D'Addario XS v elektrické verzi: zvonivost a jas díky inovativní technologii

Struny D'Addario XS jsem vyzkoušel opravdu pečlivě a poslední dlouhodobý zátěžový test tak můžu doplnit o informaci, že nakonec jsem na ně intenzivně hrál více než pět měsíců! Samozřejmě mám poněkud „nesportovní“ výhodu, protože nemám agresivní pot. U strun potažených ochrannou vrstvou by však ani pot agresivní neměl mít tak zničující vliv jako u běžných strun.

Extrémně tenký povlak s tloušťkou pouhé desetiny lidského vlasu, který minimálně tlumí zvuk strun, je tak perfektní ochranou před postupnou degradací. Názorně to ukazuje video z testování odolnosti proti korozi v D'Addario laboratoři.

Dostatek informací přímo od výrobce

Tuto trpělivou práci ostatně na D'Addariu velmi oceňuji a i proto jejich struny často používám. Dlouho to byla například jediná firma, která v technickém popisu uváděla tahy strun a mnoho dalších doplňujících informací. Když pracujete s různými menzurami v různých laděních, velmi tuhle technickou podporu vítáte. Kdyby se konečně zase rozeběhl jejich výborný kalkulátor tenzí strun, byl bych opět trochu šťastnější. Zvlášť když jsem teď pracoval s klasickými nástroji, kde je míra zveřejňovaných technických údajů zcela zoufalá. Zřejmě jsou to ve vážné hudbě přísně tajné informace, protože na nějaké tahy zapomeňte – většinou nezjistíte ani tloušťky strun!

D'Addario od prvního zavedení hexagonálního jádra strun ve 30. letech minulého století soustavně inovuje a poskytuje muzikantům nejen kvalitní výrobky, ale právě i nadstandardní informace. Jejich struny tak disponují mimo jiné těmito parametry:

• NYXL neboli vysokouhlíková ocel s vyšší pevností, stabilitou ladění a odolnosti proti praskání
• nanopovlak na motaných a polymerní úprava na hladkých strunách proti nečistotám a delší životnosti při zachování zvuku
• systém konců strun proti povolování

...prostě desítky let zkušeností zkoncentrované ve strunách XS.

Deklarovaná delší životnost se v dnešní době, vymknuté z racionálních kloubů, prokazuje složitěji, protože hlasité expresivní názory mají bohužel často větší dopad než reálná fakta. D'Addario si však tvrdohlavě jede svoji „technickou lajnu“ a nabízí nejen líbivé marketingové fráze, ale i důkazy. Jejich jedinečný přístroj simulující drnkání trsátkem, doplněný o následné vyhodnocování harmonického chování a měření tahu strun po deseti tisících úderů to plně potvrzuje.

Protože se podobnými neortodoxními „out-of-box“ metodami testování (v mém případě stavebních výrobků) také zabývám, tento přístup velmi kvituji. Je to jedna z možností obrany před emotivními křiklouny, kteří sice neví, že neví, ale jsou o to hlasitější. Bravo D'Addario.

Odměnou jsou také hlubší znalosti o vlastním produktu, což se dá výhodně využít pro posílení vlastní pozice na trhu. D'Addario tak neprodává žádné „falešné hrnce“, ale kvalitní struny podpořené poctivou prací při vývoji.

Když k tomu přidáme chytře promyšlenou reklamní kampaň, která se mi velmi líbí svým čistým bílým vizuálem, důrazem na pár základních USP (unikátních prodejních vlastností), korektně doplněných technickými daty, důkazy a měřeními, jsou XS v podstatě „odsouzeny“ k úspěchu. Ostatně po mém doporučení a pro jejich nesporné výhody je několik mých známých začalo používat.

Vývoj strun XS trval více než pět let, jak ve výborném videu ze zákulisí vysvětluje samotný Jim D'Addario za pomoci hvězdného Alexe Skolnicka, který kromě thrash/death metalu v kultovních Testament hraje mimochodem také jazz. Hledal tak univerzální struny, které pokryjí i takto odlišná bojiště.

Jak (z)voní nové struny

K vlastnímu testu mi dorazila sada XSE 1052 se stejnými tloušťkami jako mnou standardně používané EXL 140. V balení byl kromě vzduchotěsně uzavřeného plastového sáčku se strunami (další prevence koroze, především při delším skladování) ještě malý bonus v podobě samolepky XS.

Nový tříbarevný odlišovací systém koncových korálků je sice o chlup nepřehlednější než dřívější „šestipestrý“, ale to je úplný detail a rozumím i ekonomickým důvodům, které k tomuto zjednodušení zřejmě vedly.

Po přestrunění a doladění polohy plovoucího tremola jsem odehrál prvních pár hodin. Dovolím si částečně nesouhlasit s Jimem D'Addariem, že každý kytarista miluje zvuk čerstvých strun. Já je mám radši lehce „zahořelé“, kdy se usadí jejich primární ostrost. I když to se týká především kytar akustických. Na elektrických nejsou tyto změny tak výrazné. V tomto případě jsem při nezbytném nahrávání kontrolních vzorků musel výrazně přenastavit hlavně crunchový zvuk, protože tam se zvonivost a jasnost XS strun ve spojení s preampem Vox projevila naplno.

Při čtení reklamních materiálů tedy potvrzuji pocit hladkosti a nižší manipulační hluk. Maximální životnost a stabilitu znovu potvrdí nebo vyvrátí až dlouhodobý test, který tentokrát spojím i se srovnáním s běžnými, niklem motanými strunami EXL za poloviční cenu. Ovšem po zkušenostech s akustickými XS se výsledku nebojím.

S klidem si nové elektrické struny D'Addario XS minimálně vyzkoušejte a podělte se o své zkušenosti v komentářích.