Cory Marks: Country potřebuje změnu a tou změnou chci být já

Tato vycházející hvězda country rocku o sobě poprvé dala vědět už v roce 2015, když ještě jako Cory Marquardt vydal album This Man, které ale nijak výrazně nepřekročilo hranice žánru. Širší posluchačstvo zaujal loni v listopadu, kdy vydal singl Outlaws & Outsiders, ve kterém mu zahostovali členové Mötley Crüe či Five Finger Death Punch. Píseň zabodovala jak v rockových, tak i v country hitparádách a o rodákovi z kanadského města North Bay v provincii Ontario se začalo mluvit jako o dalším hudebním objevu. Příležitost popovídat si s Corym Marksem v souvislosti s vydáním jeho nové desky Who I Am se tedy nedala odmítnout. 

Tvá muzika se dá popsat jako country rock. Je mi jasné, že máš zřejmě oba žánry rád stejně, ale spíš mi řekni, co se ti na obou líbí, čím tě v mládí zaujaly a čím tě každý z nich přitahuje?

Country a rocková, potažmo hard rocková muzika, byly vždy v mém životě, už od útlého věku. Country miluju pro svou upřímnost, vyprávění příběhů a styl, jakým jsou ty písně napsány. Nelze z hlavy jen tak dostat a zapomenout na ty syrové tóny a harmonie. Co se týče rocku, tak na tom jsem vždy oceňoval, že se hraje elektricky, má sílu a pohání tě dopředu. Můžeš z něj dostat úplně jinou energii. 

Jsi Kanaďan, takže máš hodně blízko k hokeji. Jednu dobu jsi ho dokonce aktivně hrál. Nezvažoval si dráhu profesionálního hráče?

Můj brácha a já jsme na bruslích stáli už od tří let. Pocházím z hokejové rodiny, především pak z tátovy strany. Nicméně, brácha byl do toho zažranej víc než já. Já se už před pubertou začal zajímat o bicí, ale lákal mě i hokej, on to však měl jednoznačné, tedy jen hokej. Dnes pořád hraje profesionálně, draftovali ho do Columbus Blue Jackets a v AHL odehrál více jak čtyři roky. Já o tom, že bych se stal profesionálním hráčem uvažoval taky, a sice ke konci mé juniorské kariéry, ale pak se něco změnilo, když jsem sáhl po kytaře. 

Má hudba a hokej něco společného? Přenesl sis z hokeje něco do muziky? Tvrdý trénink, disciplína? 

Hokej i muzika jsou si velmi podobné, pokud jde o tvrdou práci, cestování autobusem na dlouhé vzdálenosti, týmovou spolupráci a vášeň. Abys byl v obou případech skvělý, musíš se tomu oddat nebo být odhodlaný uspět.  

Četl jsem, že na kytaru jsi ale začal hrát až později, snad v sedmnácti letech. Jak jsi zmínil, tak ještě dříve jsi to zkoušel na bicí. Můžeš nám přiblížit tvé hudební začátky? Kde jsi se učil hrát, podporovala tě v tom rodina nebo si přáli mít z tebe spíše sportovce?

Začal jsem bubnovat asi když mi bylo deset. Rodiče mi pořídili mou první bicí soupravu. Od té chvíle jsem si bubnování zamiloval a má rodina mě v tom hodně podporovala. Kytaru jsem skutečně nevzal do ruk do svých sedmnácti let. Základy pro bicí, ale i pro kytaru mi ukázal můj táta. Učil jsem se od něj a poté hlavně sledováním jiných skvělých hráčů nebo také tím, že jsem se stýkal s kamarády, kteří už byli muzikanty a na kytaru hráli mnohem líp, než bych to kdy já dokázal. 

Who I Am je v podstatě debutové album vydané labelem Better Noise Music, ale už v roce 2015 jsi vydal desku This Man ještě jako Cory Marquardt, kterou ale spousta lidí začíná objevovat až nyní. Nezvažuješ nějakou reedici?

Pokud někdo chce, tak si tu desku najde. Pořád je to album, na které jsem hrdý. Doufám, že svět tuhle desku objeví a taky si ji zamiluje. 

V singlu Outlaws & Outsiders můžeme slyšet Micka Marse z Mötley Crüe, Ivana Moodyho z Five Fingers Death Punch a  country legendu Travise Tritta. Jak k tomu došlo? Vybral sis je osobně ty sám nebo byli Mick Mars a Ivan Moody přizváni hlavně pro to, že jsou na stejném labelu jako ty? Jsi fanouškem muziky jejich domovských kapel? A co Travis Tritt?

