Přejít k hlavnímu obsahu
David Bowie - Blackstar, foto: Columbia
David Bowie - Blackstar, foto: Columbia
Roman Jež -

Jak to hraje? David Bowie – Blackstar

Píseň Blackstar je titulní song posledního studiového alba Davida Bowieho nesoucího stejný název. Bohužel posledního v pravém slova smyslu, protože David Bowie odešel do hudebního nebe dva dny po vydání projektu.

O čem to je?

Desetiminutový epos si rozhodně nedělá ambice být rádiovým hitem, který ve třech minutách předloží několik slok, refrénů možná okořeněných nějakým sólem nebo mezihrou. Přesto vás už od prvních tónů zaujme jedinečnou mystickou atmosférou a naléhavostí.

Celý song by šel rozdělit na tři části:

Part 1: První část má po kytarovém úvodu těžiště v dominantě H, které se drží jako klíště. Sem tam dojde k vybočení, ale kýžené tóniky (Emi harmonické) se ne a ne dopídit. Tak se vytváří neustálé napětí, k jehož uvolnění nedochází. Znervózňujícím prvkem je přerývaný nepravidelný pattern bicích.

Part 2: Zde se sice tóniky taky nedočkáme, ale po psychedelickém předělu se song rozsvítí na F# dur a posluchači svitne naděje na optimistickou katarzi příběhu. Naději znervózňují jen ozvuky předchozí části s leitmotivem I'm a Blackstar.

Part 3: Ten nás opět vrátí do ponuré nálady části první, která je ale už doprovázena jednoduchým bicím riffem – vše už neodvratitelně spěje do temnoty. Konec vplyne do beznaděje podporované zmatečným hraním saxofonu a flétny.

David Bowie - Blackstar

Rozbor – Part 2 – od 4:41 po 5:22

Pokusíme se přijít na to, jak se ve druhé části podařilo zvukově naplnit obsah textu.

Základy: Zvukově temné bicí, které se omezují jen na VB (velký buben), MB (malý buben) a HiHatku hrají standardně uprostřed a nejsou nijak efektovány. HiHat má zastřenou barvu, proto se někdy téměř ztrácí za ostatními nástroji. Bicí působí kompaktně, plně, bez výšek. Spodek celé nahrávky dělá hutná a rovněž temná basa umístěná uprostřed. Je zbavena jasných valérů a dobře se tedy pojí s kulatými bicími. Základy jsou suché, přítomné, temné bez jakýchkoli hallů.

Doprovody: Trošku v pozadí mírně vlevo plní harmonickou funkci elektrická kytara s plným kulatým zvukem bez výšek. Svým témbrem trošku připomíná harfu. O barevné rozjasnění, a tím optimističtější vyznění celé druhé části písničky se starají pouze široké klávesy. Syntetický strings sound doplněný o polyfonní synth pad se pomalu přelévá ze strany na stranu. Doprovody jsou bohatě efektovány jasným širokým hallem umístěným v pozadí nahrávky.

Zpěvy: Davidův sólový zpěv je nejpřítomnější ze všech partů a je umístěný uprostřed stereobáze. I navzdory své zastřenější barvě tvoří nejjasnější prvek zvukové kompozice. Zvukový mistr na sólovém zpěvu nešetřil hallem a někdy se do něj řádně opřel. Přesným opakem jsou po stranách umístěné dva zpěvy (rovněž David Bowie), které jsou středové, mírně zkreslené a úplně suché. Tím kontrastují prakticky se všemi nástroji. Ve stejné formě se vyskytují ve všech třech částech songu a jsou jakýmsi zvukovým leitmotivem celé kompozice.

Efekty: Zřetelně jsou slyšitelné dva hally. Jeden temný s úzkou bází dodává délku sólovému zpěvu. Je však ořezán o výšky, aby nesnižoval přítomnost zpěvu, a má úzkou stereobázi. Tím se odděluje od druhého, jasného hallu s širokou stereobází. Jím je okořeněn kytarový part a klávesám dodává jasnější odlesk.

Závěr

Celá nahrávka působí temným dojmem, který nenarušuje ani barva zpěvu. Tím skvěle koresponduje s obsahem textu. Kontrast mezi naprosto suchými základy a řádně efektovanými doprovody a kontrast mezi efektovaným sólovým zpěvem a úplně suchými odpovídačkami po stranách zvyšuje napětí podporující dramatičnost textu.

Vychytávka 1: Jediný úder na Tom 5:22 (který je zřejmě elektricky zdvojený a umístěný po stranách) je postprodukčně lampově zkreslený. Možná se jednalo o technickou chybu nebo záměr, kdo ví? Každopádně tak na sebe řádně upozorní a vyrobí předěl mezi dvěma odlišnými náladami.

Vychytávka 2: Suché vokály po stranách jsou doplněny technicky přeladěnou kvartou. Svou až naléhavou přítomností a výskytem v celém songu ve stejné formě skvěle korespondují s „vnitřním hlasem“ – leitmotivem textu.

Vychytávka 3: Dvojené zpěvy po stranách jsou na několika místech puštěny do rychlého echa, které je ještě nemálo hallováno.

3D mix
Tagy Jak to hraje aneb Tři hluché rady Ježe Vševěda

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Roman Jež
Zvukový a hudební režisér, hudebník a aranžér, programování syntetizérů romanjez64@gmail.com
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY