Cirkus pojízdný skoro jako bordel na kolečkách

Malé dechové cvičení a Antiporno

Jiná freejazzová sestava Malé dechové cvičení (vedle Hrubého a Grunta to byl Jan Střížovský na tubu) v prosinci 2012 v Galerii města Loun reagovala na němý film v hlavní roli s Vladimirem Majakovským Baryšňa i chuligan (1918). Přístup reaktivity na němé filmy se ukázal jako nosný na řadu let nejprve v dnes již neexistujícím žižkovském klubu Rybanaruby (z nahrávek z něj vyšlo CD u Guerilly records Máj ve stínu stroje, 2016), později i v dalších prostorách a klubech (Libeňská synagoga, Už jsme doma, Paliárka, Sběrné suroviny, Punctum, Liberál, synagoga v Třebíči či synagoga v Boskovicích nebo kino v Boskovicích v rámci Festivalu pro židovskou čtvrť, ostravský festival Hluková mystéria). Často šlo o filmy avantgardní, surrealistické či dadaistické, obrazově výjimečné a nekonformní až na dřeň posluchačovy zorničky a pohlavních orgánů – příznačné pro toto byla freudianské hraní k filmu Antiporno v červnu 2019 na smíchovské staré Paliárce a Libido, surrealismus, revoluce a cirkus na Alteru 2020 26. června v punkovém Balada baru v Dejvicích. Zcela nezmizela ani koncepce interpretace výtvarných děl, zvláště grafických partitutur, ať už to byla díla Johna Cage, Jana Steklíka (viz CD z roku 2015 u Guerilly records), Miroslava Veselého, Věry Leininger (u ní to byly obrazy reflektující Terezín a pražské synagogy) či Václava Vokolka (včetně cyklu Definice revoluce).

Máša Klepetková, Aida Mujačič, Jiří Stivín a milostný svazek s etnickou hudbou

Zvukový projev od původního směřování do freejazzové polohy velmi rychle našel milostný svazek s hudbou etnickou (východoevropskou – díky šamance Máše Klepetkové, balkánskou – zvláště díky vstupu zpěvačky a klavíristky Aidy Mujačič – japonskou, čínskou) a industriálními hlukovými bateriemi (nejradikálnější podoba tohoto přístupu zazněla v Libeňské synagoze 26. 4. 2017, kdy se mělo připomínat výročí konce 2. světové války, což jeden z návštěvníků koncertu komentoval slovy: Banda zneuctěných po okolních putykách posbíraných rádoby umělců řinčí řetězem, hází dělobuchy do kýblu, chlastá pivo a víno z flašky a všichni do jednoho se tvářej jako umělci nejvyšší klasy! a pak 29. února 2020 na festivalu Velká válka, kdy doprovázelo film A. Dovženka Arsenal pět saxofonistů a pět elektroniků spolu s dalšími hráči v celkovém počtu 15 hudebníků), naopak nejfreejazzověji pak zazněla v litoměřickém adventistickém sboru na charitativním koncertě pro místní hospic 23. 6. 2018, kdy se ke kytaristovi a cellistovi Tomáši Braunovi (jinak známého z jazzrockových Ploy), houslistce Anně Neuwirthové, saxofonistovi Janu Gruntovi, zpěvačce a pianistce Aidě Mujačič připojil flétnista Jiří Stivín (což bylo jeho čtvrté spojenectví s budoucím SPC). Intenzita četnosti hraní s blížícím se covidem (zřejmě podvědomě) narůstala a poslední koncert před karanténou proběhl 11. března 2020 v strašnickém Domě čtení k expresionistické adaptaci Gogolova Pláště. Stivín nebyl ovšem jedinou výraznou jazzovou personou spolupracující se souborem, v rámci miniturné Freetime britského saxofonisty Georga Haslama v červnu 2019 došlo k propojení i s jeho souborem.

