Dalibor Mráz: Bicí jsou rytmický doplněk mého života

Hudební komunita zná Dalibora Mráze především jako technicky velmi vyspělého bubeníka. Z rozhovoru s ním je však patrné, že ačkoliv bicí ovládá na vysoké úrovni a řadí se mezi české supertalenty, má našlápnuto i ve spoustě dalších hudebních oblastí. A to nejen v ČR.

Doslechl jsem se, že připravuješ nějakou aplikaci pro bubeníky. Chápu správně, že to bude aplikace pro smartphony?

Ano. Už zhruba 8 let pracuju na systému pro bubeníky, který by měl optimalizovat cvičení do určitého počtu hodin a člověka efektivně rozvíjet. Plánoval jsem vydat DVD a knihu, ale po dlouhém zvažování jsem se rozhodl, že udělám úplně jiný krok. Celý obsah strčíme do interaktivní aplikace. Důvodů je víc. Kniha se vydá a je vydána, stejně jako DVD. Naším cílem je ale vytvořit platformu, kterou budeme neustále aktualizovat. Systém bude nabízet mnohem více než jen materiál ke cvičení. Celý projekt konzultujeme se zahraničním týmem lidí, kteří se na tom podílí. Bude k dispozici pro smartphony, tablety i počítače.

Na té aplikaci se tedy nepodílíš pouze ty, ale i další hudebníci. O koho jde?

Paralelně s nově připravovaným CD jsem oslovil všech 18 muzikantů, se kterými spolupracuju na novém albu. Tímto faktorem dostává appka mnohem širší záběr. Měla by sloužit a být i inspirací pro hráče, který ji bude používat.

Kdy by to mělo být hotové?

První verze by měla být venku už v průběhu prosince. Společně s novým webem, který bude s aplikací úzce provázaný.

Všechny tyhle vedlejší aktivity tě musí stát spoustu času. Máš nějaký vymezený prostor, který každý den trávíš za bubny? Nějakou časovou dotaci, kterou věnuješ pouze hře a u které prostě neuděláš kompromis?

Je celkem těžké všechny aktivity balancovat tak, aby byly rovnoměrně vyvážené. Spoustu času připadá cestování nebo přesunům. Do zkušebny se ze sedmi dní v týdnu vydám tak pětkrát. Když se zadaří, odcvičím si kolem čtyř hodin, ale mnohdy je to závod o čas. Pamatuju si období, kdy jsem se v každém městě snažil alespoň dvě hodiny najít na bicí. Ale spoustu času trávím i za klavírem a v podstatě žiju ve studiu od rána do večera. Před pár lety už jsem přešel do režimu, že bicí jsou součástí velkého celku hudby a člověk by toho měl střídat celou řadu. Baví mě věci vytvářet a trávit hodiny a hodiny s experimenty. Bicí jsou pouze rytmický doplněk mého života.

Přejděme k tvým aktuálním hudebním aktivitám. Na tvém facebooku jsem nedávno viděl video nějakého totálního basového zabijáka. Kdo to byl a o co jde?

Anton Davidyants je jedním z těch 18 muzikantů na mém albu. Spoustu lidí ho mohlo zaregistrovat například s Virgilem Donatim. Považuju ho společně s Hadrienem za novodobé nejtechničtější hráče na basu na světě. Jejich lehkost a technický rozsah je neuvěřitelný.

Jaké další hudebníky jsi do projektu přizval a proč?

Celé album začalo vznikat už před rokem. Když jsem objel spoustu zemí Evropy společně s Fernando Saunders Group, tak jsem se na nejrůznějších typech vystoupení začal seznamovat s celou řadou muzikantů. Od té doby jsem začal s nimi v kontaktu. Začalo to na nevinných 5 hostech a to číslo pomalu rostlo. Je zábavné, jak ta muzikantská šeptanda funguje. Zrovna tento okruh muzikantů je jedna velká rodina a každý řeší všechno s každým. Takže když někdo něco natáčí, ostatní se chtějí přidat. Najednou “bác” a já už pracuju na jedenácté a dvanácté skladbě pro mé album s počtem 18 hostů z třinácti zemí po celém světě. Zatím jsem uveřejnil jen pár jmen a zbytek přijde s následnou řadou nových videí. Anton Davidyants (Virgil Donati), Romain Labaye (Scott Henderson,Brown), Marius Pop (Damian Draghici, Smiley), Lawrance Lina (Sideburn), Gergy Kolta (European Mantra), Gabor Gyongyosi (Fernando Saunders), Junior Ribeiro Braguinha (Virgil Donati), Martin Miller…

Máš už na vznikající tracky nějakou odezvu?

