Cozy Powell: bubenická legenda nám chybí již 21 let

Nedávno uplynulo již jedenadvacet let od chvíle, kdy si tohoto „bubeníka sta kapel“, jak se mu přezdívalo, vybrala kmotra smrt do své vlastní „kapely“. Pojďme si trochu zavzpomínat a přiblížit si život, dílo a v neposlední řadě též vybavení Cozyho Powella, které používal. A že toho nebylo zrovna málo...

Stěží by se asi mezi bubeníky našel takový, který nikdy neslyšel jméno Cozy Powell, nebo nějakou jeho nahrávku. Jeho těžkotonážní bicí jsou ke slyšení nejen na albech slavných rockových legend typu Jeff Beck Group, Rainbow, Michael Schenker Group, Whitesnake, Warlock, Cinderella či Black Sabbath, ale i na nahrávkách méně známých kapel jako např. Bedlam, Hot Chocolate či Phenomena. Podílel se i na řadě sólových alb proslulých muzikantů, z nichž můžeme namátkou jmenovat taková jména jako Brian May, Yngwie Malmsteen, Gary Moore, Peter Green, Don Airey, Graham Bonnet, Jon Lord, Robert Plant a natočil také několik vlastních sólových alb. Každé nahrávce na které se podílel, vtiskl svou jedinečnou hrou, punc originality a kvality a není proto divu, že ho na své desce chtěl mít doslova každý, kdo v rockovém světě něco znamená či znamenal.

Cozy Powell se narodil 29. prosince 1947 v britském Cirencesteru jako Colin Flooks. Již ve svých necelých osmnácti letech dostal svou první profesionální příležitost a v roce 1965 nastoupil ke kapele The Sorcerers. O pouhých šest let později, v roce 1971 již ale sedí na bubenické stoličce u samotného Jeff Becka v jeho proslulém bandu Jeff Beck Group. Natočil s ním dvě vynikající alba Rough And Ready (1971) a Jeff Beck Group (1972). Po několika hostováních si v roce 1973 zakládá vlastní kapelu Bedlam a téhož roku vychází také jeho megaúspěšný sólový singl Dancing With The Devil, který se vyhoupl rovnou na 3. místo v britském žebříčku. Následujícího roku se Cozy Powell zapsal do světové knihy rekordů, když v živém TV vysílání zdolal rekord, jako nejrychleji hrající bubeník. Posléze se pravidelně objevoval i ve vysílání stanice BBC v pořadu pro děti Record Breakers.

V roce 1976 dostává Powell lano od známého bouřliváka Ritchie Blackmorea do řad jeho Rainbow. Ani vytíženost v Rainbow mu ovšem nebránila účastnit se dalších projektů a nahrávání s různými umělci a v roce 1979 dokonce vydal své sólové album Over The Top. S kapelou Rainbow natočil tři studiová a celou řadu živých alb (některá byla ovšem vydána až o mnoho let později), z nichž především alba Rising a Long Live Rock N´Roll jsou dodnes považovány za významné milníky v rockové hudbě.

Poslední nahrávkou v řadách Rainbow byl živák natočený v roce 1980 na festivalu Monsters Of Rock v Anglii. Po odchodu s Rainbow se i nadále věnoval nejrůznějším hostováním a v letech 1981-1982 se stal členem Michael Schenker Group. Můžeme jej tak slyšet na studiové nahrávce M.S.G. (1981) a na živém záznamu One Night At The Budokan (1982). Krátce nato přechází k další megakapele Whitesnake, se kterou ovšem natočí pouhé jedno album Slide It In (1984) a opět se vrhá do kolotoče hostování, nahrávání a nezapomíná ani na vlastní tvorbu, kterou prezentuje na albu Octopuss. Po další krátké epizodě u kytarového velmistra Gary Moora zaujímá v roce 1989 bubenický post v legendárních Black Sabbath, s nimiž ještě téhož roku natáčí album Headless Cross. Po natočení alba Tyr (1990) se nakrátko s kapelou loučí a natáčí další sólové album Drums Are Back.

