Přejít k hlavnímu obsahu
Jan Čapek - Ne, 18.05.2014 - 00:01

Deluxe Memory Man: vzkříšení magických sedmdesátek

Od druhé poloviny 70. let, kdy byl Deluxe Memory Man poprvé uveden na trh, již světlo světa uzřelo pěkných pár verzí či variací tohoto legendárního pedálu. Některé se vydaly trochu jinou cestou (Memory Toy/Boy, Deluxe Memory Boy, verze Hazarai...), jiné se ale sveřepě držely originálu – především reissue DMM z 90. let. A pak je tu nová XO verze, která se konceptem drží originálu, ale v zájmu modernizace některé prvky lehce poupravuje.

V první řadě přichází s novými rozměry – XO DMM je téměř dvakrát menší, než originální (a reissue) verze. Krabička nyní také postrádá tradiční zkosené hrany, z čehož také vyplývá přesun vstupních a výstupních jacků (mono vstup/rozdělený čistý a zefektovaný výstup) na strany, jak je moderním standardem. A posledním nejvýraznějším designovým prvkem je přesun potenciometrů do rovné řady nad nožní spínač a indikační LED diody – opět určitý znak moderní designové standardizace.

Pokud začneme s potenciometry z levé strany, najdeme pro delay efekty naprosto klasický ovladač Blend, tedy přimíchávání efektovaného signálu k signálu čistému. U DMM je ovšem zajímavé, že je možné čistý signál naprosto odstranit. To otvírá možnosti využití DMM jako modulačního pedálu při použití nejkratších časů a pouze efektovaného signálu (Blend naplno). Dále v řadě najdeme potenciometr Level, který ovládá saturaci echa, výslednou hlasitost a reakci na vstupní signál (indikováno blikající LED). Následuje další tradiční knoflík, Feedback, tím ovládáme množství dozvuků od jednoho opakování až po, pro Memory Mana velmi charakteristicky znějící, oscilaci. Další potenciometr je právě jedním z modernizačních prvků – často poruchový posuvný přepínač módu modulace byl nahrazen dvoupolohovým rotačním přepínačem, volícím mezi Chorusem a Vibrátem. Síla této modulace je pak nastavována dalším ovladačem Depth. A poslední v řadě je samotný Delay, tedy nastavení délky zpoždění – zde zůstala XO verze naprosto věrná originálu a disponuje tedy maximem 550ms zpoždění.

Z hlediska ovládacích prvků tedy Memory Man nepřináší žádné záludnosti. Podstatný je hlavně zvuk... Další věc, u které zůstává XO verze věrná originálu, je to, že delay je stále analogový. Narozdíl od některých jiných analogových delayů je ovšem XO DMM velmi dobře zpracovaný co se týče čistoty zvuku bez výrazných rušivých pazvuků – jedním z důvodů je právě volba maximálního zpoždění signálu o 550ms, při těchto časech totiž ještě nedochází k velkému přetížení čipů. I přesto při maximálním zpoždění slyšíme ve zvuku zvláštní zvukové artefakty, které přispívají k charakteru pedálu.

Dalším důsledkem analogového jádra je především nezaměnitelný zvuk echa. To je již při prvním zopakování lehce potemnělé a při dalších opakování dochází k dalšímu filtrování a ztrátě výšek a konkrétnosti zvuku, jak je tomu u analogového delaye vždy. Při vyšších hodnotách Feedback se navíc echo sleje do zajímavého závoje v pozadí. Právě tento jev, spolu s vynikající modulací, dělá jméno Deluxe Memory Mana a vytváří jeho tradici, trvající již déle než třicet let. Podle mého názoru je hlavní síla tohoto pedálu ve výrazném echu, které se tak stane součástí vašeho zvuku, hraní a skládání.


V případě tohoto pedálu bych se vůbec nebál zůstávat ve vodách vyvážené hlasitosti čistého a zefektovaného signálu a ve vyšších nastaveních Feedback – získáme tím velmi zřetelné dozvuky, které se postupně rozplynou a obestoupí zvuk kytary jako takové. Memory Man samozřejmě umí i subtilní zvuky, ale řekl bych, že nejlépe funguje jako velmi dramatický efekt. K tomu může napomoci i vestavěná modulace, která je při vyšších úrovních Depth opravdu bláznivá – v jejím případě ovšem doporučuji zůstat v přibližně první třetině dráhy potenciometru. U modulace opravdu dva módy nejsou k zahození, každý zní trochu jinak, Chorus působí lehce konkrétněji a "cinkavěji", kdežto Vibrato je subtilnější a více odpovídá temnějšímu a organičtějšímu charakteru echa.

Nabízí se otázka, jak by si nový Memory Man vedl při porovnání s originální verzí ze 70. let... Je tedy určitě příjemná náhoda, že jednoho vlastním, a proto přímo porovnávat můžu. Propastný rozdíl rozměrů jsem již zmínil, stejně si ale myslím, že starý model má – především díky rozmístění ovládacích prvků – své kouzlo. Hodina pravdy nastává při srovnávání zvuku. XO verze je charakterově namířená stejným směrem, působí ovšem mnohem čistěji. A to myslím jak z hlediska významného omezení pazvuků a ruchů, tak z hlediska charakteru tónu, u originálu je zabarvení echa lehce jiné, což se pak také projeví v tom, jak se echo saturuje při vyšších nastaveních Feedbacku. Starý Memory Man je tak atmosferičtější, protože se opakování saturují do větší zvukové stěny a zvuk pak zní méně konkrétně, ale o to zajímavěji (také díky zmiňovaným pazvukům a ruchům). A je pak na každém z nás, které pojetí delaye preferujeme.

Pokud opět odhlédnu od porovnání Memory Manů, nabízí se finální otázky – má DMM v dnešní době delay pedálů s širšími možnostmi a delšími časy stále své místo? Zaslouží si svůj legendární status a má tento status stále tu samou hodnotu? Odvážím se na vše odpovědět ANO. Deluxe Memory Man sice nabízí oproti mnohým pedálům velmi jednoduché, až primitivní, možnosti zvuku, on ale ani nic víc nepotřebuje. Je to pedál se neskutečně silným charakterém, který sice je vpodstatě opravdu "jen" tím, čím se na první pohled zdá být a má své limity, tyto limity jsou ovšem svým způsobem velmi inspirativní. I mě přeučil od delších časů a tap tempa na kreativní využívání kratších časů a intuitivního a jednoduchého ovládání. Naučil mě používat delay jiným způsobem i bez toho, abych jej díky omezeným možnostem začal používat méně. Je to magický pedál, který bych bez ostychu řadil mezi nejlepší analogové delaye současnosti.

Tagy gear Deluxe Memory Man
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY