Define Me: Kapela je životní styl. Na nic jiného není čas

Jak se pražská modern rocková parta Define Me dostala až k Danu Wellerovi, který produkoval třeba Enter Shikari nebo Young Guns? Se čtyřmi mimořádně pracovitými a skromnými muzikanty jsme si povídali o jejich nejnovější desce Cobalt Blue, evropské tour, i o tom, proč si vozí na koncerty místo lampových aparátů vlastní mixpult. 

Kluci, na rozhovor jste dorazili všichni čtyři. Kdo z vás je mediální mluvčí? 

My děláme všichni všechno. V předchozích kapelách jsme si prošli všemožnýma chybama a kolikrát jsme narazili na dno. Define Me jsme zakládali s tím, že už víme, co chceme a kam směřovat. Máme stejné cíle, stejnou chuť tvořit. Většinu kapel tlačí kupředu jeden nebo dva členové – my táhneme za jeden provaz všichni čtyři.

Nedávno jste vydali novou desku Cobalt Blue. Byl to zatím váš největší projekt? 

Je to vlastně naše debutová deska. Vytvořili jsme ji ve spolupráci s Danem Wellerem, který má za sebou spolupráci s našimi vzory (třeba Young Guns, Enter Shikari, Dream State nebo Holding Absence). Sbalili jsme všechen gear do dodávky a vyrazili jsme na roadtrip do Anglie. Nahrávali jsme v Chapel Studios v Lincolnshiru. Je to super kultovní studio na venkově, kde vznikla hromada naprosto legendárních desek a místo, kam se Dan rád vrací – proto nám ho doporučil.

To vypadá na spolupráci na světové úrovni. Jestli to není tajné, měli jste na nahrávání sponzory, nebo jste si to platili ze svého? 

Ačkoliv dneska už máme label a na větší aktivity sháníme partnery, desku jsme zaplatili z vlastních kapes. Byla to trochu darda, ale vlastně v podobné cenové kategorii, jako lepší producenti v Česku. A náš názor je na rovinu takový, že angloamerický sound do české kotliny prostě zatím nedorazil. Šli bychom do toho kdykoli znovu – nejen, že jsme si splnili sen a stvořili „západní“ desku se vším všudy, ale taky jsme si odvezli úžasný zážitek na celý život.

Jak jste se ke spolupráci s Danem Wellerem dostali? 

Když padlo rozhodnutí udělat desku v cizině, Dan byl první, koho jsme kontaktovali – i když jsme upřímně neměli tušení, jestli budeme mít vůbec šanci navázat spolupráci. Poslali jsme jeho agentovi naše dema a napsali stručně naši představu a cíle. Ještě ten den jsme dostali odpověď, že dema poslechli a že do toho Dan chce jít. Asi nemusíme říkat, že jsme radostí skákali do stropu. Tahle informace nás neskutečně nabila.

Dan s vámi spolupracoval až na místě? 

Naštěstí šel do spolupráce s námi úplně stejně po hlavě, jako když produkuje AAA kapely. Cca půl roku dopředu jsme spolu už skypovali a posílali si mailem neustále předělávaná a aktualizovaná dema. Některé songy zůstaly blízko původní podobě, jiné jsme překopali od podlahy, všechny ale bez debat prokoukly. Danovi záleželo na tom, aby zjistil, jakým směrem se chceme ubírat – jakmile jsme na tohle společně přišli, staral se o to, abychom zvoleným směrem skutečně šli. Jsme kapela, která čerpá z hodně stylů – jako posluchači máme stejně blízko k Chainsmokers jako k Thy Art Is Murder. Dan nám pomohl osekat zbytečnosti a nabrat vizi. Na místě jsme pak už měli většinu hrubých řezů za sebou a nic nám nebránilo v dalších spontánních úpravách za letu. Nejlepší vychytávky pak samozřejmě vznikly na místě – díky osobní spolupráci z očí do očí i super inspirativní atmosféře studia.

Stihli jste nahrát všechno během studiového času? 

Ačkoliv jsme celý týden jeli od rána do noci – a nejtěžší to měl Dan, který u Pro Tools i obědval, co jsme mu navařili – neslevili jsme na zanášení nových nápadů během natáčení. V kombinaci s hraničně krátkou dobou ve studiu jsme se nakonec octli tváří v tvář situaci, kdy se ukázalo, že nestíháme v Anglii dotočit všechny zpěvy. Dan nám však vyrazil dech, když nám nabídl, abychom v klidu dotočili nástroje, s tím, že zadarmo přiletí první volný víkend ve svém nabitém kalendáři do Prahy a práci doděláme u nás. Že mu jen zaplatíme letenky a spát že bude klidně třeba na gauči. Samozřejmě jsme mu pak zařídili normální postel a připravili jsme mu příjemný víkend, kdy jsme nakonec stihli i obejít památky a krčmy v centru (smích), stejně jsme ale neměli slov - zase se jednou ukázalo, že nejschopnější lidi jsou často ti nejskromnější a nejpřátelštější. Z Anglie jsme se vrátili totálně namotivovaní. Pustili jsme původní zkušebnu, našli si nový prostor a okamžitě jsme začali vlastnoručně dávat dohromady nové studio.

