David Kopecký: Fungování labelů se mění, internet umožnil uspět každému

Život hudebního manažera je ve finále – uzavíráme ho dalším rozhovorem z oblasti českého rapu. Jaké jsou zkušenosti Davida Kopeckého, mladého producenta známého jako D.Kop, který šéfuje labelu MIKE ROFT Records a spolupracuje i s Warner Music? Jak se Davidovi podařilo vytvořit nový a úspěšný český label, jakým způsobem pracuje a na čem mu záleží? Svůj přístup vysvětluje jako snahu o přiblížení se dokonalosti, protože tak může přinášet lidem kvalitní hudbu, která je baví.

Začínal jsi jako DJ, postupně se z tebe stal producent. Teď se věnuješ i svému labelu MIKE ROFT Records. Na které z těch pozicí trávíš nejvíc času?

Nejdřív jsem začal jako producent, a pak DJ. Hrát si na počítači s nějakou produkcí je to „nejjednodušší“. Na DJing ale potřebuješ základní aparaturu, a na tu jsem si musel vydělat. Zpočátku mi pomohla mamka, která mi přispěla a techniku nakoupila. Teď se nejvíc věnuji labelu. Pořád ale dělám mixing a mastering.

S kým vším spolupracuješ?

Milion Plus, Annet X, naši kluci z MIKE ROFTU – Calin, STEIN27, Viktor Sheen... Hodně mě to baví. Před rokem a půl jsem došel do stádia, kdy jsem spolupracoval s mým týmem, měli jsme jméno. Pro utvrzení pozice jsem se začal věnovat labelu a veškeré logistice okolo, aby se klukům dařilo. Nejvíc mi dělá radost, když se lidem, jejichž hudbě věřím, daří.

Co všechno tedy spadá pod tebe?

Dělám našim lidem zvuk, řeším management, starám se o label, pracuji na promu…vlastně už ani DJe nedělám. Jen občas Calinovi v jeho show, kdy pouštím podklady. Ale to není DJing jako takový.

Proč sis na začátku své práce s hudbou neřekl, že chceš být zpěvákem nebo kytaristou, bubeníkem a podobně? Proč ses vydal cestou producentství?

Já začal se skládáním hudby, kdy jsem se zaměřoval na elektrickou hudbu, house, future house. Nebyl jsem v tom ale dostatečně dobrý, trochu jsem se v tom plácal. Zkoušel jsem to různě promovat, předávat kamarádům, vydávat na YouTube. Cítil jsem ale, že tudy asi cesta nevede. V té době jsem se přesunul na střední uměleckou do Brna. Náhodou jsem potkal Calina, který potřeboval nahrávání. Neměl jsem v plánu to dělat, ale vlastnil jsem techniku, kterou jsme pro tu práci potřebovali. A tak jsme to zkusili.

A došli k úspěchu...

Ano, rychle jsem zjistil, že v tomhle mám daleko lepší výsledek. Pochopil jsem, že tahle cesta je pro mě zajímavější a přínosnější. Začal jsem pracovat na věcech, jejichž počet zhlédnutí se zvedl ze stovek na tisíce. Nebylo to ale hned, oba jsme si zkoušeli nové věci a zjišťovali, jak to funguje. Pro vlastní uměleckou část mi ale došla jiskra.

Silnější pozice jsi ale dosáhnul. V sedmnácti letech se o tobě psalo, regionálně jsi už své jméno měl proslavené…

Když křičíš hodně nahlas, tak zpropaguješ cokoliv. Měl jsem sen, že budu úspěšný DJ, se stovkami tisíc zhlédnutí a liků. Dával jsem tomu hodně úsilí, nazpět se mi to ale nevracelo. Vždy jsem si ale uměl všechno vyřídit okolo – distribuce, promo, hraní na diskotékách a podobně. Ve finále byla hudba nejslabším článkem celého produktu. Své znalosti jsem ale využil u Calina, kde to mělo větší úspěch, jak jsem už zmiňoval. Pochopil jsem, že základem je kvalitní hudba. Ta má úspěch zajištěný, pak už jen záleží na rychlosti úspěchu a dalších podpůrných prvcích.

