David Šrámek: Když má kapela manažera, je to známka vyšší úrovně

V minulém díle série „manažerských rozhovorů“ jsme společně s Janem Seidelem probrali přístup Tomáše Kluse k hudbě a jeho postoj k odmítání akcí financovaných Agrofertem. V rozhovoru s Davidem Šrámkem, manažerem kapely Megaphone, jsme se zaměřili na jinou hudební sféru. Jak se daří méně známým kapelám prosadit? S čím se musí manažer zastupující proslavující se kapelu potýkat? Kromě odpovědí na tyto otázky David v rozhovoru popsal i kapelní plány do budoucna. V té totiž očekává, že ho i s kapelou „pravý rock and roll teprve čeká“.

Ty jsi manažerem kapely Megaphone podle Facebooku od ledna 2015. Je to pravda?

Rok je správně, jen to bylo trošku později. Nabídku na spolupráci jsem dostal na svatbě kytaristy Petra a ta proběhla v létě. Byl to již několikátý pokus, který jsem v předchozích případech odmítl. Uvědomoval jsem si, že tento obor ani lidi v něm neznám. Po třídenní svatbě ale přišla slabá chvilka. Dostali jsme se do hezkého rozpoložení, a když nabídka opět přišla, rozhodl jsem se do tohoto dobrodružství pustit.

Takže jste se znali už dlouho předtím?

Já tu partu znal už od vysoké školy. Asi to není úplně netradiční průběh, že s kapelou začne ve funkci manažera spolupracovat kamarád.

Proč si myslíš, že si vybrali tebe? Navíc opakovaně…

Asi protože jsem stejný blázen jako oni (začne se smát, pozn. autora). Na lidské bázi jsme dobří přátelé, chodil jsem na jejich koncerty. Vzniklo to přirozeně, možná do mě vkládali i nějaké organizační schopnosti. Zde bych nerad hodnotil, zda se očekávání naplnila, ale už spolu fungujeme pět let a pořád nás to baví. 

Hodně cestuješ, k tomu organizuješ i přednášky o cestování. Co je ale tvá původní profese?

Já jsem projektový manažer v reklamní agentuře. Starám se o klienty a projekty v rámci kreativního odvětví. Zároveň se snažím držet v pracovním a osobním životě balanc, takže po prvních dvou letech v korporátu jsem odjel na dva roky na cestu kolem světa, po dalších dvou letech na rok. Z toho potom vznikly i přednášky.

Studoval jsi k práci manažera něco specifického?

I přes dílčí neúspěchy na střední škole jsem to nakonec dotáhnul na inženýra ekonomie na VŠE. Je dobré umět si spočítat, že na tom člověk nic moc nevydělá, a tím pádem si vnitřně nastaví jiné motivace pro tuto práci.

Jaký by měl být hudební manažer?

Ideálně zodpovědnější než já. Důležité je vyhledávat příležitosti, mít přehled a ideálně rozumět hudbě. Velmi důležité jsou kontakty, to je za mě oblast, na které neustále pracuji. Snažím se je získávat dlouhodobě jak s kapelou, tak i při práci v reklamní agentuře. Hudební byznys není v České republice tak velký, a množství promotérů je tím pádem omezené. Všichni jsou nějak propojení, přes různé aktivity, instituce a festivaly. Je tu třeba kancelář Soundczech, která se snaží podporovat umělce v proexportní činnosti. Do jejich aktivit jsme se jako kapela zapojili. Myslím, že manažer by se měl účastnit různých hudebních konferencí a eventů, což se snažím plnit.

Co z toho ses musel naučit?

Komunikace s lidmi mi šla přirozeně, takže se neustále snažím zapracovat na vnitřní organizovanosti a plánování. Hudební management není má hlavní práce. Musím se tak naučit hledat čas na práci, kapelu i rodinu.

Jaké jsou vztahy u vás v kapele na profesní úrovni?

Já mám rád, když se věci řeší otevřeně. Věřím, že tímto způsobem fungujeme v kapele všichni. Každý má možnost říct, co má na srdci. Loni jsme vydali novou desku, kterou jsme se odlišili od dosavadní tvorby. Abychom dostali mezi lidi informaci, že jsme víceméně nová kapela, tak by to časově vyšlo na jednoho full time manažera. Je s tím spojeno hodně úsilí, o které se ale dělíme. Každý se snaží přispět čím nejlépe umí a věřím, že i díky tomu držíme při sobě. Zároveň je dobré zmínit, že někdy může být velké přátelství i na škodu; jsou momenty, kdy bychom měli být vůči sobě možná více kritičtí.

