Co právě dělá Adolf Vitáček

V našem novém seriálu se pokusím zachytit pár aktuálních momentů kolem tvoření hudby muzikanta, který mě v poslední době něčím zaujal a inspiroval nebo je pro hudební scénu nějakým způsobem důležitý. Prostě krátké rozhovory se zajímavými lidmi, ale zase žádné návody, jak stvořit evergreen. Prvním v mém hledáčku se stal zkušený punk-rockový bubeník Adolf Vitáček (Plexis, Wanastowi Vjecy, Visací zámek, spolupráce s Dodo Doležalem, v současnosti A. V. Band). Vždycky si vzpomenu na jeho lidskou, kolegiální reakci po otázce na kolik mikrofonů nahrává bicí nástroje, kterou jsem mu pokládal v době, kdy jsem stavěl a vybavoval studio a zjišťoval, jak na to. Asi potřebuju dvanáct stop nebo se zblázním, říkal jsem si. A Áda povídal, že stačí klidně 4 mikrofony a pak mi srozumitelně ukázal, jak v jednoduchým prográmku na počítači rovnou nahrává nápad na kytaru za pár korun a rozesílá ho členům kapely včetně bicí smyčky, baskytary a vokálu. Celý to trvalo asi 10 minut. Šlo o zaznamenání nápadu a myslím, že historie rock´n´rollu potvrzuje, že ty nejúdernější kousky vznikly právě tímhle až zenbudhisticky nejpřirozenějším způsobem.

Registruji tě někdy z doby vydání sampleru Rebelie Punk´n´Oi, což pro mě byla v jistým ohledu zásadní deska, kde se představila v lepší kvalitě česká punková špička, netušil jsem, že jsi taky autorem hudby a textů. Jak jsi prožil 90-tá léta, jezdili jste hrát ven?

Jasně, to byla doba s Plexis... 90-tá léta byla úplně nejlepší. Všechny zakázaný kapely najednou mohly hrát a vydávat desky, mohl si psát, o čem si chtěl a nikdo ti nešlapal po krku. Bylo to fajn. Jenže ta naše naivita a lačnost po tvoření a prezentování svejch věcí byla pochopitelně lehce zneužitelná. Nikdo jsme neměli ani páru, kolik peněz bychom měli dostat za vydání desky, takže za Rebelii, o který mluvíš jako o zásadní desce, jsem já osobně dostal asi čtyři litry, a tý desky se prodalo přes 100 tisíc kusů. A nahrávaná byla u Pepy Přiba (OK Band – klávesy, později šéf firmy Monitor) na Kampě ve sklepě, čemuž i zvuk odpovídal. Tak si může každej spočítat, jak na nás asi pánové obchodníci museli vydělat, než se muzikanti začali o svý prachy hlásit. No a ven jsme jezdili, to je jasný. Hrál i jsme třeba s Plexis v Zurrichu nebo jsme byli měsíc hrát ve Švédsku a v Norsku. Bylo to fajn období.

Co se v tvém hudebním světě děje v současnosti?

V současnosti se v AV Bandu zkouší a hraje. Připravuju si materiál na novou desku, která by měla vyjít po vánocích. Budu ji dělat s Milošem Dodo Doležalem u něho na Haciendě, jako tu minulou. Já k Milošovi jezdím hrozně rád, protože u něj se nic moc neplánuje, vznikají spontální nahrávky a je tam krásně. Navíc Miloš Jr. je úžasnej baskytarista a materiálu je dost. Dokud nám ty nápady choděj, je jedno kudy, ale když můžeme tvořit, tak jsem štastnej. A pak jsme s Pepou Sudetem
a Jardou Machkem obnovili mladoboleslavskou punkovou kapelu IPB (Inkoust pana Boučka), tam se taky zkouší, nenudím se.

Vzpomínám si, že na konci 80-tých let bylo složitý najít nadprůměrnýho bubeníka. Dnes mají mladý úplně odlišný možnosti, vím, že sám vyučuješ hru na bicí a také se chci zeptat, jak se zpětně díváš na to, co ti dala konzervatoř?

