David Landštof: Dnes doháním středoškolské základy

V seriálu SIDEMAN dnes představujeme jednoho z nejvytíženějších bubeníků u nás. V minulosti doprovázel Xindla X i Anetu Langerovou, ale zároveň mu nedělá problém pohybovat se i na klubové scéně, spolu s písničkáři, kteří rozhodně neoplývají masovým publikem. A některým navíc David Landštof i začal vydávat desky.

Pocházíte z muzikantské rodiny. Kdo všechno u vás doma hrál?

Z úplně muzikantské. Pradědeček byl ředitelem konzervatoře, prababička, co s námi žila, zase profesorka hudby a houslistka. Vždy nade mnou stávala a když jsem zkazil etudu, dostal jsem pletacím drátem... Táta hrával v undergroundových kapelách Extempore nebo Původní Bureš, a můj „patatík“ je folkově-undergroundový písničkář Karel Navrátil, hrající už desítky let s J. J. Neduhou.

Myslíte, že kdyby váš otec nebyl bubeník, že byste se jím přesto stal?

Těžko říct, něco to asi ve mně zanechalo, ale k bubnům mě spíš dostal suplující „patatík“ Karel. Bral nás na dlouhý procházky po lese a hledali jsme různě laděné klády a bubnovali na ně.

Hráli jste spolu někdy?

S Karlem asi tisíckrát. Právě díky němu jsem začal hrát se skvělými muzikanty a profíky už jako sotva teenager. S tátou Honzou ale jen jednou, když byli totálně opilí s Jeffem Biografem, v jejich zkušebně.

Undergroundové kapely jsou mnohými muzikanty primárně považované za neumětelské a panuje přesvědčení, že v nich hrají jen ti, kteří „na to moc neumí“. Vy sám jste s nějakou podzemní kapelou hrál?

Já bych jim takové označení úplně neupíral, myslím, že to tak do značné míry je. Tuším, že zrovna Plastici říkali, že chtěli hrát jako Stouni, jenom jim to prostě tak neznělo. Já jsem v žádné takové kapele nehrál, dost možná mě to teprve čeká.

Bicí nejsou ani pro začátečníka, na rozdíl třeba od kytary, levný nástroj. Jaké byly ty vaše první?

Červené Amátky od pana učitele matematiky a tělocviku Filipa Tejmara na základce. Přemluvil jsem tehdy mámu.

Podle čeho jste si pak vybíral ty další? A co je na nástroji pro vás důležité dnes?

Další byly pravděpodobně podle inspirace mými vzory. Dnes to mám skoro naopak. Prodal jsem zakázkovou řadu moderních bubnů, a začal hrát na ty staré, které někomu znějí sólově třeba jako popelnice, ale mají charakteristický a velmi pojivý zvuk v celkovém výsledku. To je pro mě dnes důležité. Jdu po svém vlastním zvuku a celkové harmonii. A stejně tak to dělám při hledání elektronických zvuků. Samozřejmě se vždy snažím jít primárně po zvuku písně a ne po bicích.

Osmdesátá léta jsou zpětně v hudbě charakteristická tím, že mnoho bubeníků přecházelo na elektrické bicí, co se jim ještě neříkalo pady. Vzhledem k tomu, že jste mladší - hrál jste na ně taky někdy?

V době, kdy byly elektrické bubny typu Simmons v módě, jsem byl opravdu ještě v plenkách. Jsem spíš dítě grungeové a triphopové doby. Teď se to ale zase v hodně obměněné formě vrací.

Co vy a jiné nástroje?

Je to zoufalé. Jsem tak maximálně schopný podat kytaristovi ladičku. Jako dítě jsem chodil do lidušky na flétnu, a když jsem měl přejít na klarinet, zděsil jsem se. V pubertě mi to pak nepřišlo úplně sexy, tak jsem přešel na bubny. S babičkou jsme doma hrávali trochu na klavír, teď už si ale nepamatuju nic.

Měl jste sklony spíš k tomu jako samouk si vše odkoukat, nebo doma byly tendence vás někam dát co nejrychleji do učení?

V první řadě jsem velmi líný člověk, takže jsem se snažil teoretický dar zneužít na maximum. Co šlo odkoukat bezbolestně, to bylo moje. Až dnes v podstatě doháním středoškolské základy. Ale úplné začátky mi dal Honza Noha, který hrával třeba s Vladimírem Mišíkem, se svým bratrem Jakubem, a také v různých jazzrockových kapelách. Pak jsem chodil na Ježkárnu k panu profesoru Kymplovi, nějakou chvilku jsem také ke Štěpánovi Smetáčkovi, když jsme spolu hráli u Lenky Dusilové. Hodně mi taky dalo strávit pár let vedle Dana Šoltise. A teď koukám úplně na všechny kolem sebe, protože tu jsou všude fakt skvělí bubeníci.

Jakého učitele si dnes s odstupem vážíte nejvíc?

Učitele si považuji všechny, stejně jako kolegy. Ale třeba Štěpána Smetáčka si moc vážím jako persony, která se nevzdává a posouvá hranice umění jako takového.

Zahraniční muzikantské idoly a vzory?

Louie Bellson, Buddy Rich, Brian Blade, Steve Gadd, John Bonham, Steve Jordan, Stewart Copeland, Keith Carlock, Mitch Mitchell, Jay Bellerose, Jim Keltner, Lenny Kravitz, Jack White, Ringo Starr, Charlie Watts, a teď třeba Adam Christgau, co hraje s Troye Sivan nebo Sia.