Studio jste celé stavěli sami? 

Sešla se nám dohromady celá řada událostí. Aby toho nebylo málo, Pavel a Jakub zrovna začínali společně podnikat a podařilo se nám najít super prostor, kde jsme spojili kancelář, studio, zkušebnu i ateliér. Bunny je zároveň totální mistr kutil a Jakub i Martin už v minulosti vlastní studia měli a tedy vědí, jak na to – dali jsme hlavy a ruce dohromady, všechno jsme naprojektovali, nakoupili někde v Hornbachu veškerý materiál a strávili jsme měsíc v montérkách. Stihli jsme to akorát tak, že jsme byli schopni desku dotočit bez kompromisů.

Což nás přivádí k otázce, co používáte při živém hraní? 

I když čím dál tím víc experimentujeme se synthy a všemožnými samply a beaty, pořád jsme primárně kytarová kapela. Pavel i Jakub hrají na kytary PRS - konkrétně jde o SE signature modely Mike Mushok a Mark Holcomb. Hrajeme dost nízko – v ladění drop A# a drop G – takže se nám hodí delší menzury. Bunny střídá mezi krásnou vlastnoručně vyrobenou basou, kterou jsme použili i na desku, a Fender American Jazz Bass Deluxe. Martin pak hraje na bubny Mapex Saturn a činely Zildjian A Custom.

Jak to technicky řešíte?

Když jsme se dali dohromady, stanovili jsme si za cíl, abychom měli všechny zdroje zvuku pořešené a vlastní - včetně veškerých mikrofonů. Jedině tak lze zaručit, že budeme znít tak, jak chceme. Spousta muzikantů si nakoupí vysněný gear, ale úplně ignoruje fakt, že snad ještě víc zvuk ovlivní způsob snímání. Používáme navíc všichni in-ear odposlechy (Sennheiser EW300 IEM G3), takže jsme zároveň potřebovali mít konzistentní zvuk i poměr všech nástrojů do uší. Na koncerty vozíme vlastní rack, kam svádíme veškeré naše zdroje – bicí, kytary, basu, zpěvy a samply. Monitoring si řešíme komplet sami vlastním mixem Behringer XR18 – poměry nástrojů máme uložené tak, jak nám vyhovují, a při zvukovce jen lehce doladíme dle potřeby. Zvukař si z úhledné lišty všechny linky vyvede k sobě do stageboxu / pultu a zvučí pak klasicky.

Jak do toho zapojujete samply? 

Celý koncertní set máme připravený jako projekt v Logic Pro X. Na začátku koncertu spustíme jeho přehrávání a pak do něj nonstop hrajeme. Nám do uší jde i metronom, kterého se všichni držíme, stejně jako odpočty pauz mezi skladbami apod. Načasovaný projekt zároveň pouští ve správné momenty veškeré samply a přepíná nám také kytarové zvuky, takže se nemusíme starat o šlapání a soustředíme se jen na hraní. Výhod má tohle řešení asi milion. Nevýhodou naopak je, že si prostě nemůžeme dovolit se rozsypat. Nikdo nesmí zaspat. Musíme to zaklepat, ale zatím jsme neměli žádnou větší nehodu a plánujeme to tak i udržet. (smích)

Jaký aparát používáte na pódiu? 

V poslední době jsme úplně zrušili aparáty. Jakub na kytaru používá digitální procesor Fractal Audio Axe Fx II, Pavel i Bunny nyní dokonce hrají přes pluginy od NeuralDSP, které jsou naloadované v samotném projektu. Vozíme si s sebou čisté zesilovače (Matrix GT1600FX na kytary a Bugera Veyron na basu) a pokud si jde na koncertě půjčit boxy, zapojíme se – ale ne příliš nahlas, jen tak, abychom vyplnili pódium a vyrovnali zvuk pro přední řady. Pokud ne, necháme zesíky zabalené. Čím míň hluku na stage, tím míň přeslechů berou mikrofony a výsledkem je čistší celkový zvuk kapely.

A takhle jste teď odehráli i koncerty po Evropě?

Ano, jinak už ani nehrajeme, tohle řešení nám na 100 % vyhovuje. Je pravda malinko nákladnější a složitější, člověk už musí vědět, co dělá, ale výhody jsou obří. Na koncerty v západní Evropě jsme ale náhodou brali i naše boxy (Mesa Recto Oversized 412 + Orange PPC412 na kytaru, Ashdown 410 Evo na basu), protože nás o backline poprosili naši japonští přátelé ZEROSHIKI, se kterými jsme tour jeli. Z druhé strany zeměkoule samozřejmě přiletěli nalehko, takže jsme jim rádi pomohli, jak to jen šlo. Je fajn, že můžeme být takhle flexibilní. Mimochodem, skvělá kapela a úžasní lidé, doporučujeme poslechnout.

