Deset let s OP-1 #2: Originální bicí syntezátor D-box a netrpělivé opice

Modrá, zelená, bílá a červená – čtyři barvy, které se staly alfou a omegou ovládání revolučního zařízení pojmenovaného OP-1, které švédská firma Teenage Engineering uvedla na trh přesně před deseti lety v roce 2011. Za tu dekádu tento unikátní nástroj nejen že nezestárnul, ale stal se doslova kultovní legendou. V tomto seriálu se vám pokusím vysvětlit, proč na něj Bon Iver, Skrillex, Deadmau5, Avicii, Thom Yorke, Bonobo, Damon Albarn, Beck nebo Jean Michel Jarre nedají dopustit.

Je libo 24 v jednom?

Přiznám se, že netuším, jestli s nápadem, o kterém budu psát, nepřišel někdo jiný dřív, ale sám jsem ho zaznamenal až u OP-1. Ten totiž pro zvuky bicích používá pouze jeden zvukový soubor s maximální délkou 12 vteřin, ve kterém se nacházejí samply všech 24 bicích zvuků pro jednotlivou sadu (kit). OP-1 je následně rozloží po celé klávesnici podle předem daného klíče, nebo si je můžete nasekat ručně dle libosti.

OP-1 Drum Utility nebo op1.fun

Vraťme se k tomu klíči, existuje totiž jednouchá utilita, která vám umožní přípravu podobného souboru přímo ve vašem počítači. Jmenuje se OP-1 Drum Utility a po jejím spuštění se vám na obrazovce objeví virtuální klaviatura OP-1, do které si můžete postupně na každou klapku přesunout svůj vlastní zvuk/sample. Má to jediné omezení, všechny zvuky dohromady musejí mít maximálně 12 vteřin (součet času se vám v aplikaci naštěstí ukazuje) a měly by být mono. Nakonec stačí soubor vyexportovat s příponou .aif, pojmenovat ho, připojit OP-1 k počítači, poslat soubor do složky Drums a je hotovo. Jednoduché, že?

Ano i ne. Tahle utilita totiž třeba na 64-bitovém Macu už nefunguje a musíte si poradit jinak. Naštěstí si stačí zřídit pouze účet na stránce op1.fun a z hlavní obrazovky kliknout na záložku Drum Patch Builder. Následně se vám otevře webový interface, který jako by z oka vypadl výše zmíněné aplikaci. Zbytek funguje stejně, navíc si lze svůj kit uložit přímo na stránce a sdílet jej s ostatními. Stejně tak se i vy můžete po webu sami porozhlédnout a stáhnout si zvuky a sady, které se vám líbí. Vše je zdarma, když se ale stanete dobrovolnými podporovateli stránky, vyjde vás to na nějaké 3 dolary měsíčně.

Bubnující opice už čekají!

Než svěříte své rytmy jednomu ze sekvencerů (jsou mezi nimi i bubnující opice, o kterých bude řeč v dalším díle), můžete si každý ze samplů náležitě upravit. Jde o nedestruktivní změny, každý kit i všechny zvuky v něm tak lze proměnit pokaždé jinak. V základu si nejspíš nejprve upravíte začátek a konec každého zvuku (je-li to potřeba), srovnáte hlasitosti jednotlivých nástrojů, kopák a céčko necháte výrazné, hi-hatky si zaslouží lehce potlumit a perkusní zvuky nastavit tak, aby zapadly do chystaného patternu. Skvělé je, že každý úsek si můžete také transponovat dle libosti. Naschvál píšu úsek, protože vaše sada bicích se může skládat např. pouze ze zvuků vaší pračky, nebo klepání paličky do masa, princip práce se zvukem ale zůstává stejný. Podobné zvuky mohou znít zajímavě i pozpátku, na OP-1 si jednoduše nastavíte i tuto vlastnost u jakéhokoliv z 24 samplů sady.

Ve všem vám bude pomáhat vizualizace na displeji, barvy prvků odpovídají barvě knobu, kterým změnu provádíte, občas budete pro vyvolání dalších funkcí ještě muset zmáčknout tlačítko SHIFT. Pokud se někdy ve všech těch možnostech trochu ztratíte, zmáčknete tlačítko s bublinou řeči pod nastavením hlasitosti a přidržte jakoukoliv klapku na nástroji, na displeji se vám pak ukáže nápověda, k čemu vybraný knoflík slouží. Mimo jiné vám ukáže i noty na klaviatuře, což třeba takový samouk určitě docení.