S kým jste poprvé hrál profesionálně, za honorář, který stačil víc jak na benzín a bagetu u pumpy?

Asi s kapelou Fénix. Myslím, že mi zbylo i na nové paličky. Možná to ale bylo tím, že jsem si nedal tu bagetu.

Stabilně hrajete s několika kapelami najednou a ještě často různě nárazově a jednorázově. Jak moc je to velký problém stíhat? Prošvihl jste třeba někdy koncert?

Já s oblibou a s úsměvem říkám frázi „je to práce jako každá jiná“. Když si jí člověk vybere dobrovolně nebo dokonce vysní, neměl by žehrat a být rád, že je. Nikdy jsem žádný koncert neprošvihl, dokonce rád chodím na srazy včas. Mám k tomu skvělou pomůcku, která se jmenuje diář, a ještě k tomu jsem vybaven německým jménem.

Před časem jste kromě bubnování založil i vlastní hudební vydavatelství. Jak si vede?

Domácí label Tranzistor je takové dítko, které zřejmě za chvíli odloží plenky. Původně to byla jen klukovská taškařice, a teď se zdá, že se z něho stává svébytný butikový showcase osobitých muzikantů. Nechci to zakřiknout, ale mám z toho obrovskou radost. Aktuálně u nás slaví úspěch s posledním albem britský písničkář James Harries, velkým objevem je zpěvačka Maella, a z písničkářské scény teď chystáme i skvělý Emozpěv, nové album v produkci Borise Carloffa.

Střídáte nejen žánry, ale i kluby s písničkáři a velká pódia s popovými hvězdami. Je pro vás změna důležitá? A jsou ty rozdíly i muzikantské?

Určitě je to jiný styl hraní. Přizpůsobuju tomu nejen bubnování, ale i výběr nástroje. Možná se k tomu trochu hodí ten starý vtip, jaký je rozdíl mezi jazzovým a popovým hudebníkem. Jazzový hraje tři tisíce akordů pro tři lidi a popový hraje tři akordy pro tři tisíce lidí. Pro mě má velkou hodnotu oboje. Naplňují mě oba ty světy a bez jednoho bych byl jako bez ruky.

Když hrajete s popstars – používáte nějakého technika? Mnozí bubeníci dnes mají někoho, kdo jim na podium bicí nanosí, postaví a případně doladí...

Ano, ve větších kapelách to bývá součást komfortu, který je k dispozici. Pokud je ta možnost, užívám si ji. Na druhou stranu většinu života si stavím a balím bicí sám, a jsem zvyklý, že je to součást mé práce. Co se týče ladění, tak vždycky sám. Momentálně si toho luxusu dopřávám v Slze, kde mi technik vše kompletně a skvěle připraví a já dostanu do ruky jen paličky a sluchátka od in-earů a můžu jít na podium.

V minulosti bývaly v oblibě rozsáhlé bicí soupravy, s mnoha bubny a činely, dnešek spíš spěje ke zmenšování a charakterizuje ho citát mého oblíbeného zvukaře, že víc jak jeden přechod už normální bubeníci používají jen na metal. Co je bližší vám?

Ten současný. Zpravidla vozím maximálně jeden tom a jeden až dva činely. Na druhou stranu si přiznejme, že aktuální trendy zrovna zvukaři většinou neurčují, a kolikrát jim trvá až dekádu, než zaregistrují změnu v módě. Kdo ví, jestli třeba na příští sezónu nevytáhneme art-rockové soupravy po otcích, s deseti přechody, a nesundáme spodní blány?

KDE SOUČASNĚ HRAJE:
Slza (od 2015)
Johannes Benz (od 2012)
Justin Lavash (od 2012)
Wabi a Ďáblovo stádo (od 2012)
Guy Bennett (od 2016)
Ivan Gutierrez & Madera (od 2005)
Tommy Indian (od 2013)
Petr Linhart & 29 Seiten (od 2011)

KDE HRÁL:
Lenka Dusilová (2001 - 2011)
Pavel Bobek (2008 - 2011)
Aneta Langerová (2005 - 2007)
Michal Hrůza (2006 - 2007)
Xindl X (2010 - 2013)
Ivan Hlas (2003 - 2006)
Radůza (2012 - 2016)
Robert Křesťan a Druhá Tráva (2007 - 2011)
Eternal Seekers (2008 - 2013)
Garcia (2007 - 2010)
Marcipán (2004 - 2008)

Turné, jednorázová hostování či projekty a další spolupráce:
Charlie McCoy,Tony Trishka, Sestry Steinovy, Toxique, Dan Reed, Tomáš Klus, Niceland, Wabi Daněk, Karolína Kamberská, Štěpán Smetáček & N.O.D.,UDG, Maya a další.

NA CO HRAJE:
činely Sabian Artisan, Big and Ugly, HH dark
paličky a equipment Vater
snare: zejména Ludwigy z 60`, Remo
bicí: Hayman 60`, Slingerland 70`, Amati 60`, kopák po pradědečkovi mé ženy
elektronika: Roland SPD-SX, Pearl Tru-track, Roland pads, Ddrum triggers

VYUČUJE NĚKDE:
ne