Na té naší jízdě #1: fotoblog z cyklotúry Jana Řepky & Bájsykl Bandu
Abyste mohli podniknout turné na kolech, potřebujete tři základní věci: nákladní kolo, výdrž a čas. Vše ostatní je podružné. Od roku 2009 jsem podnikl už deset takových cest, tak o tom něco málo vím.
Letošní turné navazuje na loňskou cestu, která musela být z osobních důvodů po týdnu ukončena. Jeli jsme tehdy z Prahy přes Brdy na Šumavu a měli namířeno dále na východ. První koncert letošní cesty jsme si proto naplánovali tam, kde jsme loni skončili, to jest v Nových Hradech.
Základní družinu tvoří kromě mě nizozemská písničkářka Loes van Schaijk a houslista Jan Bartošek, oba skromně skryti pod jménem Bájsykl Band. Je to naše první společná koncertní jízda. V případě Loes se zároveň jedná o vůbec první hudební cykloturné. Už úvodní etapy však ukázaly, kdo tu reprezentuje skutečnou cyklistickou velmoc. My s Honzou to nejsme.
Do Nových Hradů jsme vyjeli o dva dny dříve, abychom se takříkajíc aklimatizovali v základním táboře. Byl to opravdu dobrý nápad. Zbaveni cestovní horečky, nerozptylováni balením a hektickým pražským životem a zásobováni domácím proviantem od našich novohradských hostitelek, mohli jsme se celý den před prvním koncertem věnovat zkoušení.
Naší specialitou je 50minutový program plný rozličných písní o jízdních kolech. Na většině koncertů tvoří tenhle devítipísňový set první část programu. Ve druhé půli pak zpívám já i Loes své vlastní písně a překlady, přičemž cílíme především na prvoposluchače. Důvodně předpokládáme, že takových bude na našem turné většina.
Z Nových Hradů jsme v notně podmračeném počasí sjeli do Třeboně, kde jsme měli domluvený koncert ve vyhlášeném podniku zvaném Ostende. Občanská plovárna jak vystřižená z Rozmarného léta nás přivítala jako Arnoštka s Annou. Nakonec jsme s místní osádkou zpívali a hráli do jedné v noci u stolu, jako kdybychom se znali od nepaměti.
Následujícího dne jsme se zastavili v soukromém klubu v obci Potočná nedaleko Nové Bystřice. Na poměrně nepravděpodobném místě na nás čekala profesionální scéna, několik nečekaných pondělních posluchačů a po koncertě domácí bůček. Leč více si o stravování (jakož i o dalších radostech a strastech našeho putování) povíme příště.
