, když je přímo ve studiu na výběr více snare bubínků). Jak jsem říkal už v předchozích dílech seriálu, aranž dělá hodně. Pokud toto všechno máte, velmi pravděpodobně vám míchač řekne, že se to pak už míchá skoro samo. Ovšem ono „skoro“ znamená i tak dost práce, buďte v klidu.

Jsou situace, projekty anebo prostě následky nerozhodnosti, kdy se „toho ještě hodně řeší v mixu“. Píseň nějak roste pod rukama a možná si tak trochu žije vlastním životem. To je úplně v pořádku, je to tvůrčí proces, ne sveřepé plnění plánu. Buďte ale připraveni, že toto stojí čas a peníze – a hodně komunikace.

Pokud jde o mne, mám rád tu cestu, kdy je jasná vize už při náběru, takže jako muzikant či producent mohu činit rozhodnutí s dopadem na celek. Nevýhodou je, že později to už většinou nejde změnit. No, nevýhodou... taková rozhodovací paralýza dokáže poslat k šípku kdejaký projekt, hudba není výjimkou.

Mix je pak už „jenom“ o dochucení celé nahrávky, ale i to trvá a práci dá. Pro mě osobně je výhodou hezký pocit, když já i kapela už během náběru slyšíme, že to hezky zní. V takové situaci nemusím říkáat, že „to je jenom náběr“, že „to bude znít líp po mixu a ještě líp po masteru“. Je to sice pravda, ale já to mám rád hned!

2. Peníze

Debata, jak nacenit mix, končí vždycky pokrčením rameny s tím, že ceny jsou smluvní. Občas si říkám, jestli někdo fakt chce mix písničky, na které strávil hodiny (spíše dny) času, nacenit na stejnou výši jako návštěvu v barbershopu. Každopádně, jsou dva principy – flat rate a hour rate. Flat je prostě cena za song. Hour je hodinovka. Obojí má svoje pro a proti.

Zase, můžu mluvit jenom za sebe. Jdu cestou flat rate, ale vždy upozorňuji na to, že jestli budu místo míchání rovnat bubny a ladit zpěvy, je to nad rámec – odhadnu hodiny nad flat rate a nacením celkovou zakázku. Jsou na to různé názory, ale dle mého by rovnání a dolaďování mělo být součástí produkce, ne mixu. (Vy, kdo mícháte desky, přestaňte se smát...) Jinými slovy, jsme zpět v předchozích dílech – pokud to dobře zaranžujete a zahrajete, ušetříte si peníze.

3. Komunikace

Nejčastější námět vtipů o míchání. Můj oblíbený zní takto: mix za 5000 dolarů – Díky, bereme verzi B. Mix za 50 dolarů – Prrosím tě, kytarista má málo kytar, basák to poslouchal u babičky na chatě a ta si všimla, že tam je málo basy, zpěvák to poslouchal ve sprše a ve druhém refrénu chce míň hallu.

Osobně mám rád, když máme s kapelou jeden komunikační kanál a vše ideálně ve word/excel dokumentu s připomínkami. Jednotlivé body ať si kapela vyřeší mezi sebou. Když je toho více, prostě jedu pak semafor: zeleně = splnil jsem, oranžová = splnil jsem, ale..., červená = sorry, není možno.

A ještě jednou, pokud jde o mne. Když jsem na straně kapely a reviduju mix, postupuji nejčastěji tak, že si ho poslechnu na dvou z asi pěti prostředí, která mám naposlouchaná a znám je (třeba vím, že když mi to v našem autě cloumá dveřma, už je to moc, a tak dále). Porovnám s relevantními písněmi, které opět nejenže znám, ale mám vyloženě naposlouchané. Rozhodně to neposlechnu u rodičů na stereu, které si pamatuju tak leda z dětství, když tam hrála Helenka. Mimochodem, můj hlavní referenční playlist je tady.

Na závěr ještě připomínka univerzálního pravidla: dost mixů se dneska dělá na dálku, tak na sebe prostě buďme ve vší té online komunikaci milí.