Chtěla jsem učit jinak, říká ředitelka hudební školy Bára Dvořáková

Plnit si nehynoucí sen, že budete rocková hvězda, můžete i v pokročilém věku. Rozvíjet svoji zručnost tím, že se naučíte na kytaru nebo klavír, můžete také kdykoliv. Vyhledat odborníka, který vám pomůže zbavit se pěveckých a hráčských zlozvyků a tím vám umožní přežít turné nebo kariéru se zdravými hlasivkami a šlachami taky můžete kdykoliv, doporučuju to udělat co nejdřív. Cest je hned několik. Na trhu jsou učebnice pro samouky, vždycky existuje možnost vyzkoušet služby soukromých hodin, nebo můžete navštěvovat hudební školu. Tento článek je o tom, jak jedna taková hudební škola funguje a v čem je jiná, než Základní umělecká škola.

Bára Dvořáková by o nejrůznějších způsobech hudebního vzdělávání mohla pořádat přednášky. Prošla si si řadou hudebních škol – dětským sborem Bambini di Praga, hudebním Gymnáziem Jana Nerudy a Pražskou konzervatoří. Aby toho nebylo málo, absolvovala pěvecký kurz na hudební škole Tech Music School v Londýně. Svoje zkušenosti se rozhodla předat dál a v roce 2009 založila hudební školu Wunderbaro v pražských Dejvicích. „Chtěla jsem, aby to někdo dělal prostě jinak,“ říká Bára o tom, proč se místo dávání soukromých hodin zpěvu rozhodla k založení školy.

Učit umění jinak

I když se to třeba nezdá, je hodně způsobů, jak se učení nástrojů nebo zpěvu, což je Bářin prvotní obor, věnovat jinak. Prvním krokem je využít díru na trhu, kterou instituce typu tradiční ZUŠky tvoří. „Bereme každého, kdo chce dělat hudbu. Všechny věkové kategorie, všechny úrovně, nemáme povinné zkoušky, ani pevně dané osnovy. Každý má osnovu na míru,“ říká Bára. Tím se samozřejmě otevírají dveře zejména starším studentům, těm, kteří už mají po splnění základní školní docházky, ale chtějí se zlepšovat, nebo se naučit něco nového. Začátečníkům i profesionálům. Ale do Wunderbara od začátku chodí i děti, dokonce v rozvrhu jsou i obory pro nejmenší, ve kterých se pomocí Orffovských nástrojů seznamují se základními hudebními znalostmi a rytmy.

Deset let školy – deset let zkušeností

Pro budování, respektive udržení dobré pověsti školy jsou zásadní dobří lektoři. Pro soukromou hudební školu jako je Wunderbaro, kterou letos čekají oslavy první dekády od otevření, to platí dvojnásob. Jak personální změny Bára řeší? „Dám na doporučení těch, kdo už u nás učí, nebo učili, případně na osobní kontakt, protože učitelé musí být sympatičtí i lidsky. Také si je prozkouším. Pokud beru učitele zpěvu, nechám si od nich dát lekci, abych viděla, jak učí, k novému učiteli kytary jsem zapsala manžela a pozorovala pokrok,“ směje se Bára a dodává, že škola už přes dva roky funguje na novém principu, který přispívá k odpovědnosti lektorů. „V podstatě jsme teď jako agentura, která zprostředkovává kontakt mezi žáky a učiteli,“ upřesňuje.

Udržet si zdravý odstup

„Coby ředitelka jsem za těch deset let hodně změnila svůj přístup. Nesnažím se každému vysvětlovat, proč věci dělám tak, jak je dělám. Zjistila jsem, že pokud se někomu něco nelíbí, nejspíš stejně přestane chodit. Po těch letech je prostě snazší se povznést nad některé věci,“ komentuje Bára zkušenosti, které jí šéfování partě muzikantů přineslo. Její učitelskou roli prý nejvíce změnilo mateřství. „Teď učím hlavně dospělé, protože mám dvě malé děti a tak si žáky musím vybírat. Hlavně podle toho, zda jsou časově flexibilní a můžou přijít i v době, kdy já mám hlídání,“ uznává se smíchem. Ale stále platí, že hlavní myšlenkou její školy bylo zpřístupnit hudbu všem, kdo se chtějí zlepšit. „Pokud mi někdo začne vysvětlovat, že učím špatně a že to mám dělat jinak, připomenu mu, že chodit nemusí. Ale abych řekla studentovi ‚díky za snahu, ty už nechoď', to se mi ještě nestalo,“ uzavírá.