Zvolnění vedoucí k propojení s punkovými básníky

Mé následují absolutní zvolnění jako impresária souboru vedlo k posunu koncepce – od dlouhých ploch a „pouhé“ hudebně-filmové dramaturgii jsem přešel postupně k tomu, že jsem si sedl za klavír a jako inspirační pól více akcentoval poezii a vůbec literární texty. To se ovšem dělo už dříve, když s Cirkusem spolupracoval radikální performer Milan Kohout (23. 6. 2016 v Ryběnaruby, kdy se k souboru připojil i jazzový kontrabasista Jaromír Honzák), sovovský impresionista Václav Vomáčka, Markéta Hrbková, Karel Braun a hlavně můj jmenovec Josef Straka. Dříve ovšem recitace byla propojovaná s filmovým obrazem, což po roce 2020 postupně (i když ne zcela, protože SPC se 22. října zúčastní festivalu amatérského autorského filmu Book the film) a nenávratně odpadá. V souvislosti se 100. výročím narození básníka Emila Juliše (21. 10. 2020) se v hlavních sále Městské knihovny natáčí koncert spojený s jeho poezií (25. 11. 2020), v rámci festivalu Den poezie se Strakův pojízdný cirkus tamtéž spojuje s punkovými básníky Petrem Slabým, Janem Haubertem a Pavlou Jonnsonovou (21. 11. 2020).

Nová koncepce inpirovaná muslimskými mystiky a pozvánka na tři podzimní akce

Tato koncepce se na podzim 2022 přetavuje do inspirování muslimskými mystiky (nejen Rumím), k čemuž vede můj dlouhodobější zájem o bosenské reálie, nejen se srebrenickou genocidou, ale česko-bosenskými vazbami (dramaturgie pomalu vznikajícího programu Aidy Mujačič Reiner(kace), 130. výročí narození etnografa, malíře a sběratele písní Ludvíka Kuby, které si budeme připomínat v roce 2023).

K posouzení, jak se přetavení filozofie života a lásky hudebníkům povede, se mohou odvážní posluchači vydat 23. září 2022 do Činoherní kavárny Ve Smečkách 26, kde nejprve vystoupí ospalý mládenec Kluk z Holdingu s autorským urbanfolkem (coby Jan Polanský figuruje ve Strakově pojízdném cirkuse jako hráč na těremin, fanfrnoch a elektroniku), poté v plné síle vlastní Cirkus ve večeru nazvaném příznačně Vášeň a nepořádek. Obě slova charakterizují přístup hraní souboru – orgiastická extáze v hudbě, která nedbá na jakýkoliv řád a kterému jsou cizí zametené ulice. Sestava je do poslední chvíle otevřená, nicméně jádro souboru by jasné být mělo: Jiří Matys na kontrabas, Santiago Lopez na preparovanou elektrickou kytaru, Alex Nassi na pružinu, Prokop Szegeny na housle a saxofon a já na piano.

Následně 18. října od 19 hodin v Galerii Sboru Českých bratří v Mladé Boleslavi bude SPC součástí vernisáže tří výstav, a to klasika české knižní ilustrace Cyrila Boudy (1901-1984) Ani den bez čárky, výtvarně-fotografických montáží Miroslava Vavřína (1947) reflektujících genocidu v bosenské Srebrenici Nad Martem Venuše a mých maleb Láska až za hrob. Zahájení výstavy ideově bude navazovat na předchozí akci Vášeň a nepořádek v akcentaci na vášeň a citovost, stejně tak odmítnutí řádu a pořádku, pojaté jak ve výtvarně, tak hudebně a zvukově.

Třetí zásadní akcí SPC bude poslední den již tradičního třídenního alternativního festivalu Alter (tentokrát 2022) s podtitulem Od Nové vlny se starým obsahem k experimentu dnes v kavárně Zasekávák (Jaselská 20, Praha 6) 22. října, který mám dramaturgicky na starosti. Celý večer se ponese v duchu radikálních improvizací a interpretací času před přicházejícím přelomem. Ať už to budou písně z terezínského ghetta Karla Reinera, které v reinkarnaci vyprovokují do pianové deště a klusotu Květovaného koně v Reiner(kaci) Aidu Mujačic k romantickému probuzení lásky v nás, industrialistická neocageovská dvojice Kryštof Pátra (preparovaná kytara) + Jakub Švejnar (bicí/perkuse/no-input mix) nahlodá jistoty střední posluchačské třídy, freejazz Jana Grunta (sax) a Tomáše Brauna (trubka) vyhrotí linii a předá štafetu drogového šílenství Strakovu (tedy mému, s vyprovokovovanými reflexy hudebních psů) pojízdnému cirkusu s Josefem Strakou, nejen básníkem, ale i ekonomickým psychologem zkoumajícím frustrace při ztrátě životních jistot. Jistoty opravdu nečekejme!