Členové Please The Trees se podíleli na opeře o obsesi a strachu

Run OpeRun po šesti úspěšných letech své existence překračuje další milník ve své tvorbě – vstupuje do světa autorské opery. Umělecký kolektiv 1. září uvede svébytné autorské dílo zvané Logika chaosu. Autorkami tohoto operního díla jsou Vilma Bořkovec, zakládající členka spolku a operní režisérka, a Barbora Pokorná, debutující dramaturgyně. V jedinečné spolupráci se skladateli Václavem Havelkou a Kryštofem Kříčkem vzniklo nekonvenční dílo se současnou tématikou zaměřenou na obsese a strach z běžných společenských situací.

S tímto unikátním projektem kolektiv prolomí ledy klasické operní scény hned v několika aspektech. První autorská inscenace Run OpeRun bude mít premiéru v Divadle NoD, které se zaměřuje výlučně právě na autorské divadlo a dává prostor k setkávání a práci různým tvůrcům. V neposlední řadě umělecký kolektiv poprvé spolupracuje se členy indie-rockové kapely Please The Trees. Utváří se tak operní dílo na samotném pomezí jeho historické definice: moderní dílo, ve kterém se budou snoubit prvky autorské tvorby s operním zpěvem. Tato inscenace se rodí z touhy ukázat zranitelná místa v lidech, kteří nejsou součástí velkého epického příběhu.

Umělecký kolektiv do této interpretační výzvy přizve sopranistky Elišku Gattringerovou, Evu Esterkovou v alternaci s Kristýnou Kůstkovou, tenoristu Ramana Hasymau a barytonistu Martina Vodrážku. Jednu z hlavních postav ztvární herec Michal Bednář. Každá z postav má svůj hudební motiv, který je přímo na hudebních zkouškách společně s operními pěvci rozvíjen v kolektivních improvizacích na daný text a na vytvořené harmonické plochy. Ty jsou v neustálém napětí s operně školenými hlasy pěvců. Tvůrčí tým se poté na opeře podílí tím, že do nejužší podoby díla bezprostředně zasahuje. Vzniká tak umělecký dialog mezi obory, které by se během vzniku klasické inscenace vůbec nepotkaly.

Toto pnutí podněcuje dramaturgicko-režijní uvažování a snad bude i zrcadlit neodbytnost vtíravých obsesivních myšlenek. Operní dílo se totiž opírá o velmi obtížnou problematiku: otevírá téma OCD (obsedantně-kompulzivní porucha) a strachu z běžných společenských událostí. Inscenační tým čerpá z vlastních zkušeností, z momentů, kdy člověk nemá ponětí proč, ale jistě ví, že musí něco udělat. Napočítat do čtyř před odchodem z bytu, vzít hrneček do pravé ruky a lžičku do levé, v divadle nesedat na lichá sedadla...

Tato opera se snaží nahlížet na odlišnosti s pochopením a ukázat celou šíři lidských strachů. Je to stres nebo strach? Je to normální? Lze si vůbec dovolit hledat limity normálnosti? Dílo neusiluje o psychologický popis osob trpících neurotickou poruchou, ale o umělecké zachycení emocí, které takovou postavu naplňují. Doporučujeme.