Dan Bárta & Illustratosphere úspěšně pokračují ve vyšší (populární) hře

Dvacet let od vydání debutu, sedm let od poslední desky Maratonika. Dan Bárta a jeho spoluhráči z Illustratosphere připravili pátou řadovou desku, která pokračuje na české poměry v jedinečně cestě fúze popu, jazzu, rocku a řady world music vlivů.

Téměř každá hudební scéna se v popové oblasti může pyšnit umělci a nahrávkami, jejichž nároky na sebe i posluchače jsou vyšší než pobavit nebo roztančit své publikum. Připomeňme nahrávky Stinga, Davida Sylviana nebo Björk. Z novějších třeba Julie Holter, These New Puritans, Norah Jones nebo Animal Collective. V českém prostředí si můžeme vzpomenout na Ecstasy of Saint Theresa, desky Moniky Načevy, bratry Ebeny, v současné době Lanugo, a během poslechu recenzované desky dojde na reminiscence baladických poloh Buty. Přesto postavení Dana Bárty a Illustratosphere je na domácím poli jedinečné. Zcela jasně vystupuje z domácího jazzového podhoubí, na místě frontmana má široce uznávanou pěveckou osobnost, to samo o sobě by ale k úspěchu nestačilo.

I nová deska dává jasnou odpověď, proč se i o albu Kráska a zvířený prach mluví jako o události domácí hudební scény.

1. Jedinečné rozkročení mezi populárním a artovým. Už před dvěma dekádami muzikanti okolo vášnivého fotografa vážek dokázali zkrotit své jazzově rozkošatělé tendence ve prospěch jednodušších kompozic, které i na novince udrží stopáž písniček v běžných mezích 3-5 minut. Během nich ale základní kostru dokážou obtížit nadprůměrným množstvím nápadů a výkonů.
2. Aranže. Jeden z nejsilnějších bodů desky. Vždy neskutečně vzdušné, ve kterých si posluchač může vychutnat výkony jednotlivých nástrojů. A i když si muzikanti připraví pro písničku Haifa Hairdresser mimořádně zacuchanou rytmiku, písnička je jednoduše zkousnutelná. To samé platí o kytarově/klávesově vypjatém Českém probuzení nebo o rockově nabroušenému Happy Ginger. Abych to shrnul, i když kapela skladby výrazným způsobem naplní jazzovými nebo world music odkazy, stále nemáme pocit, že by pětice uhnula ze základního směřování.
3. Zpěv a texty. Dan Bárta před vydáním desky anoncoval, že „jsme zase o kousek dál v tom, jak se vyjádřit jasněji a stručněji“. Z textů plných jinotajů a slovních hříček vystupují témata mnohem jasněji, než jsme byli dříve zvyklí. Možná i proto se opakovaně přistihuji, že Bártovi visím na rtech mnohem soustředěněji než na předchozích deskách Illustratosphere. Jednou Bárta přejde ke slovenštině (text původně určený Richardu Müllerovi), dvakrát pak využije anglické texty manželky Alžběty Plívové. Suverénní frázování a přednes frontmana je samozřejmostí, kterému intuitivně přispělo jisté zklidnění.

Třínáctipoložková deska Kráska a zvířený prach je znovu vysokou popovou hrou, kterou si asi nejvíce posluchač uvědomí, když v předposlední Oblaka dobra II si Bárta z ničeho nic odplivne v zaklení, jak dlaždič z páté cenové skupiny. I pětice muzikantů zkrátka není sestava božsky hrajících andělů, ale muzikanti z masa a kostí, kterým sestavit lehko působící hudební kolekci působilo hromadu tvrdé práce. Dobré, výjimečné práce, nutno dodat na závěr.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Řadu poznámek bychom mohli přetáhnout z předchozích odstavců, tak jen vypíchnu jeden moment, o kterém jsem ještě nepsal. Tou je kombinace hráčského mistrovství s jistým zklidněním. Pětice prostě nepotřebuje na nové desce nikomu nic dokazovat. O to silněji a uvěřitelněji kvintet vtáhne posluchače do svého světa. Atmosféře navíc přispěje krystalický, vpravdě světový zvuk nahrávky.

Dan Bárta a Illustratosphere – Kráska a zvířený prach

Warner Music CZ, 52:26

Pop, jazz, fusion, rock, world music

85 %