Jaké jsou ohlasy na nové album?

Na desku jsme dostali velmi pozitivní ohlasy od hudebních profesionálů, což v nás vyvolalo očekávání, že bychom mohli mít snažší cestu na velké akce a festivaly. Realita je taková, že je to pořád stejná fuška, takže nyní makáme na tom, abychom kvalitu nahrávky dokázali zprostředkovat i v rámci live vystoupení. 

Máš právo veta, když něco řešíte?

Nejsem hudebník, takže hudební věci si kluci řeší sami a já mám na starost organizaci. Jsem velký lidumil. Což nevím, jestli je dobře, nebo špatně, ale snažím se o to, aby v rámci řešení dané situace byli všichni spokojení. Kluci v kapele si z této mojí filozofie dělají docela srandu.

Máš větší slovo s ohledem na to, jaké koncerty a festivaly oslovíte?

Máme nastaven systém oslovování akcí. Když někdo nemůže, tak se normálně spolu bavíme a situaci řešíme, případně domluvíme záskok. Pokud nemůže frontman, který je jediný nenahraditelný člen, tak se buď snažíme domluvit náhradní termín, anebo se prostě omluvíme že nemůžeme.

Takže ani kluci to nedělají na plný úvazek...

Náš bubeník, nejmladší člen kapely a student konzervatoře Libor Cejnar, to dělá nad rámec svého studia. My ostatní v kapele doufáme, že mu zkušenosti z hraní pomůžou vydat se v tomto nelehkém oboru tím správným směrem. Všichni ostatní to dělají v rámci volného času, chtějí totiž hrát kvalitní hudbu.

Měl by být manažer vidět?

Mezi organizátory a odbornou veřejností určitě, u fanoušků na koncertě to není potřeba. Někdy na koncertech klidně prodávám merch, protože mě baví interakce s lidmi. Myslím, že to je i známka vyšší kvality nebo úrovně, že má kapela manažera a někdo se o ni stará. A když pak člověk chodí i na hudební konference a podobně, věřím že to přidává body.

Co je tvá práce přímo na koncertu?

Pokud jsem organizátor klubových akcí, tak se pozdravím s kapelami, zajistím zvukové zkoušky, techniku, ověřím, že je zajištěný prodej vstupenek a vstup a tak. Občas řeknu svůj názor zvukařům, ale to oni moc nemají rádi, takže do toho moc nemluvím (směje se, pozn. autora).

Jezdíš s kapelou na koncerty?

Já většinou všechno domluvím, pošlu technické požadavky, vyřeším finanční stránku a nějaké detaily. To je moje primární práce. Samozřejmě jezdím na koncerty rád, ale ne vždy je to možné. Když nejedu fyzicky já, tak předám potřebné informace jako balíček kytaristovi Tomášovi, který na místě zařídí, co je třeba. On vše kolem kapely řešil před mým příchodem.

Co všechno pro kapelu děláš?

Hlavní náplní je přirozeně domlouvání a vyhledávání akcí, komunikace s promotéry a s kapelou. Aktuálně se snažíme plánovat aktivity tak na rok a půl dopředu, abychom měli představu, kdy je třeba co zařídit. Například s vydáním desky je spojeno mnoho aktivit, které se musí sladit. Učíme se za pochodu a děláme i chyby, které se ale snažíme neopakovat. Také jsme řešili i personální změny v kapele, což není úplně příjemné. Zároveň jsme i nadále kamarád s těmi, se kterými jsme se museli z nějakého důvodu rozloučit. Věřím ale, že jsme se pochopili, proč to tak dopadlo. Důležitá je i motivace jednotlivých členů, aby je to bavilo a měli z hraní radost.

Jak domlouváš koncerty?

Máme okruh promotérů, se kterými jsem v kontaktu. Zavolám jim, řeknu, jaké máme s kapelou novinky a jak to vidí, že bychom spolu něco podnikli. Také máme poměrně obsáhlý seznam akcí, kde jsme ještě nehráli a tam je ten přístup méně osobní. Párkrát za rok vytvoříme e-mailovou vlnu, ve které popíšeme novinky a pošleme ji. Když je ze strany pořadatele reakce, tak pak už jednáme na osobní bázi.

