ConTRIOlogy s Tomášem Vtípilem vstoupili do Janáčkovy sbírky lidové poezie s pokorou a invencí

Osobnost Tomáše Vtípila se na hudební scéně pohybuje více než čtvrtstoletí. Přesto si troufám tvrdit, že letošní rok může on sám brát za přelomový. Jeho jméno, jako producenta a výkonného muzikanta, se totiž objevilo hned na několika mimořádných deskách. Minulý týden jsme se tu rozplývali nad novou deskou Moniky Načevy, už dříve invenčně podtrhnul výjimečný písničkářský talent Karla Vepřeka na podzimní desce Písně ze dvora krále Magora. V podobnou dobu se na veřejnost dostala asi nejméně nápadná deska, ve které sehrála invenční postava „výrobce hluku“ z brněnského studia dinn is not noise – kolekce Minulo brněnské trojice ConTRIOlogy. Na tu se dnes podrobněji podíváme.

A teď konečně k hlavním hybatelům děje za deskou Minulo. Brněnské ConTRIOlogy se zaměřuje na interpretaci soudobé klasické hudby a na improvizaci. Vzniklo na podzim roku 2016 v prostředí brněnské Janáčkovy akademie múzických umění s jasným cílem, a to vytvářet příležitosti pro vznik nových skladeb. Konec promo textu z biografie kapely. Nová deska ale není o nových skladbách současných etablovaných skladatelů nebo dokonce nastupující generace. Je totiž plně věnovaná osobité reinterpretaci lidových písní sesbíraných Leošem Janáčkem do cyklu Moravská lidová poezie v písních.

Žaneta Vítová, Jana Vondrů, Michal Grombiřík a už zmiňovaný Tomáše Vtípil vzali méně známé, ale i notoricky profláklé lidovky (Polajko, Po zahrádce nebo Sedělo děvča) s ohledem na jejich kořeny na radikální cestu do současnosti. Jakoby čtveřice vzala tehdejší interprety na cestu časem, posadila je do prázdného supermarketu, na opuštěnou zastávku MHD nebo do blízkosti atomové elektrárny v Dukovanech, a nechala je zahrát tehdejší tradiční repertoár ovlivněný okolním prostředím. Tu a tam by z jejich hraní šel čirý smutek a zmar (například v závěrečné Zpěvulence), většinou by se nám ale dostalo podobně zamyšleného přednesu. Jen bychom místo šumění přírody nebo hlaholu krčmy zažívali doprovod vrčícího ústředního topení či nečekaného sršení světelných výbojek. Zneklidňující? Až na výjimky nikoliv. Naopak autorům se podařilo soustředění a ducha tehdejších muzikantů přenést do současného prostředí.

Co na desce jako muzikanti oceníte?

Cimbál, akordeon a zpěv, to je obsazení ConTRIOlogy, které tvoří etablovaná trojice brněnských muzikantů. Medailonky jednotlivých protagonistů si najdete na internetu, každopádně jejich erudice na poli soudobé klasiky a improvizace přinesla nečekaně odlišný a inspirativní výsledek. Velkým pomocníkem na cestě za tímto cílem bylo producentské vedení a instrumentální vstupy elektronika Tomáše Vtípila. Jako by se čtveřice muzikantů nechtěně přenesla do Skandinávie, kde se lidová hudba a zvukově avantgardní výboje střetávají na nahrávkách stovek muzikantů, mj. vydavatelství Rune Grammofon. To klidnou sílu průniku jazzu, lidové hudby a zvukové avantgardy jako první představilo ve větší míře mezinárodnímu publiku.

Právě onen důraz na ticho a statičnost atmosféry, v kontrastu s něžnými melodiemi tradicionálů, vokály, akustickými nástroji, ale tu a tam i avantgardně nervními výboji, tvoří základní poznávací znamení jak skandinávské jazzové avantgardy, tak i alba Minulo. Celkově dvakrát podtrženou pastorální atmosféru jednou tvoří zcela tradiční akustické hraní (Po zahrádce), jindy naopak výrazné Vtipilovy elektronické ruchy a šumy (Ej Janku). Většinou se ale oba proudy plynule prolínají a alespoň v mých uších podtrhují jakési posluchačské vytržení do prostoru, kam se běžné každodenní problémy nemají možnost propasírovat.

Hudebníci z ConTRIOlogy spolu s Tomášem Vtípilem jasně ukázali, že probraný materiál lidových moravských sbírek je stále možné originálně a invenčně uchopit, aniž by měl posluchač pocit, že podobnou interpretaci už slyšel někdy dříve. Navíc jejich experimenty nepostrádají citlivost, která z Minulo dělá uvěřitelně niternou výpověď. Gratulace!

ConTRIOlogy, Tomáš Vtípil – Minulo

Ma rec.; 2024; 36:56

85 %