Co dělají američtí rockeři? Opravdu jim nevadí, kdo jim vládne?
Odjakživa miluju americkou muziku. Kdybych to spočítal, vsadím se, že čas strávený s ní několikanásobně předčí čas, který jsem proposlouchal hudbou jiné provenience (nepočítám českou, tam jsem si vytvořil náskok v pubertě a postpubertě, kdy jsem skoro k žádné zahraniční hudbě neměl přístup). Americké muzikanty mám prostě ve velké úctě a mnohé z nich obdivuji. Proto jsem nemile překvapen, že teď, kdy se jejich země žene do slušného průšvihu, v podstatě nic nedělají.
Vytýkám před závorku to, že patrně leckdo z kapel nebo zpěváků pošle při svém koncertě Donalda Trumpa do horoucích pekel nebo ještě dál, podle nátury. Před stejnou závorku vytýkám ty, kteří něco pádného řeknou do médií (Bruce Springsteen) anebo udělají nějaký pořádný čin. Jako Neil Young, který nadcházející evropské turné zahájí, jak známo, koncertem bez vstupného na Ukrajině. Což muselo samozřejmě Trumpa (pokud se ta zpráva k němu donesla a pokud ji ve svém květákovém mozečku stačil zpracovat) docela naštvat, vzhledem k tomu, že při své první prezidentské kampani s poukazem na to, že je Youngův fanoušek, používal Neilovy písničky, na což mu Kanaďan pádně odpověděl a takové pirátštiny mu prostě zatrhl.
Jenže tyhle ojedinělé případy to podle mě nevytrhnou, i když každá zpráva o nich zahřeje u srdce. Pořád, den za dnem a týden za týdnem čekám, kdy se dočtu, že se plánuje, nebo už koná, třeba nějaký gigantický koncert, na kterém se sejde všechno, co má v americké hudbě nohy, srdce a mozek, a zahraje třeba jen jednu písničku. Něco jako Live Aid (které mimochodem letos slaví 40 let), tentokrát na podporu americké demokracie. Anebo, v lepším případě, na podporu Ukrajiny, když už šéf Bílého domu oficiální pomoc totálně utnul.
A nejen to. Čekal bych nějaké pořádné angažmá amerických umělců třeba v (samozřejmě nenásilných) občanských nepokojích. Něco jako byly pochody za lidská práva, které se konaly v šedesátých letech. Jenže to by asi Spojené státy potřebovaly nějakého nového Martina Luthera Kinga, a toho (momentálně) nemají. Prostě něco, kde by muzikanti, stejně jako třeba herci a podobné profese, zvané (ať se za to hnusné slovo propadnu) celebrity, mohli smysluplně využít váhu svých osobností, svého slova.
Já vím, že to situaci nepomůže a když na Trumpa zařve z pódia deset rockerů, možná se to k jeho uchu ani nedonese. Ale jde o morální podporu jak směrem dovnitř, k americkým občanům, kteří ještě neztratili smysl pro demokracii, tak směrem ven, aby konečně bylo pořádně vidět, že všichni Amíci nejsou hlupáci zmanipulovaní jedním oranžovým řvounem a jeho oligarchickými pobočníky. A potřeboval bych to i já, abych neztratil víru v tu skvělou americkou muziku.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