Kdy ty koncerty domlouváš?

My domlouváme většinu letních akcí v období listopad-březen. Každý pořadatel to má jinak, je to dost individuální. Velké festivaly bookují ty největší hvězdy i několik let dopředu, další headlinery cca s ročním předstihem a line-up se definitivně uzavírá tak tři až čtyři měsíce před akcí.

Podle čeho si vybíráte nová místa, kde byste chtěli hrát?

Ten klíč je čistě intuitivní… Je to kombinace srdcovek; známé festivaly, potom menší multižánrové akce, které mají super atmosféru. Zároveň jsme absolvovali i dost akcí v rámci různých slavností. Není to pro nás úplná priorita, ale zase to má praktický dopad na finance kapely. Nechceme na kapele vydělávat, ale máme nějaké náklady. Například nahrání poslední desky nás vyšlo na nějakých sto padesát až dvě stě tisíc, a ty musíme někde vydělat.

Hráváte i v menších městech a vesnicích? Máte nějakou hranici?

Já si myslím, že tyhle akce se nedělí na to, jestli jsou ve městě, nebo na vesnici...

To znamená, že přijmete koncert i v malém městečku? Nebo máte nastavenou nějakou minimální návštěvnost?

Zážitek z koncertu není výsledkem toho, kolik lidí na něj dorazilo, ale jak si daný okamžik dokázali užít. Někdy může udělat třicet lidí fakt kotel a super atmosféru, zatímco tisíc hlav na větší akci může koncert přijmout vlažně. Náštěvnost je zároveň velmi těžko predikovatelná metrika, protože zde působí mnoho faktorů najednou. Vzhledem k počtu muzikantů je pro nás asi jediným skutečným limitem velikost pódia. Na 2x2 metry se šest lidí prostě nevejde.

Co je nejtěžší na domlouvání koncertu?

Aktuálně je pro mě největší výzva, aby si pořadatelé pustili naší novou tvorbu a abychom se dostali ze škatulky, kde nás po těch letech mají zařazené. Když promotér projeví zájem, že ho baví naše hudba, tak se většinou domluvíme. Asi jen dvakrát se mi stalo, že jsme tu společnou cestu nenašli.

Máte fixní cenu za koncert? Nebo s každým koncertem začínáš od startu?

Máme fixní cenu, která je zároveň při každém jednání novým startem (směje se, pozn. autora). Finance řešíme dle možností organizátorů a s ohledem na atraktivitu dané akce. Existuje několik faktorů, podle kterých se rozhodujeme. Třeba když dostaneme dobrý čas, na dobré akci, tak jsme určitě ochotni se o ceně bavit. Kolega, který se o kapelu staral, než jsem nastoupil, byl určitě lepší obchodník. Já se ale vždy snažím vcítit do kůže organizátorů a vím, že ta jejich role není vůbec jednoduchá.

To mě přivádí na otázku, jestli berete za benefiční koncerty nějaké peníze, třeba na náklady, nebo jedete úplně zadarmo?

Dle mých zkušeností to většinou funguje tak, že pořadatelé mají k dispozici finance, napříklat grant, za které akci zorganizují a vstupné pak směřuje na dobročinné účely. Podobné akce samozřejmě rádi podpoříme a o ceně se bavíme.

Překvapilo tě něco na hudebním byznysu?

Trošku mě překvapilo, jak rychle se daný trh vyvíjí a mění. Kluci už hráli dvakrát na Rockáči (Rock for People, pozn. autora), dvakrát na Coloursech, takže zkušenosti máme. Říkal jsem si, že s novou deskou a současným stylem to půjde skoro samo, že na těch akcích zase vystoupíme. Byli jsme blízko Colours, ale nevyšlo to, takže makáme dál. Mění se i dramaturgie hudebního programu, je víc zahraničních kapel a míst pro ty české je méně. Jinak je běžná praxe, že ti lidi neodpovídají na e-maily, nezvedají telefony, to už beru jako běžnou součást této branže.

Máš nějakou hranici, kdy se snažíš oslovit člověka a pak toho už necháš, protože dotyčný nereaguje?

Věřím, že tuto hranici mám, jen není stálá v čase a neustále se posunuje. Aktuálně bych to tipnul na pět mailů, tři zprávy přes Messenger a tři telefonáty… Když nemám reakci, tak dávám nějaký čas pauzu a pak se kolečko opakuje.

