Čím míň strun, tím víc hudby aneb lekce punku

Otřepané fráze vládnou světem a tak je tomu i v dnešním tipu, který zní: "Málo je někdy více". Málo v našem případě znamená počet strun a víc znamená větší šťávu a život. Jak to myslím?

Tenhle tip se týká především baskytaristů, ale můžou se jím inspirovat samozřejmě i kytaristé. Když vznikl punk, tak nevznikl nový hudební žánr. I pankáči hráli pořád dokola ty samé tříakordové rockové písničky, ale změnil se přístup a pohled na věc. Agrese a frustrace potřebovala ven a to co nejpřímější cestou. Takže honem do ruky kytaru či basu, trsátko a už drhnu jednu, maximálně dvě, struny, které mi právě přijdou pod ruku. Tenhle svěží přístup nás může inspirovat až do dnešních dní.

Pokud hrajete riff a chcete, aby zněl hutně a hrubě, hrajte ho pouze na jedné struně. Na téhle filozofii nestojí jenom punk, ale i metal, grunge, stoner rock či tolik moderní djent. Ale nemusíte být jenom rocker, abyste ocenili bohaté možnosti hraní na jedné či dvou strunách. Potřebnou šťávu a život může dostat i vaše funková basová linka, když oktávy zahrajete místo klasického způsobu přes tři struny pouze na dvou strunách. Vezměte si třeba takovou oktávu k tónu A (5. políčko na struně E). Buď ji zahrajete na struně D v sedmé poloze nebo na struně A ve dvanácté poloze. Druhá varianta je pracnější a vyžaduje větší pohyb levé ruky, ale o to právě jde. Ten pohyb je energie, dejte tam ještě skluz a máte najednou šťavnatou linku, která rozpumpuje davy.

Na hraní s využitím co nejmíň strun mám výborné cvičení. Vezměte si nějaký riff, melodii či vyhrávku, kterou dobře znáte a hráli jste ji stokrát s kapelou nebo doma při cvičení. A teď si představte, že vám najednou praskly všechny struny kromě Déčka. Dokážete ten samý postup zahrát jenom na něm?

Podělte se o svoje zkušenosti s punkovým hraním. Praskla vám někdy na koncertě struna v ten nejnevhodnější okamžik?

Tagy: