Desítka alb, která otřásla hudebním trhem

Před třiadvaceti lety filiálky EMI, Parlophone a Capitol Records, vydaly album OK Computer, které Radiohead natočili v podstatě sami. Nebylo to naposled, kdy tato britská kapela posunula hranice toho, co bylo pro hudební průmysl možné nebo spíš únosné. V roce 2007 se jako první zeptali, kolik kdo zaplatí za jejich desku In Rainbows. Těch, kvůli komu se otřásly zkostnatělé struktury, samozřejmě bylo víc. Níže se můžete inspirovat deseti dalšími příklady. Koneckonců, naše mimořádná současnost bez milosti demaskuje, co všechno kolem nás je jen sociální konstrukt, a volá po neotřelých řešeních.

1. Beyoncé – Beyoncé (2013)

Hodné holky se dostanou do nebe, ty zlobivé, kam se jim zlíbí. Beyoncé stejnojmenné album vydala a nikomu nic neřekla. Prostě se objevilo na iTunes. Skalní tušili, že vyjde, ale čekali ho až v lednu 2014, ne sotva čtrnáct dní před Vánoci. Každý track navíc doprovázelo výpravné video ve filmové kvalitě. V jednom se dokonce mihne velký fanda Beyoncé Harvey Keitel.

2. David Bowie – Blackstar (2016)

„Každej umělec musí umět vystihnout ten okamžik, kdy má umřít. Aby se stal nesmrtelným,“ řekl v Básnících ochotník Adolf Valerián. Něco o tom věděl. O pohřbech hrával na heligonku. Proto Ziggy Stardust nemohl jinak. O nevyléčitelné rakovině jater a epitafu, který si chystal, řekl jen svým nejbližším. Než svět pochopil, proč ani ne tři roky po The Next Day, na které se čekalo deset let, přišel Bowie s Blackstar a proč Starman najednou tleje ve skafandru, už mu mohl strojit pohřeb.

3. Death Grips – No Love Deep Web (2012)

Poprvé label slyšel desku ve stejnou chvíli jako fanoušci, když Death Grips vyvěsili na webu No Love Deep Web i s výmluvným přebalem – dickpicem. Měli své důvody. Chtěli vydat dvě alba v jednom roce. Jejich vydavatel, Epic Records, byl proti, a to bylo asi tak všechno, co s tím mohl dělat. Avantgardní rapové duo naoko přistoupilo na to, že vydá desku a odjede turné. Pak turné zrušilo s tím, že „pracuje“ na další desce. Vypukl konflikt, který se záhy přelil na sociálky, kde Death Grips zveřejnili obsah vzájemné korespondence. Proto Epic nakonec se sebezapřením desku vydal v předvánočním prime timu, v listopadu 2012.

4. Goodspeed You Black Emperor – Allelujah! Don‘t! Bend! Ascend (2012)

Na fanoušky, kteří na GYBE v říjnu 2012 přišli do bostonského Orpheum Theater, po koncertě čekalo obrovské překvapení. Postrocková kapela z kanadského Montrealu, která deset let předtím nic nevydala, najednou ve stánku s merchem prodávala album, které nikdo neznal. Bodejť by ne, když v tu chvíli vyšlo. Následná šeptanda vykonala své. GYBE v roce 2013 vyhráli kanadskou cenu pro Album roku.

5. Nine Inch Nails – Year Zero (2007)

Trent Reznor by mohl učit guerilla marketing, kdyby o to stál. V koupelně jednoho lisabonského hotelu „zapomněl“ flešku s tehdy úplně novou písničkou Me I‘m not a sofistikovaný rébus, který na internetu odemykal databázi s celým albem. Následné drama internet do té doby nezažil. HBO ho dokonce chtěla zfilmovat.

6. Prince – 20Ten (2010)

Prince miloval internetové pirátství asi jako Metallica, ale na rozdíl od ní s ním vyběhl stylově. Po vlastní ose, bez vydavatele, nabídl vybraným evropským novinám a časopisům desku 20Ten jako přílohu. Na celém podniku vydělali všichni. V době, kdy už se hudební trh smířil s tím, že desky zřejmě navždy spadnou na úroveň merche, jich Prince prodal dva a půl milionu. A nemusel platit daně. Jinak oficiálně 20Ten jinde než v tisku zatím nevyšlo.

7. Smashing Pumpkins – Teargarden by Kaleidyscope (2019-2014)

Billy Corgan projektem Teargarden by Kaleidyscope nasadil korunu své pověsti megalomana. Rozhlásil, že nahraje čtyřiačtyřicet písní a bude je rovnou ládovat na internet. Zatím jich dal dohromady dvaatřicet, a to jen poté, co započítal materiál pro alba Oceanea (2012) a Monuments to an Elegy (2014). S deskou Shiny and Oh So Bright, Vol. 1 / LP: No Past. No Future. No Sun z roku 2018 by to býval dotáhl aspoň na těch čtyřicet, ale ta se prý nepočítá…

8. U2 – How to Dismantle an Atomic Bomb (2004)

Rozmontovat tuhle atomovku se zrovna nepovedlo. Způsobila totiž boom formátu MP3. S Bono Voxem spojil síly jiný samozvaný dobrodinec lidstva, Steve Jobs, a jeho Apple vyvinul první iPod. Dovnitř se vešlo How to Dismantle an Atomic Bomb, celá diskografie U2 včetně rarit i nikdy nevydaných kousků a ještě nějaké místo zbylo. Od té doby je planeta tímto druhořadým zvukovým formátem doslova zamořená.

9. White Stripes – Elephant (2008)

Od chvíle, co kompaktní disky zmasakrovaly gramodesky, vinyly žily svůj život po životě v hardcore podsvětí nebo na mixážních pultech. Zpátky do kamenných obchodů je vrátili až White Stripes. Aby žádný pisálek, kterým Jack White rozeslal album Elephant, nemohl obsah vynést, obdržel ho jedině na vinylu. Nejspíš i Whita překvapilo, že digitální kopie chyběla málokomu.

10. Wu-Tang Clan – The Wu – Once Upon a Time in the Shaolin (2014)

Legendární rapová kapela, kterou mocně inspirují klasické bojové filmy, s The Wu – Once Upon a Time in the Shaolin naložila jako s posvátným textem z šaolinského kláštera. Nechali vylisovat jediný kus dvojalba, který sám o sobě obstojí jako umělecká instalace. Deska následně putovala po výstavních prostorách, kde Wu-Tangové koncertovali. Nakonec ji vydražili za nejvyšší nabídku. Důvod měli vtipný: „Masová výroba a přesycení obsahem znehodnocuje zážitek z hudby i naši schopnost ji ocenit.“

Napadá vás jiný, ještě šílenější projekt, který jsem vynechal? Pokud ano, tak ať je vás v diskuzi vidět!