Co je při komunikaci s promotéry podle tebe důležité?

Jedná se o mezilidskou komunikaci, takže věřím, že správným základem jsou samozřejmě vzájemné sympatie. Pak je důležitý produkt, který má v tomto případě mnoho dimenzí a do toho všeho vstupují ze strany promotéra reálie akce. Důležité je najít v rámci všech elementů dané komunikace správný balanc.

Kapela dostala pár písní do ráda. Jak se vám to podařilo?

Na novou deskou In Time máme velmi pozitivní reakce od odborné veřejnosti. Získali jsme i od lidí i zpětnou vazbu, že jsou překvapeni kvalitou produkce, která zní spíš jako ze zahraničí. V České republice rotují na Radiu 1 a na Expres FM z alba tři singly. Šli jsme tomu naproti proaktivně z naší strany, kdy jsme zaslali nahrávky dramaturgům. Singl Don’t Be Late zaznamenal i mezinárodní úspěch, oslovil nás moderátor pořadu Passport Approved. To je show, kterou přebírá 70 stanic po celém světě. Ozvali se nám posluchači z různých koutů světa, od Jižní Ameriky po Austrálii že písničku slyšeli a že se jim líbí. To je samozřejmě velmi příjemná zpětná vazba.

Stalo se vám, že by rádio řeklo, že se jim to líbí, ale něco chtějí změnit pro to, aby to začali hrát?

Zatím jsem se s podobným přístupem ze stran rádií nesetkal. Funguje to tak, že radia mají redakční rady. Na nich si poslechnou tipy, které jim za týden přišly, a na základě vzájemného konsenzu se rozhodnou, co do vysílání zařadí. Já jsem všeobecně velmi rezervovaný, co se týče názorů, jak by měla kapela hrát. Protože deset různých lidí ti řekne deset odlišných názorů. Vizi, co a jak dělat, by měl mít umělec, a k tomu třeba producent, kterému důvěřuje. 

Primárně jste pražská kapela. Zvou vás promotéři i z jiných krajů České republiky?

Kluci jsou z Prahy, ale já jsem z Ledče nad Sázavou, takže vytvářím balanc. Co se týká hraní, my určitě nemáme žádné omezení a hráli jsme již ve všech koutech republiky. Rádi bychom více zavítali i za hranice, minimálně do nejbližších států – Slovensko, Polsko, Rakousko... tedy až to zase bude možné.

Ty sám jsi dřív hodně cestoval, napříč světem. Viděl bys v tom nějakou možnost získání dalších zkušeností pro manažerskou práci?

Paralelu bych viděl v tom, že jak cestování, tak i kapela je dobrodružství, které má sice jasný start, ale velmi nejasný průběh. Nevím, zda jsem v práci s kapelou využil nějaké zkušenosti z cest, ale každopádně mě oboje naplňuje a baví.

Co ti ta práce manažera dala nebo vzala?

Dalo mi to možnost vidět a zažívat, jak daný trh funguje, jak jsou lidé v tomto oboru propojeni. A taky si uvědomit, jak náročné je pro spoustu lidí se hudbou uživit. Baví mě vidět akce z druhé strany podia, být součástí dění. Manažerské povinnosti mi samozřejmě berou určitý čas, ale s tím jsem do toho šel. Mám radost, když vidím, že kapela na podiu šlape a lidem se to líbí a užívají si to. Oceňuji i to, že mi kluci dali důvěru jim pomáhat na jejich cestě.

Organizuješ klubové koncerty často?

Pořádám některé z akcí, kde s kapelou hrajeme, jinak tuto činnost přenechávám ostatním.

Kde bereš inspiraci pro regionální kapely, které si jako organizátor přizveš?

Nejprve přijímám tipy od kluků, pokud z daného místa znají někoho osobně, případně se ptám majitelů klubů. Další možností, kterou využívám poměrně často, je internetová stránka Bandzone, kde si vyfiltruješ kapelu dle žánru a lokace.

Vydali jste desku, změnili jste vizuál a styl. Podílel ses na tom? Jak?

Od vydání alba Giftshop v roce 2013 jsme šli cestou singlů, což nebylo úplně efektivní. Trošku jsem band pošťouchnul k tomu, abychom dali zase dohromady album. Hudebně to řídil primárně frontman Bob Sláma a relativně nový člen, klávesák Honza Šimáček. Jeho příchod byl velkým impulzem pro změny, které proběhly. Já jsem v rámci možností pomáhal s řešením vizuální stránky a následně samozřejmě s tím, abychom dostali desku mezi lidi.

