Chtěli jsme docílit atmosféry jako v Pripjati

Jsem pravděpodobně postižen doživotní chutí vyhledávat šikovné a kreativní lidi. Rád se s nimi bavím o hudbě, klipech, textech, knížkách, filmu a snažím se od nich něco naučit, ale taky jim předat své zkušenosti.

Delší dobu jsem měl v hledáčku „šikuláka“ kameramana a fotografa Michala Štefloviče, který s sebou přivedl Petra Bařinu, a ten se osvědčil jako úžasný koordinátor, takový ten šikovný maniak pro všechno a nepřeberná studnice nápadů.

Natáčení probíhalo na tři etapy.

První bylo u větrných elektráren u Poysdorfu, protože jejich majestátnost a jakási odlidštěnost na mě vždycky působila jako scéna se Zemanova filmu Vynález zkázy.

Druhou destinací byl Prátr ve Vídni, který mám spojen s dětstvím, jako jakousi připomínku na rok 1980, kdy vycestovat za hranice bylo skoro nemožné. Vídeňské kolo je pro mě symbolem svobody. Dává to smysl?

Třetí místo v rakouském nahrávacím dnu bylo vídeňské metro, kde jsme chtěli získat záběry, na kterých budou hemžící se lidé, jako kontrast k vylidněným prostorům z předchozího natáčení.

Další dva dny jsme věnovali natáčení v majestátních opuštěných budovách, konkrétně je uvádět nebudeme, aby mohly zůstat opuštěné. Chtěli jsme docílit tak trochu Pripjať atmosféry, což se nám myslím docela povedlo.

Občas se potkávám s názory a přívlastky, že hudba Trny & Žiletky je temná a depresivní. Já na to odpovídám, že je to určitý druh vyjádření, který je mi blízký a není dobré ho brát doslova. Cannibal Corpse taky nekuchají mrtvoly a nejedí děti.