Derek Day (Classless Act): Naši hudbu bereme vážně, ale sami sebe ne

Jste součástí The Stadium Tour s Mötley Crüe, Def Leppard, Poison a Joan Jett. Jaký je to pocit, být u něčeho tak velkého?

Je to úžasné, stále tomu nemůžu uvěřit. Každé ráno se vzbudím s tím, že nevím, kde jsem a jak se tohle všechno vlastně mohlo stát. Každá chvilička je ale úžasná. Učím se u toho jak vystupovat, jak zpívat, jak se bavit, jak být profesionální. Jednoduše, je to šílené.

Coby předkapela, která celou akci otevírá, máte opravdu krátký časový blok, nějakých patnáct dvacet minut, během kterých stihnete nanejvýš pět skladeb. Stihnete se během tak krátké chvíle vůbec pořádně rozehřát a uvést „do varu“?

Jasně. Trávím celý den přípravou a ujišťuji se, že jsem na těch dvacet minut opravdu v pohodě. Snažíme se v tak krátkém čase hrát naplno a nejlíp, jak umíme. Pořád je to ale zábava.

Čtenáře by určitě zajímalo, jak na takovém turné vypadá váš den. Co je vám dovoleno, jak dlouho může trvat vaše zvukovka, co smíte, nesmíte použít. Můžeš nám prozradit? 

Přijíždíme na místo opravdu brzy. V podstatě ráno, dlouho předtím, než budeme vystupovat. Připravíme si veškeré naše vybavení, nazvučíme a následně jej dáme stranou. Jsme pořád v pohotovosti pro případ, že by nás potřebovali na pódiu nebo by bylo nutné někam posunout naše věci. Jsme připraveni. Dostaneme jídlo a můžeme trávit čas kdekoliv na stadionu. 

Jak moc připraveni jste na tohle tour? Myslím, co se týče vybavení. Kolik máte připraveno záložních kytar, zesilovačů, beden apod. Na tak velké akci asi nemůžete ponechat nic náhodě.

Myslím, že to bylo u našeho čtvrtého vystoupení, kdy se stalo, že se jeden náš zesilovač porouchal. Máme jeden záložní kytarový zesák a jeden reprák. To je vše, co máme. K tomu ještě jednu záložní kytaru, nic víc. Všichni se mačkáme v jedné dodávce a musíme se tam se vlézt i s naší aparaturou. Dosud ale bylo vše dobré. Občas nám prší, občas je zase velké horko, ale s vybavením zatím velké problémy nenastaly.

Ke spojení s Mötley Crüe došlo i na vaší debutové desce, konkrétně ve skladbě Classless Act, v níž vám hostuje Vince Neil. Jak a kdo přišel s tímto nápadem? Pochází od vás nebo spolupráci nabídlo vydavatelství Better Noise Music, pod kterým jste?

Zařídil to náš label, díky bohu. Měli jsme hotovou píseň Classless Act a všichni jsme si říkali, že zní jako Mötley Crüe, jakoby v ní byl Vince Neil. Vznesli jsme tedy dotaz u nahrávací společnosti, jestli by Vince mohli do té písně sehnat. Oni vše zařídili, zeptali se jej a on v pohodě souhlasil. V refrénu se zpívá „Vítej v týhle show“. A když to zpívá Vince, je to vlastně jakoby vítal nás do své show, což je hezké. 

Ve vaší hudbě nechybí ani velká dávka humoru. Připomíná mi to něco, čím se v minulosti vyznačovali například Cheap Trick.

Absolutně! Miluju humor, všem z nás se líbí trochu legrace v naší muzice. Já mám rád šílený humor, jako Zappa, Devo, možná taky Talking Heads. Umějí se bavit. Naši hudbu bereme vážně, ale nebereme vážně sami sebe. Chceme dělat zábavu, aby se lidé cítili dobře.

Jako kapela v podstatě oživujete starý, klasický zvuk rock´n´rollu, čerpáte inspiraci v 70., 80. ale i 90. letech. Nicméně způsob, jakým jste se dali dohromady je poměrně moderní. Popiš nám, jak může vzniknout kapela přes sociální sítě? Jak to celé začalo? 

Je to šílené. Než jsem se ke kapele připojil já, oslovil je basák na Instagramu, měli zpěváka, ale skrze jeho Facebook přišli na mě. Potom jsme dalšího kytaristu našli na TikToku. Využili jsme tedy každou platformu, kterou jsme mohli. Když jsme se pak objevili společně v jedné místnosti, telefony šly v ten moment stranou a my zkoušeli, jestli mezi námi existuje nějaké spojení, jestli jsme opravdu přátelé. A byli jsme! Velmi dobře jsme si porozuměli a milujeme jeden druhého. Použili jsme sociální sítě jako příjemný nástroj, ale nakonec vždy záleží, jak se navzájem máte rádi. Šlo to vlastně docela rychle. Měli jsme se rádi okamžitě. Nechápej mě špatně, samozřejmě tu a tam máme nějaký spor, ale to je v pořádku. Všichni chceme totéž, a to je to nejdůležitější.