Na album jsou potřeba peníze. Získali jste je od sponzorů?

Zde bych vyzdvihnul léta studia matematiky a titul z ekonomky, díky kterému máme velmi dobře spočítáno, že se s kapelou nedostáváme do plusu. Projekty a la klipy a desky financujeme z vlastních zdrojů, potom to v rámci sezóny dotahujeme na kapelní nulu. Jak se na nulu dostaneme, tak je prostor na další projekt. Myslím, že nějaké velké plusy by nám nedaly spát, tak to poctivě hlídáme.

Spolupracovali jste vůbec někdy se sponzory?

Měli jsme například partnerství s jedním větším pivovarem, pro který jsme vytvořili naší první a jedinou českou píseň. Ale úplně nám tento model nefungoval, i když z jejich strany byl zájem pokračovat. Pokud bude příležitost, rádi se zapojíme do aktivit, které nám všem budou dávat smysl.

Spolupracovali jste s Wohnouty, Matějem Ruppertem, Klárou Vytiskovou. Jak jste se k nim dostali?

S Matějem navázal kontakt ještě náš kytarista Tomáš Kapusta. To víš, jeli jsme funky, tak to bylo Matějovi blízký. Navíc měl v tu dobu Megaphone auru studentské kapely, tak nás chtěl podpořit a my si toho vážíme. S Wohnoutama jsme hráli v rámci jedné akci, kde jsme od nich chtěli pokřtít klip. Tak jsem je oslovil, klip poslal s předstihem a oni souhlasili. S Klárou Vytiskovou nás spojuje přesah do podobný cílový skupiny. Byla velmi milá, přišla a desku pokřtila. Jen za drink… Je příjemný, když jsou lidé, kteří toho dokázali opravdu hodně, zároveň velmi při zemi.

Vidíte se spíš jako česká kapela nebo budete směřovat do zahraničí, už i proto, že hrajete anglicky a máte tak „snazší“ start?

Aktuálně jsme si uvědomili a vyjasnili, že bychom toho chtěli dosáhnout víc u nás, v Česku. I přesto, že hrajeme anglicky a ta výchozí pozice není úplně jednoduchá. V rámci konference Nouvelle Prague jsme měli singl na poslechové session a tam nás oslovil Sat Bisla, prezident A&R, což je velká globální agentura, co loví talenty. Dostali jsme nabídku přijet do Kalifornie na velký showcase festival. Nejdřív jsme byli samozřejmě nadšeni, že zahodíme práci v korporátech a budeme hvězdy, ale postupně jsme se dobrali k tomu, že primárním cílem je uspět v rámci ČR, případně mít přesah do Evropy.

Jste pod hudebním labelem?

Dostali jsme nabídku od vydavatelství Indies Scope, že by nám pomohli s distribucí, ale protože jsme to trošku posrali a udělali digitální část distribuce přes externí službu, tak to pro ně přestalo mít smysl. Pro nás je to poučení do příště, že si máme nechat větší prostor od nahrání alba do jeho vydání, a to období využít právě na oslovování labelů.

Takže byste v budoucnu chtěli být pod někým?

Pokud člověk dělá s labelem, tak je to přirozeně další ocenění kvality kapely a pozitivní impuls pro pořadatele. Když ti album vydá label, je to známka potenciálu, který ve tvojí muzice vidí. Z tohoto hlediska k tomu směřujeme.

Nepřemýšlel si někdy, že by ses domluvil s nějakou booking agenturou, která má už víc kontaktů na promotéry?

My už jsme jednou takhle spolupracovali a ten model nám nezafungoval úplně správně. Bookingová agentura má víc kapel a některé musí přirozeně upřednostňovat, což je samozřejmě faktor, který limituje efektivnost takové spolupráce. To ale byla naše zkušenost a věřím, že je mnoho kapel, kterým tento model funguje dobře.

Máš nějaké sny? Velké festivaly už máte za sebou...

To jo, máme je sice za sebou, ale už je to pár let, takže teď makáme, abychom je měli zase před sebou. Kolega z kapely má sen, že vyhodí na nějaké divoké akci po koncertě televizi z okna... Já upřímně věřím, že ten největší rock and roll nás s kapelou teprve čeká a těším se na něj.