Chci zvuk pivního sudu, hospodské rvačky a kulometu
Nemám rád, když se věci nějak dělají jenom proto, že se tak dělat mají. Nikdy jsem nedokázal uspokojivě odpovědět na otázku, jaký hraju styl. Když řeknu „blues“, okamžitě jsem zařazený do škatulky, což mě svazuje. Představíte si, že se na bluesovém albu mlátí do pivního sudu, v pozadí probíhá hospodská rvačka a střílí kulomet? To jsou ale přesně věci, které jsem na albu mít chtěl. Kulomet a štěkajícího psa. A pár opilých námořníků.
Album Broke as a Bug, první vydané mým jménem, jsem si chtěl udělat podle svého. Materiál jsem posbíral z tvorby v rozmezí několika let. Mým cílem byla od začátku co největší stylová pestrost. Zároveň ale všechno musí držet pohromadě – když chcete do jedné krabičky vměstnat výkřiky bláznivého kazatele s love songem, odrhovačkou o guatemalském baru, nostalgickou námořnickou písničkou a zkrachovalého chlápka jménem Frank, bude tam hodně těsno. A to jsem se ani nezmínil, že jsem tam nacpal morbidního doktora, co se baví oživováním mrtvol. Prostě když je mi škatulka stylu malá, jednoduše si vytvořím svou vlastní, větší, do které se vejdu. A pak ji opatrně zavřu a doufám, že to všechno neexploduje.
Songy v sobě vždycky nějaký čas nosím jako náladu nebo emoci, která postupem času roste a dozrává, až se dostane do stadia, kdy potřebuje ven. V tom momentu jsem na pozoru a ve vhodném okamžiku song zkusím lapit v jeho beztvaré formě, napíšu si pár nejdůležitějších linek na kus papíru nebo je nazpívám do telefonu při řízení na dálnici za zvuku motoru mé dodávky. Občas ona esence upláchne někam pryč, občas se mi podaří ji polapit. A pak už mi zbývá jen sednout ke klavíru nebo ke kytaře a dát skladbě konkrétní obrysy.
Součástí mého hudebního snu o vlastním albu bylo přizvat ke spolupráci spoustu kamarádů muzikantů, některé na hostování na jednu píseň nebo sólo, některé jako jádro kapely a neoddělitelnou součást projektu. Podařilo se mi pro věc nadchnout skvělé hudebníky, kteří na mně sice nechávali konečná rozhodnutí, ale každý zanechal v hudbě svůj nesmazatelný otisk, dostal ji někam, kam bych sám nikdy nedokázal. Je nutné počítat s tím, že skladby svou podobu často zásadně mění při samotném nahrávání. Snažím se to podporovat, netrvat do posledního puntíku na své představě; chci, aby hudba byla organická, spontánní a mnohovrstevná.
Půlka mé desky je nahrávaná na koleni ve zkušebně a druhá půlka v profesionálním studiu. Nechám na každém, ať zkusí uhodnout, co bylo nahráno kde – není to tak lehké. Hlavním rozdílem ale je, že nahrávání doma a bez zkušeností trvalo přes rok, zatímco nahrávací část ve studiu byla za víkend hotová. Je rozhodně zajímavé a přínosné zkusit všechno na vlastní pěst, ale věřte, že příště půjdu bez váhání rovnou do studia. Stejně tak nedám dopustit na profesionální mastering, který posunul nahrávky na jinou úroveň, aniž by přišly o svůj surový charakter.
Samotné vydání desky je potom velké zadostiučinění. Jsem hrdý na to, že jsem na té dlouhé cestě nemusel udělat žádné kompromisy v zásadních bodech. Mám pocit, že jsem řekl, co jsem měl na srdci. Teď už jen zbývá užívat si koncertování, propagovat hudbu, kde se dá a nechat album, ať si žije svým životem. A taky pracovat na nové desce.
Celý projekt vznikl díky nadšení a nasazení všech, co se na něm podíleli. Tímto chci poděkovat Jirkovi Přibylovi, Davidovi Tučkovi, Šimonovi Mušurcovi, Ondrovi Kellnerovi a dalším.
Album Broke as a Bug si každý může poslechnout na všech velkých streamovacích platformách.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