Zatím jsou tracky jen mezi muzikanty, kteří na tom pracují a v úzkém okruhu přátel. Každý muzikant bude na albu na pár skladbách. Každopádně na albu děláme všichni, protože chceme. To je vlastně to, co mě na tom baví nejvíce. Nikdo z výše uvedených jmen ani z těch, co přijdou, si neřekl ani o cent. Naopak projevují zájem spolupracovat dál. A to je pro mě ta největší odezva.

Představ nám tvou novou kapelu Mr. Group.

Pan Group je nově vzniklý projekt, který bude hrát hudbu z CD. Kolektiv se sešel velmi hezky. Na basu je tam Maťo Ivan, klávesy Michal Vejskal a Jakub “Steve” Lenz na kytaru. Už jsme měli pár zkoušek a něco i natočili. V listopadu nás čeká natáčení promo materiálu a na další rok koncertní tour. Na koncerty a čas strávený s nimi už se teď moc těším.

Koncertní kalendář na příští rok se ti už plní?

Pracuju na tom. Jedna velká evropská tour, kterou jsem měl jet teď v listopadu s Mikem Terranou a Gergo Borlaiem, se přesunula na duben příštího roku kvůli dodělávání programu a organizačním věcem. Dostal jsem pozvání na bubenické festivaly a s Mr. Group plánujeme tour. Oslovil mě jeden můj obrovský americký kytarový vzor ke spolupráci, tak uvidíme, co z toho bude. O další evropské tour se zmiňoval i Fernando Saunders a já sám objezdím spoustu zemí, kde mě v rámci natáčení alba pozvali muzikanti, abych si s nimi zahrál mou hudbu. Nicméně až bude fungovat aplikace, chtěl bych uspořádat i mini tour na podporu.

Je pro tebe rozdíl trávit měsíc na cestách s kapelou a ve studiu?

Tento rok jsem strávil převážně ve studiu a zhruba před rokem a půl jsem se rozhodl spoustu věcí od základu změnit. Změnil jsem traditional grip na match, přestavěl jsem soupravu jinak a většinu věcí, které jsem měl z dřívějších etap, jsem se snažil zapomenout. Začal jsem si vytvářet něco svého, co vzniká na základě miliónů experimentů. Je to ve fázi vývoje, stejně jako v laboratoři. Nějakou skicu, kterou bych chtěl rozvinout v následných pěti letech, ale už nastíněnou mám. Teď přijde období testů a celkové úpravy před publikem. Je výrazný rozdíl mezi obdobím s koncerty a laboratoří. Když hráč netráví čas vývojem, nepřichází inovace. Když hráč tráví čas zase jen ve studiu, nemá zase tu patinu a živelnost. Můj názor je oboje dobře kombinovat.

Vím o tobě, že krom tvých vlastních hudebních projektů píšeš i muziku pro ostatní. Věnuješ se hlavně i filmové hudbě. Jak se ti daří na tomto poli?

Filmová hudba v mém životě hraje velkou roli. Nejraději píšu pro velký orchestr, ale ne vždy je na to místo. Zrovna teď běží v kinech film Ostravak Ostravski, kam jsem psal hudbu. Je to satirická komedie, tedy velmi specifický typ žánru, proto jsem zvolil netradiční provedení a spojení nástrojových barev. Balkánská dechovka, harmonika, voiceing, tuba. Další CD s orchestrálními kompozicemi plánuju hned po tomto albu, které mám roztočené. Něco “drobného” připravujeme i s Michalem Vejskalem, protože pro nás orchestr znamená opravdu hodně.

Hudbu píšu už od 8 let a objevila se v desítkách pořadů, dokumentů a letěla i do zahraničí – například premiéra filmu How many stories has one day v New Yorku. Když jsem byl malý, má hudba byla použita i pro upoutávku Národního Divadla moravskoslezského v televizích. Filmové hudbě se rozhodně hodlám věnovat čím dál víc.

Už delší dobu působíš převážně v zahraničí. Kdy tě budeme moci vidět v Česku?

Za posledních pár týdnů jsme byli s Fernando Saunders group v Lucerně a okolo bylo pár koncertů s Elis. Mám koncertní premiéru s Gergo Borlaiem a Mikem Terranou v divadle v Žatci, kde chceme ladit vystoupení před výše zmíněným tour. Camp s Todd Suchermanem v Praze. A spoustu nových termínů příští rok. Tento rok trávíme hodně vývojem nových věcí. Příští bych chtěl více hrát. A ten další zase celý tvořit...