Cort CR 200 GT: stará mladá

Na cortku je těžké nemít názor. Pro jedny to jsou plečky z Indonésie, druzí na ně nedají dopustit. Díky modelu CR 200 GT se už tak nekonečná debata ještě natáhne. Běžně vyhlížející elpíčko totiž přijmou bez námitek jen ultra konzervativní kruhy.

Ať se hned zkraje neochudíte o to nejlepší, s gainem opatrně. Tělo, stoprocentní mahagonový single cut, tomu sice nenasvědčuje, ale tak delikátní jemné zkreslení u kytary za desítku hned tak neuslyšíte. Štědrá porce nižších středů je samozřejmostí. Zato hi-gain režim mi u testovaného kusu uštědřil menší zklamaní. Zkoušená cortka zkrátka a dobře s narůstajícím zkreslením ztrácela sustain. Těžko z toho vinit snímače nebo barevný nátěr. K chybě zřejmě muselo dojít při lepení krku.

Popravdě tento nástroj zjevně ani na postblacková zvěrstva stavěný není. Patinovaný na míru je víc než hipsterům spíše těm, pro které konec hudby nastal s debutem Black Sabbath. Ostatně totéž naznačuje i název továrních snímačů Cort Antique Nickel Silver Hairline anebo provedení krku s velmi tradičním céčkovým profilem. A propo, docela by mě zajímalo, jak by s charakterem kytary zamávala Gretschova postmoderna, výkonnější pasivní humbuckery Filtertron.

Když tohle skousnete, kytara se štědře odmění. V jazzu, blues, country, ale i současnějším indie rocku a postpunku skvěle poslouží, a to hlavně začátečníkům. Jednak její ovládání je naprosto standardní volume a clona zvlášť pro každý snímač, a pak ji v Indonésii zpracovali a seřídili příkladně. Kobylka i dohmat sedí i v továrním nastavení, krk nenavozuje svalové křeče. Cenu nástroje prozrazují v zásadě jen ladicí kolíky, podobné těm z Gibsonových Special Faded sérií. Jsou šeredné, ale práci zastanou.

Cort CR 200 GT je zkrátka solidní nástroj pro ty, kteří se teprve seznamují s klasickou konstrukcí Les Paula. Těch několik nedostatků bohatě přebíjejí přednosti, které vyniknou, když nebudete moc tlačit na pilu.