Dani Usero: Ukulele pro mě bylo odpočinkem od studia klasické kytary
Dani Usero, rodák že španělské Barcelony a multiinstrumentalista, ve svém unikátním způsobu hry na ukulele kombinuje různé techniky a styly od klasiky přes jazz, rock až po flamenco. Jak sám říká v našem rozhovoru, pořízeném před jeho pražským workshopem v Kytary.cz, s hraním na ukulele začal kolem roku 2011 v době svých studií na konzervatoři, kdy se chtěl po večerech odreagovat od akademického školení ve hře na kytaru. Jaký hudební styl nebo technika se podle něj dá na ukulele převést nejobtížněji? Na co byste se měli zaměřit, pokud si vybíráte své první ukulele? A co si Dani přichystal pro účastníky svých workshopů?
Jak vzpomínáš na svá studia na barcelonské konzervatoři?
Když jsem se rozhodl studovat hudbu, byla to rozhodně kytara, co mě zajímalo nejvíc. Měl jsem skvělého učitele, který mi doporučil jít na konzervatoř. Dnes už se na mé škole učí i jazz a moderní hudba, ale když jsem začínal studovat já, byla to jen klasika. Jazz a moderní, elektrickou kytaru jsem studoval až později.
Každopádně, studium bylo pěkně těžké, někdy jsem byl z cvičení pěkně unavený. A abych si odpočal od akademického života, začal jsem hrát na ukulele. Takže přes den jsem drtil kytaru na konzervatoři a po večerech jsem se učil hrát covery písniček na ukulele.
Proč je podle tebe ukulele mezi muzikanty pořád tak podceňované – trochu podobně jako zobcová flétna, která ale reálně dokáže taky být virtuozním nástrojem?
Pamatuju se, když jsem se kolem roku 2011 začal zajímat o ukulele, zvlášť ve Španělsku to bylo hodně vzácné. Dokonce se ukulele říkalo „malá kytara“, přestože je to svébytný nástroj. Bylo považované za hračku pro děti. Ale zároveň se ukulele objevovalo už ve spoustě světového popu (a nejlepší ukulelisté jsou podle mě ve Velké Británii – vezměte si Johna Lennona, taky na ukulele hrál). V dnešní době má ukulele lepší perspektivu. Je brané vážněji – ačkoli na konzervatořích se zatím pořád neučí jako samostatný obor.
Pojďme probrat tvoje transkripce popových a rockových písní. Vzpomeneš si na nějakou slavnou píseň, která byla pro přepsání pro ukulele technickým oříškem?
Ladění a rozsah ukulele jsou jiné než u kytary. Navíc ukulele pracuje hodně s trojzvuky dur a moll a je tam v pohodě používat prázdné struny. Takže občas bylo těžké najít hmaty pro složitější akordy. Záleží na každé konkrétní skladbě – a taky na konkrétním hráči. Já jsem si třeba pro ukulele přizpůsobil některé kytarové techniky.
Asi nejsložitější pro transkripce pro mě nebyl pop nebo rock, ale flamenco. U kytary to znamená velmi specifickou techniku a nebylo snadné to celé vecpat do čtyř strun a rozsahu dvou oktáv. Někdy prostě přehazuju tóny v akordu o oktávu níž nebo výš, aby mi to vyšlo.
Na co se má zaměřit zájemce o koupi ukulele, když vybírá nový nástroj – například je-li začátečník?
Ukulele není obecně příliš drahý nástroj, přesto bych doporučil, abyste se nebáli investovat do něj trochu peněz. Ta nejlevnější ukulele opravdu nejsou kvalitní. A taky vás po pár minutách bude bolet ruka z mačkání strun kvůli vysokému dohmatu.
Nemůže s dohmatem pomoci seřízení v servisu?
Ano, ale někdy jde zkrátka o konstrukci a kvalitu materiálu. Je dobré si nástroj vyzkoušet tak, aby vám byl příjemný a abyste se cítili pohodlně i po půlhodině hraní. A další věc – je v pohodě si vybírat i podle vzhledu. Není na tom nic špatného. Pokud si koupíte nástroj, který sice hraje hezky, ale esteticky vám připadá ošklivý, pravděpodobně skončí za chvíli někde odložený v koutě na druhé straně místnosti. Ale když se už na začátku „zamilujete“ do nějakého tvaru a barvy, pak je nástroj opravdu „váš“ a bude vás inspirovat.
A je pravda, že není dobré kupovat taková ta maličká ukulelátka – jen proto, že lidem připadají roztomilá, ale v podstatě nehrají?
O velikosti to úplně není, ale doporučil bych určitě koupit nástroj, který má možnost zapojení do linky, tedy vybavený elektroakustikou, abyste mohli hrát na koncertech s ozvučením.
Jak jsi nahrával covery rockových či metalových písní typu Master Of Puppets? Používáš například i nějaké pedálové efekty k dosažení specifického zvuku?
Jasně, použil jsem jednak elektrické ukulele, ale taky distortion a delay. Byla výzva, najít tu správnou barvu zvuku, a taky adaptovat rockové kytaristické techniky na ukulele. Naštěstí hrát na ukulele powerchordy je v pohodě. Beztak na něm používáš hlavně durové a mollové akordy, tak prostě dáš tercii pryč a je to.
To je pravda, že na ukulele je asi důležité zachovat akord v jednoduché formě, nezahlcovat ho.
Ano. A další věc je, jak vlastně hrát na ukulele klasickou jazzovou pentatoniku. Musíš si vymyslet vlastní prstoklady a způsoby, jak to zahrát. Pro kytaristu je to výzva. Vlastně bych hrozně rád objevil nějakou učebnici ukulele pro pokročilé, kde se o tomhle píše. Pro začátečníky je toho spousta – jak zahrát pop songy a tak dále. Ale o tom, jak adaptovat durovou a mollovou pentatoniku na ukulele, jsem nenašel nic.
Možná to čeká na tebe, abys takovou knihu napsal.
Já vím, už mi to říkalo víc lidí. Jenže já mám pocit, že pokročílí hráči už si na to sami přišli, a pro začátečníky by to zase bylo moc složité a nevyužili by to. Je tam rozhodně takové „prázdné místo uprostřed“...
Co chystáš pro účastníky svého dnešního workshopu?
Dneska budu mluvit o perkusivních technikách na ukulele. Je to hodně „fancy“ a populární. Znáš Jamese Hilla? To je jeden z nejznámějších ukulelistů, původem z Kanady, který dělá na ukulele skvělé perkusivní věci.
Je pravda, že jako dítě jsi začínal hrát primárně na bicí, takže určitě máš pro perkusivní způsob hry na ukulele cit...
To jo. Právěže jim to můžu připodobnit k jednotlivým částem bicích. Máš speciální způsob, jak na ukulele zahrát zvuk kopáku, hajtky i snaru. To se dnes budeme učit. Je to trochu už level pro středně pokročilé, ale chtěl bych účastníky naučit touhle technikou hrát With Or Without You od U2. Uvidíme, jak to půjde.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
