Chris Spedding: přičinlivý osmdesátník
Procházíme lety, kdy sedm křížků na rockerově hřbetě není vůbec nic výjimečného a i ten osmý se už považuje víceméně za samozřejmost. Zrovna dnes slaví osmdesátiny Chris Spedding, jeden z nejvýznamnějších anglických kytaristů, především sidemanů a studiových hráčů a producentů. Oč neznámější je obecnému publiku, o to víc jej ctí muzikantský pronárod.
Chrise Speddinga si v posledních zhruba dvou desítkách let spojujeme asi hlavně s projekty kolem Bryana Ferryho, jak jeho sólovými nahrávkami a koncerty (hrál s ním i v Praze), tak při občasných reunionech jeho původní kapely Roxy Music. Spedding si ale prošel mnoha a mnoha styly, daleko vzdálenými od Ferryho naleštěného glamu: jako mimořádně všestranný kytarista se pouštěl vlastně do všeho od punku po jazz.
Ostatně, právě první profesionální angažmá původně houslisty a od puberty pilně cvičícího kytaristy Speddinga bylo jazzové: v kvartetu anglického vibrafonisty Franka Ricottiho, se kterým v roce 1969 natočil také první položku své dlouhé diskografie, album Our Point of View.
V téže době se ale objevil na dvou velkých deskách tehdejší baskytarové hvězdy Jacka Bruce, jehož pověst přežívala ještě z doby působení v triu Cream. S Brucem se Spedding mimochodem seznámil díky Peteu Brownovi, básníkovi a občasnému zpěvákovi, který se do rockových dějin zapsal především jako textař písní Cream – a se Speddingem sdílel jednu dobu kapelu Battered Ornaments.
Začátek sedmdesátých let znamenal pro Speddinga období, kdy se jeho dobrá pověst šířila obrovským tempem, a tak kromě svého sólového debutu Songs Without Words, který vyšel pouze v Japonsku, nahrál spoustu partů na mnoha dodnes rezonujících albech. Z těch nejzajímavějších je to třeba nejklasičtější a úplně první nahrávka populární rockové opery Jesus Christ Superstar, album Coming from Reality pozdějšího protagonisty filmu Hledání Sugar Mana Sixta Rodrigueze, nahrávka Madman Across the Water Eltona Johna, a přirozeně také dvě alba Johna Calea Slow Dazzle a Helen of Troy.
Určitým předělem této éry, alespoň při zpětném pohledu, je rock 1976, kdy Chris Spedding jako producent spolupracoval se Sex Pistols na jejich prvních demonahrávkách, čímž nepochybně splnil podstatnou úlohu v punkových dějinách. Zlí jazykové tvrdí, že byl přítomen ve studiu i při nahrávání finální podoby alba Never Mind the Bollocks a za členy kapely natočil kytarové a baskytarové party, ovšem to jak kytarista Steve Jones, tak sám Chris Spedding po celou dobu popírají.
V osmdesátých letech opět pokračoval v mimořádně pilné kariéře studiového hráče a jeho jméno můžeme najít na obalech alb takových hvězd, jako je Paul McCartney, Roger Daltrey nebo Art Garfunkel, ale i alternativních ikon typu Niny Hagen či Toma Waitse. Zároveň ale nenechával stranou ani svoji sólovou kariéru, kterou rozvíjel průběžně po celou dobu svého působení na scéně, dlužno však dodat, že na rozdíl od mnoha alb, na nichž se podílel jako sideman, neměla vlastně žádná z jeho sólových nahrávek výraznější úspěch.
V roce 1978 se jako hudebník podílel Chris Spedding na koncepčním dvojalbu Jeff Wayne's Musical Version of The War of the Worlds anglického skladatele Jeffa Waynea, který zhudebnil slavný sci-fi román H. G. Wellse Válka světů. Projekt byl mmimořádně umělecky i komerčně úspěšný, ale na svoji pódiovou podobu čekal až do roku 2006. Od té doby se na světová pódia toto téma, hudebně zrecyklované roku 2012 novým titulem Jeff Wayne's Musical Version of The War of the Worlds – The New Generation, průběžně vrací. Velké turné s touto hudbou po anglických arénách čeká Speddinga také příští rok v dubnu. To už mu potáhne na jedenaosmdesát…
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