Pořád jsi byl ale mladý, středoškolák. Kde jsi bral veškeré informace o tom, jak to funguje?

Trávil jsem hodně času na internetu a bavilo mě sledovat věci okolo tvorby hudby. Kde to vyšlo, kdo to vydal, na jakých platformách, jakým způsobem. Prvně jsem si myslel, že k tomu mají přístup jen velké labely. Potom jsem objevil menší služby, kde si hudbu můžeš nahrát i sám. Některé jsou zdarma, někde ti strhnou třeba deset procent z celkového výdělku za využití platformy. Hned jsem toho využil a vychytával detaily. Jednoduše je za tím zvědavost a snaha přijít věcem na kloub. Začínal jsem u vlastní tvorby, pak jsem to řešil s písněmi jiných. Měl jsem jednoho kamaráda, taky DJ, kterého jsem se ptal na různé možnosti hraní a jestli by mě někde nedoporučil. Bral jsem vše, co šlo. Fungování labelu jsem ale zjistil z pozorování větších a úspěšnějších kolegů a subjektů v hudební sféře.

V rozhovoru pro Freshjam jsi uvedl, že se hudebně hledáš. Teď by se dalo říct, vzhledem ke všem umělcům, se kterými spolupracuješ, že tě nejvíc láká rap. Proč zrovna tento styl hudby?

Já bych to nezaškatulkoval jako rap, protože třeba Calinova tvorba v poslední době moc rapem není. V Česku se ale žánr mladších umělců populárních na internetu označuje jako rap.

A co tě na té hudbě tedy zaujalo?

Já jsem český rap ve svých počátcích, v letech 2012 až 2014, neposlouchal. Znal jsem jen velká jména jako Kontrafakt, Indy & Witch a další. Pak jsem se přesunul k elektronice. K žánru jsem se dostal díky Calinovi. On přišel se zpěvem, českou tvorbou. Říkal jsem si wow, to tady nikdo nedělá a šel jsem do toho. Byla to intuice, radost z práce, na nějaké žánry jsme nekoukali. Já sám se na tenhle styl nezaměřuji, je ale pravda, že skupina lidí okolo tvoří v podobném duchu a „žánru“. U mě to ale ještě teda funguje tak, že se inspiruji různými vlivy a vkládám je do hudby při masteringu. Takže třeba song „Až na měsíc“ od Viktora Sheena, Calina, Hasana a Nik Tenda má house beat. Vše se dnes míchá a propojuje, těžko se hledají hranice mezi jednotlivými žánry.

A co když dostaneš nabídku podílet se na věci, která tě úplně nebaví? Přijmeš ji?

Lákají mě výzvy. Teď to vypadá, že se budu s Ondrou Fiedlerem podílet na zvuku Mirai, což je trochu jiná hudba, než na kterou se v MIKE ROFTU zaměřujeme. Navíc já to dělím na dvě části; mixing a mastering na jedné straně, kdy dostanu produkt a ten jen zlepšuji a zvyšuji jeho kvalitu. U toho dávám pryč své hodnocení a soustředím se na to, abych do hudby přidal menší detaily, které to celé pozdvihnou o level výš. Druhá strana je vyloženě nahrávání a produkce, kdy komunikuji s umělci a bavím se s nimi o tom, jak a co dělat. Kdokoliv mi může poslat svůj track a já na něm budu pracovat. Produkci ale dělám jen v mě blízkém žánru, což je hudba našeho labelu.

Na střední si poznal Calina a skrze přátelství jste začali pracovat. Jak ses dostal k dalším interpretům z labelu?

Například STEIN27 je kámoš Calina a žije taky v Brně, takže jsme se potkali přes známost. K Viktorovi Sheenovi jsem přišel zase přes Calina. Většinou je to tak, že Calin řekl, že dělám master a mix, případně i produkci, a kluci přišli, že by chtěli dát něco dohromady. Yzomandias se ozval, když jim vypadla postprodukce na jednom tracku. Líbila se mu hudba Calina, tak potřeboval záskok a vzešla z toho dlouhodobější spolupráce, i pro celý Milion Plus.

Co bylo cílem vzniku labelu MIKE ROFT? Kdy nastal moment, že jste si jako tým lidí řekli, že se chcete oficiálně zastřešit a spojit své síly?