Následně se Powell spolu s letitým basovým souputníkem Neil Murrayem stává členem Brian May Bandu. S touto kytarovou legendou natáčí album Back To The Light (1993) a slyšet jej můžeme i na živém záznamu Live At Brixton Academy (1994). Poté se opět vrací ke starým kumpánům do Black Sabbath aby se podílel na albu Forbidden (1995). Turné k tomuto albu zasáhlo i Českou republiku, leč bohužel turné jel tenkrát místo Cozyho bubeník Vinnie Appice – a zklamání natěšených českých fanoušků bylo znatelné.

Na jaře roku 1998 pracoval Cozy Powell opět s Brianem Mayem na jeho albu Another World a v plánu bylo i společné turné. Cozy Powell však nebyl jen vášnivým bubeníkem, ale zrovna tak vášnivě rád řídil rychlá auta. Přežil několik karambolů, z nichž jako zázrakem vyvázl povětšinou jen s pár oděrkami. Až přišel 5. květen 1998... den, který tomuto neúnavnému rockovému harcovníkovi vyrazil paličky z rukou navždy. V prudkém dešti havaroval ve svém Saabu 9000 na dálnici M4 nedaleko Bristolu. Podle oficiální policejní zprávy jel v době nehody téměř 170 km/h a právě telefonoval se svou přítelkyní, za kterou spěchal ze studia, kde ten den natáčel s kapelou Fleetwood Mac.

A na co tento hromovládce vlastně hrál?

Výčet asi nebude a ani nemůže být úplný, neboť by se nám sem všechno prostě nevešlo. Vyjmenujeme si tedy alespoň vybavení, které pro něj bylo nějakým způsobem signifikantní.

Cozy Powell byl zejména ve znamení dvou značek. V začátku své kariéry a v průběhu sedmdesátých let používal nejčastěji bicí soupravy firmy Ludwig (javorová řada Mach Series) a to zásadně s bubny těch největších rozměrů. U basových bubnů neváhal jít až na průměr 26", v případě přechodů sázel ponejvíce na rozměry 13", 14" a floor tomy pak volil o rozměrech 16" a 18". A malý buben? Tam se sice držel zavedených 14" co do průměru, ale zásadně volil hloubku 6,5". To byl spolu s těmi nejtlustšími hickorovými paličkami (nejprve Ludwig 3S, později vlastní podpisový model Yamaha) také klíč k jeho specifickému hřmotnému soundu, který ještě dotvářel svou pověstnou razancí hry.

V letech osmdesátých přesedlal Powell na značku Yamaha (nejčastěji model Maple Custom) a té zůstal věrný až do své předčasné smrti. I zde si vybíral nejraději soupravy velkých rozměrů, ale v případě basových bubnů už volil přeci jen umírněnější rozměr 24". Ostatně ani v případě činelů se rozměrově nijak nekrotil a třeba ride činel používal o úctyhodné velikosti 24" a i hi-hat činely volil nejraději větší a těžší, než bývá zvykem a to konkrétně 15" Extra Heavy. Crash činely používal nejčastěji o velikosti 16" až 18", "čínu" 20" až 22" a občas použil i splash o velikosti 8".

Co se značky činelů týče, volil Powell léty prověřenou rockovou klasiku Paiste (nejčastěji řady 3000, 2002 a Formula 602). Pedály k basovému bubnu používal nejprve Ludwig Speed King, posléze si oblíbil model 205 od firmy Premier. Své soupravy nejčastěji osazoval blánami Remo Pinstripe nebo Remo Coated Controlled Sound. Cozy Powell ale své soupravy porůznu doplňoval a přizpůsoboval potřebám kapel a interpretů se kterými právě hrál či nahrával a tak se v jeho sestavě čas od času objevily i kupříkladu tom tomy o průměru 6" či 8".