Jsme stále v nastavení sady bicích, tentokrát ale pod displejem zvolíme tlačítko s číslem 2 a zobrazí se nám rovná čára rozdělená na 3 části. Zde můžete ovlivnit zvuk celé sady. První úsečku lze modrým knobem ohnout nahoru a získat plnější basy a jakousi kompresi, zelený knob ovlivňuje prostřední úsečku, jejím stlačením dolů dosáhnete subtilnějšího zvuku, bílý knob ovlivňuje třetí úsečku a přidává na dozvuku, červeným knobem pak posunujete všechny tři úsečky naráz a měníte jejich průběh. V téhle části nastavení se vyplatí experimentovat, nehledejte jednouchý návod, vezměte si sluchátka a tvořte.

A jsme u tlačítka 3, které skrývá nastavení efektu. Můžete ho nechat vypnuté (OFF), ale proč byste to dělali, když tu máte sadu sedmi více či méně destruktivních mrvičů (pardon za to slovo), které mohou váš rytmus změnit k nepoznání. Nacpěte ho do všech žaludků krávy (CWO) a hrajte si s nastavením opakování, frekvence i zpětné vazby a uvidíte, jak se vám i klasický bum plác pattern promění přímo pod rukama. Skvěle funguje třeba Nitro, které umí vyselektovat určitý typ frekvencí a další potlumit. Při jeho používání je dobré se vrátit k nastavení průběhu smyčky pod tlačítkem 2 a pohrát si s hodnotami, protože efekt přidá do vašeho zvuku nečekaná elementy, které můžete zpětně ovlivnit i zde.

Poslední kolonkou s číslem 4 je LFO. Zde na začátku sáhněte po hodnotě VALUE, abyste pochopili, co může LFO udělat s vaším loopem. Postupně nastavujte rychlost, rozsah, cestu a hodnotu, kterou na ní chcete měnit. Garantuju vám, že dostanete tak neuvěřitelné výsledky, že Aphex Twin bude blednou závistí a glitch scéna vám na sociálních sítích utrhá ruce a osrdíčkuje každý váš neposlouchatelný výtvor. To vás ale nesmí zastavit, protože ďábel je v detailech, a i když budete náramně okouzleni a dostanete se při blbnutí s OP-1 až do meditačního rauše, nezapomínejte na konečný výsledek, kterého chcete docílit, mohli byste se rychle ztratit.

Magnusi, co to je ten D-box?

Víte, kdo je Magnus Lindström? Chlapík, který stojí za řadou povedených desktopových aplikací pro muzikanty včetně bicího syntezátoru Microtonic, který spolu s Teenage Engineering převedli ve fyzickou verzi, když vydali jeho hardwarový klon pod označením PO-32 tonic. Magnus ale spolupracoval i na OP-1, konkrétně na dvou syntezátorech – D-synth a D-box. První jsme zmínili v úvodním článku, ten druhý si probereme teď, nebo alespoň trochu přiblížíme, jeho možnosti jsou totiž poměrně neomezené a hodně záleží na vkusu, co s ním vytvoříte.

Syntéza D-boxu je založena na dvou oscilátorech, které ovlivňují sami sebe. K oběma se dostanete pomocí modrého knobu, jen nezapomeňte použít SHIFT pro ten spodní. Zeleným knoflíkem zvolte průběh vlny a bílým si pohrajte s obálkou. Největší srandu ale zažijete s červeným čudlíkem, kterým můžete zvuk modulovat napříč všemi nastaveními a při podržení tlačítka SHIFT si pohrát s frekvenčním ořezem. Zní to všechno šíleně, realita je ale ještě šílenější! Zvuky, které z D-boxu vyloudíte rozhodně nepřipomínají žádný jiný nástroj na světě, možná nějaká pípátka od Bastl Instruments, přiblížit se k nim můžete třeba FM syntézou na Digitone.

Upravovat můžete již připravené presety, nebo si najděte jeden základní zvuk a ten pomocí funkce LIFT a DROP okopírujte do všech slotů na klávesnici. Pak můžete svobodně modulovat do aleluja! A dejte tomu čas, D-box není pro sraby, chvilku vám to zabere, než se vám dostane pod kůži a něco z něho vyloudíte. Nezapomeňte, že vše pak můžete zase pěkně rozdrtit přidanými efekty (OP-1 používá dva, jeden na stopě a druhý na mixu) doslova k nepoznání. Výsledek si uložíte stejným způsobem jako u synťáku, stačí podržet tlačítko 1-8, na kterém zvuk upravujete, po dobu 5 vteřin. Uložený preset pak najdete ve složce Custom, v počítači ho můžete následně přejmenovat a klidně přesunout do jiného adresáře.

Příště si posvítíme na sekvencery v OP-1, jednu z největších předností a slabin celého systému. Pokud ale filozofii nástroje vezmete za svou, budete nadmíru spokojeni. A já jdu asi po půl hodině vypnout ten jeden prapodivně bublající pattern, který si při psaní těchto řádků pouštím z OP-1 neustále dokola.