Já měl vždycky vsugerované, že velké labely jsou špatné. Podepíšeš s nimi smlouvu a oni ti mluví do tvorby. Tudíž jsem se zaměřoval na nezávislost, ta je pro mě důležitým klíčem pro vznik autentické hudby z nitra umělce. Naše skupina se dostala do chvíle, kdy jsme měli nějaký úspěch a více méně podchycenou celou logistiku. Došlo nám, že tohle je už jenom oficialita, která nám ale pomůže vypadat profesionálněji v hudebním prostředí. A tak vznikl label, náš vlastní.

Co všechno se pro vznik labelu musí zařídit?

Úplně na začátku vznikl účet MIKE ROFT na SoundCloudu a YouTube, na kterých jsme vydávali naši tvorbu. Primární je kvalitní hudba, musíš mít co vydávat. Nějaký oficiální postup ani neexistuje. Samozřejmě si můžeš založit společnost s ručeným omezeným nebo jiné typy právnické osoby, pod které podepíšeš umělce. Čeho si ale lidi všímají je jaká hudba vychází a pod čím, a to většinou jen díky názvu vydavatelského účtu.

Mluvil jsi o averzi vůči majoritním labelům. Přitom MIKE ROFT spolupracuje s Warner Music. Proč jste se spojili?

Já se znám dlouho se Štěpánem Urbanem, ještě z dob, kdy byl v Superstar. Získal druhé místo, podepsal smlouvu právě s Warnery a společně jsme vytvořili album. Jim se ale moc nelíbilo, nebylo podle nich dostatečně mainstreamové, a tak ho nevydali. Štěpán je ale srdcař, dělá podle citu, ne podle příkazu. Nechápal jsem tehdy, proč to nemůže vyjít, když je to něco nového, kvalitního.

Podmínky smlouvy ale předpokládám zněly jasně, tudíž věděl, do čeho šel.

Ano, to je pravda, samozřejmě. Ale víme, že se stává, že label donutí umělce podepsat i něco méně nezávislého a pod tlakem, aby vůbec nějak prorazil. Doba se ale mění a dnes je možné, že uspěje někdo na internetu s jedním podomácku tvořeným songem. Nahrávací společnosti tak ztrácí svou pozici hegemona, jediného mostu mezi hraním si pro zábavu a reálným živobytím. I proto vznikl MIKE ROFT, jako možnost záštity nezávislého hraní. Myslím, že labely postupně přichází na to, že musí přijít s férovějšími nabídkami vůči umělcům, jinak nebudou mít koho zastupovat.

A proč jste si kývli zrovna s Warnery, když jsi byl na ně vysazený?

Prvně přišel Universal s nabídkou na spolupráci. Koukli jsme na to, vysvětlili jsme, že nám nabízí něco, co si sami děláme, a tudíž nemáme s díky zájem. Pak přišli Warneři, s podobnou nabídkou, ale už jsme se víc zapovídali a objevili nějaké možnosti zlepšení naší pozice s jejich pomocí. Hned na začátku jsem ale řekl své stanovisko vůči nim, na základě své zkušenosti. Vysvětlil jsem, že přišli oni, ne my, a proto si budeme diktovat lepší podmínky. Budeme rovnocenní partneři. Jejich hlavní pomoc je v distribuci.

Měl jsi nějakou předlohu smlouvy pro to, čeho se vyvarovat, na co si dát pozor?

Primárně šlo o tu distribuci. My to řešili přes nezávislou platformu AWAL, kde jsme měli určité podmínky. Veškerý zisk šel nám, máme přehled o tom, jaké jsou za co částky. Nějaké procento si brala jen platforma za zprostředkování. Proto jsme znali přesně svou pozici a cenu. Warner nám mohl nabídnout jen něco lepšího. Pokud by to neudělal, nedomluvili bychom se, poradili bychom si sami.

Bylo navázání spolupráce MIKE ROFTu s Warnery velkým skokem pro vývoj tvého labelu?