Když jsme se rozhodli, že Outlaws & Outsiders bude první singl z alba, tak jsme chtěli, aby to něco říkalo a také něco znamenalo. Nechtěli jsme jako hosty jen tak někoho, chtěli jsme skutečné „psance a outsidery“ ve svých vlastních oblastech a žánrech. Každý umělec, který v té písni vystupuje, se s ní mohl ztotožnit a zamilovat si ji. A za to jsem opravdu vděčný. Na Travisi Trittovi a Mötley Crüe jsem vyrůstal a věděl jsem, kdo jsou Five Finger Death Punch zač. Když jsem zjistil, že s hostováním souhlasí a budou součástí této skladby, tak mě to dostalo a byl jsem opravdu nadšený. 

Zajímavým hostem je určitě i Lzzy Hale, která se objevila v písni Out In The Rain. 

Lzzy má obrovskou energii a je to skvělá umělkyně. Myslím, že té skladbě hodně pomohla. Věděl jsem, že tomu dodá, to co bude potřeba. V minulosti mimochodem spolupracovala také s Ericem Churchem, mým oblíbeným country interpretem. To je sakra rock´n´roll!

Tvou novou desku popisuješ jako mix Merle Haggarda a Ozzyho Osbourna, což už samo o sobě zní zajímavě. Dokonce i produkce se ujal Kevin Churko, který tvořil právě s Ozzym. Jaká s nim byla spolupráce a co podle tebe Kevin do tvé muziky přinesl?

Když jsem v roce 2012 začal skládat v Nashvillu, tak jsem si od té doby vždycky představoval, že bych mohl natočit country desku, ale s „ozzyho“ produkcí. Black Rain byla dost možná moje nejoblíbenější deska po tom, co jsem dokončil střední školu. Kevin to album produkoval a je spoluautorem těch písní, takže to, že ho dnes můžu nazývat svým producentem, mi přijde hodně šílené. Oba dva jsme měli stejnou vizi, a sice změnit country hudbu nebo při nejmenším jí dát nový zvuk a ukázat jí novou cestu. 

Když interpret v dnešní době vydává album, je už samozřejmostí, že vedle pevných nosičů svou hudbu umisťuje i na různé streamovací servery jako Spotify a podobně. Nicméně jak to máš ty osobně? Patříš mezi staromilce, kteří preferují fyzické album, s krásným voňavým obalem nebo už muziku posloucháš jen přes digitální služby? 

Abych řekl pravdu, tak obojí. Je skvělé mít v ruce fyzický nosič, který si můžeš odnést domů nebo si jej nechat třeba podepsat tvým oblíbeným muzikantem. Na druhou stranu streamovací platformy nám hudebníkům umožňují větší dosah. Naše muzika se tak dostane i do měst a oblastí, kde by se bez koncertování asi jinak nedostala. 

Steve Lukather z Toto si takto jednou postěžoval, že ony dny, kdy si člověk v tichosti sedl, pustil si desku a během toho si procházel booklet a koukal na fotky, jsou už pryč. Není to trošku smutné?

Kupte si cédéčko nebo vinyl, k tomu si nachystejte láhev dobré whiskey nebo vína, nalijte si skleničku, posaďte se a užijte si naplno muziku. Tohle je to nejlepší a tohle se nikdy nezmění!

Nechal ses slyšet, že s novým albem by jsi chtěl country muziku nasměrovat novým směrem. Do písní se nebojíš zapojit i ostré metalové prvky, v Blame It On The Double jsi dokonce použil prvky Pantery.  Jak myslíš, že se na to dívají country puristi? Chápou tě nebo od nich očekáváš či snad už dostáváš, kritických ohlasů?

Takový jsem já, prostě country rock s troškou metalu. Vždycky jsem tyhle žánry miloval pro důvody, které jsem již zmiňoval. Chtěl jsem vyzkoušet a zjistit, jak budou všechny ty prvky, které v mém zvuku můžeš slyšet a které nikdo jiný nepoužívá, fungovat. Country potřebuje změnu a já chci být tou změnou, ne jen její součástí. Posledních šest nebo sedm let se zdá, že se country zaseklo na jedné šabloně a není ochotno se měnit. Příliš mnoho interpretů zní stejně a jejich hudba s popovými či rapovými prvky je jak přes kopírák. Jsou tu i jiní, kteří do country přináší rockovou muziku a dělají to svým vlastním způsobem. Jako třeba Jason Aldean, Erich Church nebo Brantley Gilbert. Já to dělám taky po svém, prostě country hudba s rock´n´rollovým přístupem.