Fungujete od roku 2018 a nedlouho na to jste podepsali kontrakt s Better Noise Music, což je na poli hudebních vydavatelství poměrně velký hráč. Jak k tomu došlo, bylo to výsledkem tvrdé práce, štěstí nebo kombinací obojího?

Vím, co tím myslíš. Já se v Los Angeles narodil a byl tady i vychován. Hraji zde muziku už nějakých dvacet let, stejně jako ostatní členové, hráli jsme a hráli, ale dosud jsme neměli štěstí. Byla to kombinace připravenosti a učení se, jak psát písně, jak správně zpívat a ovládat své nástroje. Hlavní ale bylo, když jsme se dohromady potkali. To byla prostě dokonalá souhra, která k nám začala přitahovat lidi. Byli jsme to my, nás pět, kdo zaujal label. Nebylo by to tak, kdyby šlo jen o jednoho z nás. Takže ano, stalo se tak i díky tvrdé dřině v minulosti a perfektnímu načasování. Na správném místě ve správný čas. 

Vaše debutové album je stále čerstvá záležitost. Slyšel jsem ale, že jste pro něj měli hromadu materiálu. Začali jste už plánovat nástupce nebo se zatím do ničeho zbytečně nehrnete?

Právě jsme o dalším albu začali přemýšlet. Doslova před dvěma dny jsme o tom mluvili. Budeme až do příštího roku na turné, budeme hrát všude po Evropě a tak. Máme spousty materiálu. Řekl bych, že minimálně pět skladeb, které jsme neumístili na první desku, půjde možná na tu další. Možná začneme psát úplně nové věci. Čekáme už dlouho. Jsem natěšený, že začneme skládat už dnes a zkusíme to dostat na album.

Je pravdou, že jste debut natáčeli i ve studiu Tommyho Lee?

Ano. A vlastně i to nám pomohlo dostat se na tohle velké turné. Tommy za námi čas od času do studia zašel kouknout, co děláme. Tím nás i lépe poznal, což posléze hodně pomohlo, když náš management oslovil ten jejich. 

Je u vás v kapele někdo vysloveně leaderem? Mám na mysli, zda-li má někdo hlavní slovo a rozhoduje třeba o finální podobě písní, zvuku nebo třeba videoklipů? Nebo to máte tak, že o těchto věcech rozhoduje demokraticky celá kapela?

Je to velmi demokratické. Někdy, když skládáme, přinesu já velký nápad, téměř dokončený, takže nad tím převezmu velení a rozhoduji, kde co a jak. Někdy ale celou skladbu donese Franco, basák, a vezme si ji na starost. Předáváme si něco jako pochodeň, někdy ji předáme třeba i bubeníkovi. Je to takhle sranda. Všichni hrajeme velmi dobře na kytaru, sólovou kytaru. Bubeník je taky velmi dobrý kytarista, každý umíme tak trochu na piano, umíme zpívat a všichni umíme na bicí. Držíme se tedy navzájem v lajně. Všichni jsme schopni na sebe vzít roli vůdce, a tak se této role v různých chvílích ujímáme.

Jak jsi už naznačil, ty jsi nejen vynikající zpěvák, ale jsi i velmi zručný kytarista. 

Ó, děkuji mnohokrát. (smích)

Proč v Classless Act pouze zpíváš? Chceš se na zpěv pořádně soustředit a s kytarou by to bylo těžší? 

To je vlastně jeden z důvodů, který jsem si uvědomil v posledních dvou letech, kdy jsem se naučil, jak používat svůj hlas. Současně však jsou Griffin a Dane geniální kytaristé, což respektuji. Miluji jejich hraní a myslím, že jsou perfektní pro to, co kapela dělá. Kdybych hrál v této kapele na kytaru já, tak by to nebyli Classless Act, ale asi něco progresivnějšího. Jasně, píšu riffy a dávám je kapele, ale jinak to má jinou atmosféru. Já se soustředím na zpěvy a oni na své kytary, a to je, myslím si, perfektní kombinace.

Dokonce jsem na YouTube viděl, že jsi natočil několik video lekcí na kytaru pro Fender. Musím říct, že je vcelku zábava tě sledovat, máš pro to talent. 

Děkuji. Učím rád. Chtěl bych, aby se lidé při učení bavili.