Podle mě není rozhodující, jaký mají mladý bubeníci možnosti teď a jaký je měli dřív. Nejdůležitější je, jak moc chceš bejt dobrej bubeník a kolik jsi tomu ochotnej obětovat času. Ke mně chodili kluci (i slečny, ale těch bylo míň) s velkým nadšením a mysleli si, že za rok budou hrát jako Bonham. Takhle to ale nefunguje, je to fakt na dýl a navíc se tomu musíš věnovat i doma, což pro ně byl asi problém. Je fakt, že to ze začátku je asi únavný a nezáživný, protože než začneš ovládat ruce a malej buben, chvíli to trvá, ale nemůžeš hrát na soupravu, aniž by jsi měl dostatečnou jistotu při hraní na virbl. Takže někdo po roce, někdo i po míň to mnozí zabalili s tím, že už asi umí dost. Pár kluků už hraje v kapelách před lidma a mně dělá problém se pak s nima o jejich hraní bavit. Před pár lety mi někdo moudrej řekl, že každej člověk by měl mít nějakou úlohu nebo důvod, proč je tady, protože jinak jsi vlastně automat na hovna – žereš a sereš, nic víc. Přemejšlel jsem nad tím a uvědomil jsem si, že jsem strašně vděčnej prof. Kymplovi, kterej mě učil na bicí nejdřív v LŠU a pak na Lidový konzervatoři, protože mi něco předal a já to jenom předávám dál. Je fakt, že toho vlastně moc kromě bubnů neumím. Tehdy jsem vůbec nedokázal docenit, co mě za těch devět let, co jsem k němu chodil, dal. To jsem si uvědomil až mnohem později.

Jaký bubny bys doporučil do začátku, aby už se třeba daly použít na koncerty i v nahrávkách? Je to přece jen dost peněz oproti třeba kytaristům. Na co hraješ ty?

Co to je "do začátku" ? To ti stačí jeden buben a paličky a tam je úplně jedno, jakej bude, protože nepůjde o zvuk, ale o techniku rukou. Ale v okamžiku, kdy už chceš hrát nohou nebo nohama, tak levnej pedál není dobrá varianta. Dobrej bubeník zahraje pak už na jakejkoliv rezavej krám, když není jiná možnost, ale ten začínající by si nevěděl rady. Takže na hardware bych nešetřil, protože pedál je nesmírně důležitá věc. Zvuk na nahrávkách je hodně ovlivněnej zvukařem a myslím si, že na jakýkoliv bubny se dá natáčet, ale začínající bubeník nemůže mít konkrétní představu o tom, jakej chce mít zvuk bubnů, to přijde až mnohem později. Přesvědčil jsem se, že ne vždy jsou drahý bubny zvukově lepší. Asi bych doporučil začátečníkům si na nákup novýho nástroje vzít bubeníka, kterej už má něco odehráno a dokáže posoudit na místě, jestli bubny hrajou, nebo ne. No a já hraju na bubny od americký firmy DDRUM Diablo Death Punx (který jsou pochopitelně dělaný v Číně) a jsou teda dvoukopákový. A pořídil jsem si je hlavně kvůli těm dvěma kopákům, protože 22“ průměr x 22“ hloubka je docela mazec, 10“ a 12“ tom-tomy, 14“ a 16“ floor tomy, 7“ snare nám upravenej od Honzy Wágnera z firmy HALLWAD. Nahrával jsem na ně svoji desku Já se z toho neposeru a Dodo mi pak povídal, že to jsou jediný DDRUM bubny co zná, který hrajou. Hardware mam od DW, pedály Peatl Eliminator, blány Evans Onyx a činely 13“ hi-hat UFIP, 14“ hi-hat ZILDJIAN – K series, 15“ crash ANATOLIAN, 15“ crash ZILDJIAN, 22“ ride MEINL, paličky buď podle mejch rozměrů nebo klasický habrový Ringo III od firmy BALBEX.