Dalibor Mráz, Foto: Jan Šolc

Dalibor Mráz: Chci hudbou žít a ne se o ní jen bavit

Vidět naživo neuvěřitelnou techniku Mika Terrany je zážitkem pro každého bubenického fajnšmekra. A co teprve v kombinaci s hrou talentovaného Dalibora Mráze, jehož ambice oprávněně sahají daleko za hranice České republiky. Bubeníci zbystřete: právě mlátička Mike Terrana a Dalibor Mráz na 3. listopadu do brněnské prodejny kytary.cz totiž chystají společné vystoupení a workshop. Doporučuji neváhat, vstup na drum show má omezenou kapacitu. "Kdo chce, tak dělá. Kdo by chtěl, tak jen mluví. Někdy je třeba šlapat i po jedoucím eskalátoru," říká Dalibor v našem rozhovoru.

Dalibore, spolupráce s extra třídou Mikem Terranou rozhodně potvrzuje, že tvé ambice přesahují Českou republiku. Jak se ti vlastně podařilo se s Mikem spojit a zorganizovat v Brně společnou show?

Už jsme přátelé nějaký ten pátek. Všechno to začalo přibližně před třemi lety, když mi sám napsal. A pak to z nevinné konverzace došlo až tam, že za mnou na své náklady přiletěl do Ostravy. Natočili jsme společně videa pro 50. výročí společnosti Vic Firth a uspořádali živý koncert. Od té doby jsme neustále v kontaktu, několikrát jsme se i navštívili. On mě v Česku a já jeho v Itálii. S myšlenkou dalších koncertů už si hrajeme celkem dlouho, ale až teď nám to dohromady časově vyšlo, tak jsme toho využili.

Mohl bys prozradit, jak bude vypadat vystoupení a workshop v kytary.cz v Brně a co budete společně hrát?

Oba máme připravený svůj program. A poté společně zahrajeme naši společnou skladbu na závěr. Zrovna teď, když si píšeme, sedím ve studiu a dodělávám další věci, ať už jsou na workshopu čerstvé nové skladby.

Toto není tvá první spolupráce se zahraničními hudebníky. Za sebou máš také třeba tour s Gergo Borlaiem. Jak vzpomínáš na tuhle spolupráci?

V této době už spolupráce se zahraničními hudebníky představuje 85 % mého počínání. Gergo Borlai je pro mě výjimečná kapitola. Je to pro mě ve spoustě věcech naprosto výjimečný člověk. Způsob, jakým uvažuje, mě fascinuje. Práce s ním mě neuvěřitelně inspiruje a každým dnem posouvá snad o rok dál. Před tím, než jsme uspořádali společné tour, jsme si 2 roky psali. Gergo navrhl, že by pro nás napsal dvě skladby, které jsme potom společně i ve studiu nahráli opět pro Vic Firth. Byl to velmi intenzivní týden se spoustou zážitků, diskuzí i počtem úderů. Na konci tour už jsme byli přesvědčení, že chceme uspořádat mnohem větší tour po Evropě a program už vymyslet společně, abychom byli na podiu neustále spolu. Zhruba za měsíc po tour mě Gergo nabídl, jestli s ním nechci uspořádat jeho druhý světový Drum Rumble camp. Takže spolupráce neustále pokračuje a vypadá to, že pokračovat bude.

Co bys poradil mladým bubeníkům, kteří chtějí, podobně jako ty, začít prorážet do zahraničí? V čem je ten recept na postupné překračování našich hranic?

Nejsem si jist, zdali nějaký recept opravdu existuje. Je to hodně individuální záležitost. Kdo chce, tak dělá. Kdo by chtěl, tak jen mluví. Někdy je třeba šlapat i po jedoucím eskalátoru.

Všiml jsem si, že tvoříš také filmovou symfonickou hudbu. Znamená to, že hraješ i na jiné nástroje? V čem skládáš?

Tvorba filmové hudby je moje další vášeň. Miluju orchestr a jeho možnosti. Kombinuju Pro Tools HD 11 a Sibelius 7. Některé věci píšu v notách a některé celé skládám ve vrstvách na klavír přímo v daw. Pro mě je v tom rozdíl. Prokomponovanost vs. pocit. Od malička mě vedli i ke klavíru, za což jsem hrozně vděčný, protože toho teď ve velké míře využívám. Bohužel nemám v této době na klavír tolik času, tak se v tomto období nevěnuju technice, ale jenom hledám různé harmonie pro další skladby. V této době pracuju na svém prvním sólovém cd moderní hudby a 90% věcí si tady nahrávám sám. Do každé skladby si pozvu hosta, protože se mě líbí, když tím skladba dostane další přidanou hodnotu. Hodně času ted trávím ve studiu a tvořím si vlastní zvuk. Učím se míchat od orchestru po normální kapelu. Líbí se mi ten pocit nezávislosti, umět si věc vyrobit od úderu až po hotový produkt. Kromě klavíru co druhý den sedím chvilku u baskytary. Nahrát bych si na to zatím nic netroufl, ale hodně věcí tím člověk pochopí, když pak hraje v kapele.

Z tvého portfolia a zkušeností je zřejmé, že sólová hra je ti bližší, než být „pouze“ členem nějaké kapely a té se naplno věnovat. Čím to je?

Baví mě sloužit hudbě. Baví mě sloužit mé nebo naší autorské hudbě. Být kreativní, vytvářet a být invence schopný. Moc mě nebaví přecvičovat program po jiných bubenících. Jsou tam pro mě dva úhly pohledu. Kdybych byl v kapele např. s Michaelem Jacksonem, tak hrát notu navíc v Billy Jean by byl zločin, ale ve spoustách kapel je bubeník jen metronom a každý bubenický záměr je kapelou shazován. Baví mě spolupracovat s řadou světových hráčů, protože mě posouvají dál. Líbí se mi jít dopředu a nemám rád, když mám pocit, že stojím na místě. Připravuju tři nové projekty. Jeden s maďarskou osádkou, druhý německý a třetí hodně smíšený. Jména hráčů prozradím, až dokončíme první videa. Už teď se na skladbách pracuje a vždy jsem nadšený, když mi od nich přijdou jednotlivé tracky různých nástrojů ze zahraničí. Poslední dva roky jsem se hodně izoloval a spoustu věcí a pohledů přehodnocoval. Těším se na ty další roky, které doufám, budou plné hrání, nahrávání a kreativních činnosti.

Jaké máš plány v nejbližší budoucnosti?

Mimo výše zmíněnou hudební spolupráci a připravované CD, už řadu let píšu knihu se systémem na bicí, který jsem vytvářel osm let. Chtěl bych naplánovat další řadu akcí a využít pozvání na zahraniční bubenické festivaly. Kromě tour s Mikem a Gergem mám před sebou tour i s Fernando Saundersem (USA – Jeff Beck, Collins, Hammer) v zahraničí přes několik států. Mimo jiné bych se rád i intenzivně věnoval zvuku a mixu. Zkrátka chci hudbou žít a ne se o ní jen bavit.

Tagy: