Creaks od Hidden Orchestra: až příliš krátký, návykový herní soundtrack

Když skládáte, tvoříte samostatný svět, který musí obstát sám o sobě, tvrdil mi Tomáš „Floex“ Dvořák. Není důvod mu nevěřit. Zcela běžně zhudebňuje fiktivní světy pro vývojáře Amanita Design. Jak si se zatím nejsložitější hrou od Muchomůrek poradil Floexův kolega Joe Acheson? Je jeho vize poutavá i bez obrazu?

Svět českých PC her se světovým formátem má dva póly. První ohromující až nabubřelý zosobňuje žijící klasik (Daniel) Vávra, autor Hidden & Dangerous, Mafia nebo Kingdom Come, druhý roztomilejší zase Amanita Design. S hudbou to úzce souvisí. Druhé studio přes Minority Records vydává soundtracky, které sklízejí prestižní oborové ceny a fanouškům stojí za to je ve velkém skupovat na vinylech. Třeba Machinarium od Tomáše „Floexe“ Dvořáka získalo cenu časopisu PC Gamer Magazine (2009) a co rok se znova lisuje. A DVA za Botaniculu obdrželi hlavní cenu Independent Game Festivalu v San Franciscu (2012).

Doprovod od multiinstrumentalisty a specialisty na remixy Achesona aka Hidden Orchestra pro aktuální Creaks si s nimi nezadá a v lecčem je dokonce předčí. Vývojáři se totiž po ručně kreslených klikačkách pustili do plošinovky-rébusu.

Pracovali na ní osm let. Principem hry je nenechat se polapit žádným kusem nábytku, který se v šeru mění na vrzající příšeru. Po rozlehlém domě jsou kromě něj rozmístěna také malířská plátna. Většinou jsou pohyblivá, některá fungují jako kterékoliv jiné okno na ploše a na jeden klik spouštějí další malou hru. A hráči se samozřejmě do jednotlivých levelů vracejí. Po Achesonovi se tedy chtěli podobně variabilní hudební kulisy. Jinými slovy, do šesti hodin rozpracovat obdoby Wednesday (Is The New Friday), tracku, který se na Floexově zatím posledním albu A Portrait of John Doe objevuje dvakrát, v Hodgeho a jeho verzi.

Cokoliv zkomponoval, Acheson jinak zaranžoval, přepsal nebo přeskládal – anebo nechal pracovat algoritmus. S rostoucí obtížností je náročnější také hudební stránka hry. Názorněji – ve sklepě je zatuchlina také slyšet, poněvadž tam hrají starožitnosti jako cimbál nebo flétny. Sakrální prostory rozechvívají zvuky zvonů a varhan a těmi futuristickými se zase rozbíhají vlny ze syntezátorů.

Soundtrack, který vyšel asi půl roku po hře, shrnuje zhruba čtvrtinu složeného materiálu. Bez obav, je poutavý i pro ty, kteří si hru třeba nikdy nezahrají. Otestoval jsem ho také na temperamentním dítěti v domácí izolaci. Jestli tedy u jiných opusů co chvíli mžouráte na hodinky, kdy už mistr vyčerpá téma, tady budete spíš rozmrzelí, že subtilní, a přitom osobitá deska po necelé hodině a tři čtvrtě „najednou“ dohraje. Creaks je album návykové, no, jako ty gamesy.

Co na desce (možná) oceníte jako muzikanti?

Prskat budou snad jedině konzervatoristé, až se v některé z přežvýkaných tiskovek dočtou, že Achesona „uvažování nad tímto multidimenzionálním mikrosvětem dovedlo k novým formám kompozičních technik“. Sofistikovaně se opakoval už Mozart.

Hidden Orchestra – Creaks Soundtrack

Minority Records, 2020, 101:51

85 %