David Stypka české scéně bude chybět

Celý den myšlenky na něj nemůžu dostat z hlavy. Už před pár měsíci jsem uvěřil, že David Stypka boj se svou nemocí vyhrál. Bohužel, opak je pravdou. Dnes zemřel – a na takovou zprávu jsem vůbec nebyl připravený.

Davidův odchod mě zasáhnul. Byl jsem přesvědčený, že svou nemoc zvládne, moc jsem mu to i vzhledem k jeho (taky) třem dětem přál. Byl přece o tři roky mladší než já... K obědu jsme si s dětmi na chatě pustili jeho hudbu – a symbolicky tak uctili jeho památku.

Poprvé jsem s Davidem přišel do kontaktu před sedmi lety na tiskovém oddělení ministerstva dopravy, kdy pro nás jako grafik zpracovával malou osvětovou kampaň pro plavce a vodáky. Tehdejší opavský kolega Honza, který ho na práci najal, mluvil o tom, že je taky šikovný muzikant. Od té doby jsem Davida konečně zaregistroval i jako sympatického hudebníka. Ještě více než muzikant mě ale David později zaujal jako člověk – od okamžiku, kdy jsem s ním měl možnost se pobavit osobně před dvěma lety na Festiwallu. „Ta myšlenka stříkala lidskostí a já jsem začal být zvědavý,“ napsal David ve své frontmanské glose Znovu a s radostí do svého Banátu. Přesně takovou lidskost jsem tehdy v Modřanech cítil i z něj samotného.

Poslední rok mě David v médiích opakovaně dojímal svým otevřeným vyprávěním o boji s rakovinou, svou pokorou i nadějí, kterou rozdával dál. Přemýšlím o něm jako o člověku, který mě inspiroval už jen tím, že těžké chvíle dokázal přetavit v něco hezkého – který pochopil, co je v životě opravdu důležité a že má cenu za to bojovat.

David ve svých jednačtyřiceti zápas s nemocí nakonec prohrál. Své ženě, dětem, všem blízkým i celé české hudební scéně bude chybět. Svět kolem nás ale i díky němu můžeme vnímat jako místo, kde se za žádných okolností nehází flinta do žita. Davide, díky, tento postoj se nám dost možná ještě bude hodit...