Kdybychom k sobě nenašli cestu, tak se toho tolik neděje. Díky spolupráci máme určité výhody, které nám usnadňují naši cestu. Oni se na tom chtějí podílet, dodávají nám to, co bychom tak dobře bez cizí pomoci aktuálně nezvládli.

Jedna věc je label mít, druhá ho uživit. Vznikl tvůj tým na základě přátelství, nebo si u někoho i kalkuloval s výhledem do budoucna?

Na kalkul nehraji, musí se nám tvorba případných zastupovaných umělců líbit. Klidně to může být nějaký začátečník, který má ale dobrý feel, zlepšuje se a jeho hudba v tobě něco vzbudí. Poslechnu si to a klidně mu pomůžu s rozvojem. Závisí na jeho představě toho, co on sám po nás chce. Baví mě podporovat umělce a podílet se na tvorbě dobré hudby. Je ale fakt, že si dáváme záležet na kvalitě, tudíž nové umělce si spíš hledáme sami, než že bychom brali každého, kdo se ozve.

Když mluvíš za MIKE ROFT, tak mluvíš v množném čísle. Kdo je tvým kolegou?

Jádro jsem já, Calin a Radim Zbořil, který nám točí klipy. K tomu nám pomáhá Dominik Křenek. Ale radíme se navzájem, i se zastupovanými interprety. Občas někdo přijde s nějakým návrhem a tipem. Díky tomu, že jsme dobří přátelé, si rozumíme a máme i podobný názory a postoje. Pokud se na něčem hromadně neshodneme, tak to neprojde. Určité rozepře, především kreativní, se občas objeví. Přeci jen si každý dělá hudbu trochu jinak a podle sebe, tak se ty cesty někdy nestřetnou na první dobrou.

Jak bys popsal českou scénu při pohledu na nahrávací společnosti?

Jsou tu majors, Universal a Warner, k tomu můžeme připočíst Supraphon. Potom je tu velká skupina rapových labelů, jako jsme my, Blakkwood, Milion Plus, Ty nikdy a podobně. Na rapové scéně se známe, respektujeme se. Určitou větší šanci prorazit mají asi pražští kolegové, protože jsou blíž většině hudebních redakcí. Kluci občas spolu dělají featy, sledují a inspirují se. Občas se pohádají, ale nebývá to nic vážného, většinou si každý hledí svého. Naše scéna je ale malá, takže se navzájem známe.

V podcastu Ladislava Sinaie si zmínil, že v Česku existuje „svět“ starších rapperů jako je PSH, Kontrafakt, a těch novějších, kam spadá i MIKE ROFT. Jak je poznat?

Třeba Ektor patří z hlediska délky působení mezi ty starší, ale svou aktuální tvorbou se dá řadit mezi mladší. Jinak se ale stačí zaměřit na dotyčnou osobu a zjistit, jestli je jeho tvorba ovlivněna stylem a tendencemi posledních roků. Pokud ano, patří k mladším, pokud ne, je „starej“. PSH pracují se svým stylem, který se moc nezměnil. Vladimír 518 udělal feat s Yzomandiasem, ale pokračuje spíš ve vlastní tvorbě. Někteří z matadorů jsou ochotni ke spolupracím s mladšími, jiní ne.

Je mezi nimi i hudební rozdíl?

Určitě. Například Kontrafakt se umí adaptovat a zkoušet i nové věci. Fungují už dvacet let, a přitom jsou stále „aktuální“. Ektora a jeho stálou aktivitu a posun jsem už zmínil dřív.

Jaké jsou vztahy mezi těmito sférami?

Myslím, že o sobě navzájem ví, byť se někteří snaží si nás nových nevšímat.

Je pro tebe šéfování MIKE ROFTu těžké?

Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel. Beru to tak, že se snažím pracovat co nejlépe to jde a jak umím. Je to náročné časově, fyzicky i psychicky. Není to těžké, ale spíš zapeklité.

Proč?

Hodně tvých rozhodnutí má dopad. A často nemáš možnost se zeptat, jestli je to správná nebo špatná odpověď, když něco nevíš. Když pracuješ v korporátu a nevíš, zeptáš se šéfa nebo se podíváš do manuálu. V hudbě je to ale více subjektivní, nikdy netušíš, jak se to bude líbit lidem.

