Code Orange a jejich Underneath: nejlepší je vyhořet a nevyhasnout

Za osm let se kapela, tím spíš hardcorová, může čtyřikrát rozpadnout a usmířit, anebo aspoň úplně obměnit sestavu. Nevypočitatelní Code Orange za tu dobu z názvu vypustili slovo Kids a kupodivu nikoho nepřizabili na koncertě ani na zkoušce. Všechno ostatní je jinak.

Nedokážu si představit, že tuto smečku sedmnáctiletých predátorů vychovali lidští rodiče.“ (Ondřej „RIP“ Helar, report z Fluff Festu 2012, metalopolis.net)

Lidské tornádo, které po klubech vířilo zrezavělé cucky riffů a bicích přechodů, dnes Gojiře a System of a Down podpaluje půdu pod nohama, i když se podstatně zklidnilo. Prim u Code Orange dnes hraje atmosféra domovského „ocelového města“ Pittsburghu s násobně překračovanými emisními limity napětí, sklíčenosti, ale taky olova, rtuti a dalších těžkých kovů.

Část pamětníků té šílené mely na Fluffu zákonitě bude žehrat, že Underneath je ještě slabší derivát Love is Love / Return to Dust než byli I am King (2014) nebo Forever (2017). Přijít ob dva, tři roky s bordelem, u kterého ani na podesáté netušíte, odkud která facka přilítla, je však mnohem těžší než se soustředit na atmosféru. Toto se Code Orange daří, i když vlastně „jen“ s dvacetiletou ztrátou vynalézají grunge a numetal.

Co si z desky jako hudebníci můžete odnést?

Vrátit se po vejšce do rodného města k rodičům nutně nemusí být blamáž. Inspirace se i tam válí po chodnících. Stačí ji zvednout, vstřebat víc všudypřítomné bezvýchodnosti a na chvíli se smířit s rozvláčnějším životním tempem. Nahromaděná frustrace by vás mohla vybičovat k netušeným výkonům... 

Code Orange – Underneath

Roadrunner Records, 47:33

industriální hardcore punk

65 %