Aby holky zavrtěly zadky a chlapi si v moshpitu dali do držky

Ahoj, já jsem Grichard a v tomto článku vám popíšu, jak probíhalo natáčení našeho posledního videoklipu na song My House-My Castle, který se natáčel v době koncertního víkendu, kdy jsme si svoje odskákali na Masters of Rock a hned další den na polském Woodstocku (Przystanek Woodstock festival).

My, kapela DENOI, naši hudbu označujeme jako Dance Metal. Snažíme se totiž kombinovat hutnost moderního metalu a hardcoru s taneční rytmikou a chytlavou elektronikou, to aby si holky zavrtěly zadky a chlapi si v moshpitu dali do držky.

Na polský Woodstock jsme se dostali přes eliminaci vyhlášenou pro Českou a Slovenskou republiku. Přihlásili jsme se > vybrali nás > tvrdě jsme makali, abychom předvedli co nejlepší show > vybrali nás > tadááá! Zní to jednoduše, ale věřte mi, že to byl suchý chleba, co jsme žrali. Potili jsme krev a odmítali pozvání na narozeninové oslavy nebo rodinné posezení, protože jsme museli zkoušet a znovu zkoušet! Bylo to tvrdé, ale zároveň jednoduché. Musíte si stanovit cíl, který chcete dosáhnout a být odhodlaný něco obětovat.

Určitě už většina z vás byla na velkých festivalech jako je Rock for People, Masters of Rock, Colours of Ostrava a podobně. Zapomeňte na to, co jste viděli, protože s masivem jako je polský Woodstock s návštěvností kolem 500 000 lidí, se i ty největší události u nás zdají jako venkovská zábava. Posledních 20 minut cesty na festival jsme šli cestou přes les kolem stanového městečka, které nás ihned naladilo na vlnu šedesátých let. Spojení člověka s přírodou, svoboda, láska a bezpochybně drogy, které by se daly počítat na kila. Když jsme vyšli na kopec s výhledem na celý areál, tak jsme nemohli tomu, co jsme viděli, uvěřit. Stanová městečka kam až oko dohlédne a stage, která je až abnormálně vysoká, se v dálce zdála jako domeček z karet. No prostě peklo.

Nevím, jestli je to jen náš subjektivní pocit, ale lidé v Polsku jsou skutečná zvířata. Když vidíte, že se skupinky lidí roztancují už v počas zvukové zkoušky, nezůstanete chladní. Obzvlášť silný dojem byl, protože jsme byli v cizině, kde nás vlastně nikdo do té doby nepoznal. Poláci zkrátka vědí, co znamená bavit se na tvrdou hudbu.

Nechci, abyste si mysleli, že tady poflusávám českou scénu. To rozhodně ne. Den předtím jsme na Masters of Rock měli silnou podporu od lidí a skutečně to tam žilo. Zvuk byl parádní, publikum se bavilo a všichni jsme si to užili, i když jsem si 2 hodiny před vystoupením rozbil hlavu a necítil jsem se na 100 % (viz souboj v klipu). Na druhu stranu, v Polsku jsme byli v cizině přibližně 9 hodin cesty od našeho domova uprostřed hromady cizích lidí, ale i tak jsme se tu cítili jak doma! To, co ti lidé předváděli, překonávalo naše očekávání. To, že jsme se v Polsku cítili jako doma, jsme si vzali k srdci! Vlastně platí to už dlouho, že kam přijdeme, tam se chováme jako doma. Ovšem servítky si přes hubu rozhodně nebereme. Jsme, jací jsme a jsme rozhodnutí dělat to, co děláme, na plný plyn!

Je jedno, kde jsme a kolik lidí je v klubu. Není to lehké, lidi nevidí tu dřinu, která se skrývá za těmi 40 minutami na stagi. Všechny ty hodiny zkoušení, hraní, cvičení, cestování, žraní baget z benzinky a dopíjení posledních piv v 8 ráno. To je náš tvrdý hudebnický chleba, který jsme si ale sami vybrali a vy, většina z vás, co tohle nyní čtete, tomu určitě velmi dobře rozumíte. Abych to shrnul, procestovali jsme přes 2000 kilometrů, 90 % spánku jsme strávili v dodávce, ztratili jsme v Polsku srdce a aby toho nebylo málo, tak jsme to celé ještě natočili. Níže se můžete pustit klip a zhodnotit sami, jestli ta dřina za to stojí.

Nám rozhodně ANO.

Chcete se také podělit o vaše kapelní a hudební zážitky? Chcete hudební komunitu pobavit, pobouřit, počastovat, podpořit nebo jí požehnat? Pak pospěšte! Napište váš článek na jan.krcmar(zavináč)frontman.cz. Když vymyslíte zajímavé téma, publikujeme váš článek na Frontmanovi.