David Pomahač se noří do hlubokých vod popově písničkové samoty

Už před pěti lety se David Pomahač v sebereflexivním článku pro Frontman.cz přiznal, že omezil společenský pohyb. „Snažím se vyjít hlavně sám se sebou, a stojím dost stranou,“ přiznal v době, kdy se lámalo fungování Kieslowski ve prospěch sólového fungování.

Jak debutová sólová deska Do tmy je daleko, tak letošní následovník Neviditelný jako by pokračovaly v onom „uspořádáváni si sebe i vlastního života“, o kterém bylo v rámci článku také řeč. Problémy uplynulých dvou let tak Davidovi v jeho uzavřenosti nemusely tolik vadit (až na omezené možnost veřejného vystupování, jeho či jiných). Zatímco na dva roky staré desce se ještě zhusta pohyboval po okolí svého bydliště, tentokrát při svém snění ani nevychází z domova.

Inspiraci romány anglického spisovatele Herberta George Wellse přiznává David Pomahač hned na druhé straně bookletu alba: „Když pracujete víc, než musíte, uspokojení se nedostavuje, smysl se v návalu denních úkolů ztratil vystřídán nudou a rutinou. Začnete snít a plánovat dovolenou, odpočinek…možná cestu do vesmíru, možná definitivní. Stejně jako pan Barnstaple v Lidé jako bozi. Pan Barnstaple poznal, že naléhavě potřebuje dovolenou, a neměl, s kým by jel, ani neměl kam jet. Byl přepracován. A domov ho už nudil.“

Podobným způsobem je koncipován i videoklip ke skladbě Klaun, kdy statické záběry na neznámý byt s dvěma protagonistkami nabízí více otázek než odpovědí. I vokální část skladeb je čím dál lakoničtější a podporuje tak pocit čehosi znepokojivého, visícího v prostoru.

Zatímco Dominik Zezula z dvojice post-hudba na posledním albu Svět na konci roku nula řeší koronavirovou pandemii jako těžký osobní žalář, David Pomahač na stejné období nahlíží spíše se zenovou shovívavostí a nadhledem. „Tohle je moje planeta, moje hvězda, můj měsíc, tohle je můj kus vesmíru, tady určitě najdu klid“, zpívá v písni Klid a uzavírá tak téma ve smířeném rozpoložení. I když na mnoha místech přiznává: „Dalo by se jít i dál...“

Co na desce jako hudebníci oceníte?

I když David Pomahač vystupuje sám za sebe, na obou deskách si přizval ke spolupráci silného sparingpartnera. Zatímco na Do tmy je daleko to byl Tomáš Havlen z už zmiňované post-hudby, tentokrát si na židli vedle autora sedl Martin Hůla alias Bourek. Výrazný autor (mimo sólové tvorby i kapel Ememvoodoopöká nebo Sporto) se v posledních letech stáhl do pozadí, kde vytváří spíše hudbu pro scénická představení, film či podcasty. Spolu s Davidem Pomahačem ale nastoupil na delší společnou cestu, která měla nezvyklý průběh: „Chodil jsem k němu do studia jednou týdně, nic nebylo předem dané, hudbu na desku jsme napsali a nahráli společně. Nahrál jsem baskytary a využil i lap steel kytaru, pak už jen synťáky, kytarám jsme se vyhýbali. Hráli jsme, improvizovali, hledali divné zvuky a povídali si.”

Tedy žádné předem připravené písničky, ale společná tvorba od úplných začátků. „Všechny skladby vznikaly v podstatě ze záchytů různých společných mikromotivů a smyček. V první fázi jsme používali hlavně syntezátory a samplery, materiál jsem pak zaranžoval do písňovějších tvarů a David k nim napsal texty,“ dodal další podrobnosti ke vzniku nahrávky sám Bourek.

I díky tomuto způsobu práce je většina skladeb alba postavená primárně na atmosféře a práci s detailem. Stejně jako když sedíte sami doma, necháte čas bezcílně plynout a máte tak šanci uvědomit si řadu vizuálních nebo sonických detailů ve svém bytě, které během běžného frmolu nemáte možnost zachytit.

Na druhou stranu, až na závěrečnou instrumentálku Bez konce stále máme co dočinění s plnokrevnými písničkami, které zároveň mají prchavější, submisivnější podobu. I díky tomu beru album Neviditelný za logické pokračování první sólovky, kterou není špatné dostat pod kůži ještě před konzumací letošní novinky.

David Pomahač připravil niternou hudební zpověď, která jen potvrzuje sílu jeho sólové výpovědi. Jen se přimlouvám za to, aby se po oné vysněné dovolené nestal jedinečný muzikant pro posluchače opravdu neviditelným.

‎David Pomahač – Neviditelný

Minority Records, 2022, 42:12

80 %