Byl to pro tebe zlom, když si se stal šéfem labelu? Došlo ti, že jsi v jiné pozici, máš větší zodpovědnost…

Já si to uvědomuji zpětně. Dělám věci instinktivně a opírám se o náš tým. Fungujeme demokraticky, není to jen o mě a mých rozhodnutích. Není čas přemýšlet nad každým rozhodnutím, jaké to bude mít dopady. Mnohdy musím jednat rychle, takže udělám něco, co mi v danou chvíli přijde nejlepší. Až potom to hodnotím a zkoumám, jestli to byl dobrý nápad.

Musel ses naučit něco specifického?

Pořád se učím. Teď hodně krizový management, komunikaci s lidmi, pracuji dále na zvuku. Není nic, kde bych si řekl, že je to hotové.

Na svůj věk si toho dokázal hodně. Vnímáš sebe jinak?

Nemyslím si, ale je to možné. Kdyby má verze před šesti lety viděla mé dnešní já, tak by si možná řekla, že jsem namyšlený. Já ten pocit ale o sobě nemám, cítím se stejně. Snažím se ale být ráznější, eliminovat malichernosti. Také musím dělat rozhodnutí, která se nemusí líbit všem. Učím si s tím poradit. Snažím se být nejlepší verzí sama sebe, nesnažím se ale získat si oblibu u lidí. Mým dozorem vůči sobě jsem já sám, názory druhých mi jsou jedno.

Máš pocit, že tě tvá aktuální sociální bublina změnila? Ať už v chování nebo v pohledu na svět?

Určitě, kluci mi pomáhají se zlepšovat. Hodně ve mě věří, zároveň s nimi sdílím své pocity, radosti i strasti. Táhneme za jeden provaz, jsme proto synchronizovaní, a daří se nám tak spolupracovat a zlepšovat.

Čemu přisuzuješ svůj úspěch?

Jak jsem říkal, snažím se dělat věci poctivě a kvalitně. Myslím, že vše má svůj stav dokonalosti a já se snažím k němu dopracovat a přiblížit. Když jsme řešili naši tour, tak jsem chodil na koncerty druhých a všímal si detailů, které mě štvou. Ty jsem pak na vlastní akci eliminoval. Třeba že umělci začínají později, než mají, že nemůžeš platit kartou a podobně. Snažím se, aby bylo vše co nejlepší.

Jak se ti daří skloubit tento pragmatismus a snaha o perfekcionismus s bohémským přístupem umělců?

Kluci mi v tom důvěřují. Oni se zaměřují na tvůrčí část, mají svůj plán, svou tvář a do toho jim nemluvím. Já řeším logistiku, veškeré produkční a technické věci. Oni ví, že budou zpívat na tyhle mikrofony, budou mít taková a taková světla a mohou se na mě spolehnout. Je to vzájemná symbióza.

Takže nenaháníš interprety těsně před začátkem koncertu, aby čekali v backstagi?

No, někdy jo (začne se smát, pozn. autora). Ale většinou to chápou a snaží se to dodržovat. Jdou mi vstříc, protože ví, že já dělám vše proto, aby se jim dobře vystupovalo. Takže se naopak snaží udělat mi mou práci jednodušší a dodržovat předem dohodnutá pravidla. Brzy pochopili, že třeba při naší tour naplánovat veškerou logistiku pro šestnáct lidí není nic lehkého a jakékoliv menší záseky mohou způsobit větší a větší problémy.

Máš představu o tom, kam se může český rap vyvíjet?

Nedokážu odhadnout celou sféru, ale můžu říct, že s přibývajícími prostředky se nám daří zlepšovat naši produkci. Děláme lepší hudbu, točíme lepší klipy, dostáváme víc peněz od sponzorů. Zvyšuje se počet zhlédnutí, tudíž se nám generují lepší zisky a je snadnější se tím uživit. Takže máme víc času se věnovat tvorbě a zlepšovat, čímž se vracíme na začátek.

Máš nějaký cíl?

Já nemám nic konkrétního. Bojím se, že když si něco vytyčím, a dosáhnu toho, tak nebudu vědět kam směřovat dál. Takže mým cílem je se zlepšovat a přinášet lidem dobrou hudbu.