Chtěli jsme se jen sejít a zajamovat, vznikla deska

Možná, že už máš svoji kapelu, chceš vydat album a vlastně nemáš moc peněz, protože studia jsou drahý a sedmipalec tě vyjde na šest tisíc bezevšeho. My jsme měli tak trochu štěstí v tom, že náš kámoš má svoje vlastní majky, což nám neskutečně pomohlo v naší cestě za pustitelnou hudbou.

Celý to začalo tím, že jsem si pořídil bicí a s dvouma kámošema ze střední jsme si řekli, že se můžem sejít u mě doma a zajamovat. Čirou náhodou měl jeden k dispozici ty mikrofony, takže jsme si řekli, proč to rovnou nenahrát? Za bicí se posadil skvělej kytarista a na nic si nehrající bubeník Šimon, kytaru vzal Honza a svejma, pro mě naprosto skvělejma vyhrávkama a sólama, definoval flow, na který se dál poveze naše první album.

Já vzal do ruky všema tak málo oblíbenou baskytaru a šlo se na věc. Při poslechu, kterej měl tak hodinu a půl, jsme usoudili, že z toho můžem udělat album. Na programu, kterej je úplně jednoduše zdarma ke stažení na netu (Cakewalk by BandLab) jsme začali prvotní úpravy, někam dosadili nějakej recitál a nechali to bejt.

Přibližně za měsíc a mnoha egoistických posleších po cestách do práce a z práce jsme usoudili, že by něco z toho stálo za přenahrání. Sešli jsme se v jedný zušce a řekli si, že si teda nejdřív zahrajem. Zároveň se přede mě postavil majk a objevili jsme, že docela vtipně zpívám, když se do toho opřu. Tak vzniknul náčrt Prdelního rejpu, výsledně nazvanej Inspirapetion.

Během práce na Olgojovi jsme stihli i jeden koncert a já, kterej jsem byl na rozdíl od zbytku kapely na pódiu poprvý, jsem zjistil, že je to neskutečně skvělej pocit. Stát tam. Neustále rozeznívat jednu strunu basovky a občas něco zařvat do mikrofonu. Naštěstí jsem nebyl jedinej, koho to bavilo. Kromě pár kámošů, který na nás dorazili a jedný holky, kterou nikdo z nás neznal a ona sama začala tancovat na naši hudbu (to beru jako naprostý maximum úspěchu koncertu), se to líbilo i Šimonovi s Honzou. Možná to bylo to, co nás nakoplo k dodělání alba. Honza si sednul za počítač a začal posílat zmasterovaný verze.

Řekl bych, že snem každýho, kdo dělá nějakou hudbu, je, aby si to mohl někdo pustit. Našli jsme na netu nějakou distribuci, zaplatili nějaký poplatky a už se uploadovalo.

Tím ale příběh nekončí, protože příběhy hudby nekončí nikdy. Teď nás neskutečně zajímá, co na to řeknou ostatní. Budu fakt rád, pokud si nás pustíte na Spotify, Youtube nebo nám napíšete feedback na naší stránku Reverb Machine na Facebooku. I kdybyste zjistili, že děláte něco podobnýho a chtěli někdy něco dohromady spáchat. Není to nemožný.

Jak jste svou desku nahrávali vy? Podělte se s námi a napište nám na redakce@frontman.cz.