Kde jste natáčeli videoklipy k desce? 

Venku zatím k desce máme dva klipy. První, Wake Up Honey, jsme natočili v Liverpoolu s Mattym Daleym aka Clearway Media - udělali jsme si další skvělý výlet do milované Anglie. Cestování je samozřejmě jednou z věcí, které na kapele milujeme. Nejnovější počin 'Skyscrapers' jsme pak natočili částečně vlastnoručně (kluci produkují pod hlavičkou jejich marketingové agentury Evil Friends TV reklamy, takže vědí, jak na to), částečně s pomocí našeho kamaráda a v dnešní době už notoricky známého klipového videomakera Jáchyma Belchera. O střih a postprodukci se pak postaral Jakub.

A opět jste natáčeli bez finanční podpory? 

S videoklipem Wake Up Honey nám pomohla společnost Canon. Podařilo se nám do scénáře organicky zapracovat sexy starou zrcadlovku a koncept klipu postavit okolo vyvolávání fotek z kinofilmu. Hlavní aktér klipu je čerstvě po rozchodu, moc to nezvládá a snaží se pročistit si hlavu tím, že chodí po Liverpoolu a fotí. Když pak v červené komoře fotky vyvolává, zjišťuje, že na všech z nich je místo městských momentek jeho ex. To v něm probouzí zoufalství. Chtěli jsme zobrazit většině z nás známý pocit, kdy člověk na někoho nemůže přestat myslet, ať už dělá cokoliv, a nakonec jedinou cestou k vyléčení zranění a posunutí se dál je jít zpátky a konfrontovat se s bolestí. Canon náš koncept oslovil a jsme jim velmi vděční za projevenou podporu.

Management si také řešíte sami? 

Veškeré dění okolo Define Me je týmová práce nás čtyř a tak tomu bude i nadále, těší nás však, že kolem nás pomalu vzniká menší tým šikových lidí, kterým se líbí, co děláme, a pomáhají nám. Pavel s Jakubem potom pracují v médiích a reklamě, takže se starají i o propagaci a vizuální materiály. Martin je programátor a ve volném času se věnuje videu, Bunny pak má šikovnější ruce, než celý zbytek kapely dohromady - vyrábí v zaměstnání úžasné kytary Rozawood a jako kutil dokáže spravit nebo postavit cokoliv. Mimochodem, jako důkaz díků dostal od Bunnyho prémiovou akustickou kytaru i Dan. Nyní nám posílá videa, kde na ni hrajou naši vzoři ve studiu… Ruku na srdce, celkem se u sledování dojímáme. (smích) Celkově je ale pravda, že skoro na nic jiného nám nezbývá čas.

Takže přítelkyně trpí. 

Některé trpí a jiné už bohužel dotrpěly. Nedá se ale svítit, kapela je pro nás životním stylem. Je to asi klišé, ale pořád narážíme na to, že den má jen 24h a týden jen 7 dnů.

Ale na koncertech máte určitě plno fanynek, ne? 

Fanynky jsou super, některé nám občas darují i úžasné dárky, z čehož máme fakt radost. Taky nás hrozně potěšilo, že hned několik fans jsme viděli na našem turné opakovaně na různých zastávkách, které jsou od sebe vzdálené stovky kilometrů. Ale hlavně jsme v tom spolu, jsme všichni nejlepší kamarádi. Zpěvák s kytaristou spolu zároveň i pracují, a jak jsme zmiňovali, kapela i agentura obývají jeden prostor, který jsme si příhodně nazvali Rockstar Space. Mysleli jsme, že tolik času stráveného pohromadě bude znamenat solidní ponorku, ale zatím to zvládáme v klidu.

Takže máte silnou vizi?

Hlavně jsme do toho všichni šli s tím, že víme, co chceme, a že prostě milujeme kapelu a věci okolo. I když jsme díkybohu furt mladí, malinko jsme už dozráli do věku, kdy si člověk víc vybírá, co dělá – a pro nás všechny je po více než dekádě hraní po klubech v různých dřívějších uskupeních kapela pořád na prvním místě. Zažili jsme si toho už dost. Dospěli jsme do bodu, kdy všechno bereme s pokorou a máme radost z každé zkoušky, koncertu, singlu, fanouška pod pódiem. Dáváme do toho tunu energie, kterou nám ale lidi vrací. Každopádně, jediný důvod, proč má dneska smysl dělat rockovou kapelu, je ten, že vás to sakra baví. Jinak je to lepší zabalit. Peníze vyděláte daleko líp prakticky kdekoliv jinde a k tomu si i ušetříte zdraví a nervy. (smích)