Destroyer trpí na nové desce silnými indie popovými závratěmi

Vancouverský rodák Daniel Bejar zaujal nejprve svou účastí v indie rockovém spolku The New Pornographers, s nimiž nahrál za první dekádu milénia pět elpíček. Zastínil tak své sólové snahy, kdy jako šéf proměnlivé formace Destroyer už od poloviny devadesátých pravidelně vydával svá žánrově barevná alba.

Bejar označuje Destroyer jako normální kapelu, on sám je ale v proměnlivém line-upu projektu jedinou konstantou. Debutové album We'll Build Them a Golden Bridge z roku 1996 si natočil a zprodukoval sám ve svém domácím studiu. O dva roky později už na následovníka City of Daughters přizval rytmickou sekci a prvotní elektrifikovaný folk se specifickým, k Bowiemu často přirovnávaným vokálem, posunul víc do popu. Na albu Thief z roku 2000 pak už hrála celá pětičlenná kapela. Tento formát Destroyer naopak opustili s kolekcí Your Blues z roku 2004, kde ke slovu ve velké míře přišly midi nástroje, a která sklidila solidní ohlasy jako nebojácné vykročení novým, značně nevypočitatelným směrem. Úhelným kamenem historie projektu se stala devátá řadovka Kaputt, která poprvé výrazně představila Bejara zahraničnímu publiku v převleku novodobého Bryana Ferryho šéfujícího osmičlenné kapele s výraznou dechovou sekcí. Tímto způsobem vznikla i temná kolekce kin a bezbarvý následovník Poison Season. Teprve s dva roky starou deskou Have We Met vykročil Destroyer ze svého stínu. Na poslední chvíli spíchnutá kolekce se totiž znovu přiklonila k elektronice s výrazným retro feelingem.

Dan Bejar vždy plul na vlastním oblaku zjitřené představivosti. A nejinak tomu je i na letošní novince Labyrinthitis. V prvním singlu Tintoretto, It's For You se zaštítil osobou slavného manýristického malíře 16. století, ve druhém singlu June pak zpívá „musíte se na věc dívat ze všech úhlů / říká kubistický soudce z kubistického vězení,“ a nechává volné pole působnosti pro představivost každého posluchače.

Pokud se do písní, které vznikaly během roku 2020, propasírovaly odlesky kovidové izolace, pak jsou krypticky zašifrovány autorovými textařskými tendencemi oscilujícími mezi doslovností a absolutním nonsensem. Dan si libuje ve změněném stavu vědomí. Na minulé desce adoroval stavy „ovíněnosti“, nové album nás už svým názvem dostává do závrati díky lékařsky diagnostikované poruše vnitřního ucha. Narozdíl od předchozích alb ale Bejar často z letargie procitá a dostává nás pomyslně na taneční parket. Na něm pak autorovy obrazy získávají až apokalyptický rozměr. „Strop hoří a smlouva je zákon,“ deklamuje Destroyer vemlouvavě například v Tintoretto, It’s For You a stává se tak jakýmsi Nickem Cavem zbloudilým v tanečním klubu.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Už minulé album bylo výsledkem spolupráce Dana Bejara a basáka Johna Collinse. Lockdown teď uvěznil oba muzikanty doma, a tak mezi domácím studiem zpěváka, sídlícím na předměstí Vancouveru, a Johna, který má domov na nedalekém ostrově Galiano, začaly v loňském roce proudit první střípky nápadů. Ty se následně staly základem skladeb, které na jedné straně neuhýbají z primárně elektronické cesty nastoupené minulým albem, na druhé straně se vymaňují z kontinuálně zasněné nálady, kterou disponoval poslední materiál.

Už jednou zmíněný singl Tintoretto, It’s For You překvapil temnou sekvencerovou linkou, kterou následují razantní bicí. Práce bubeníka Joshuy Wellse podobným způsobem žene vpřed track nazvaný Suffer (evokující New Order) nebo skladbu Eat The Wine, Drink The Bread s výrazným funkovým feelingem. Jemnější momenty mohou připomenout kolegy z vydavatelství Mercury Rev (It's In Your Heart Now) nebo naopak popové veterány Pet Shop Boys (například v All My Pretty Dresses nebo States). Až závěrečná The Last Song definitivně zklidní atmosféru svým unplugged podáním a připomene rockové základy Destroyer.

Prolnutí elektroniky s akustickými nástroji vytváří vhodný amalgám, do kterého zapadá často deklamující principálův vokál. Albu taky pomáhají nečekané, epizodické vstupy dechových nástrojů – trubky, flétny nebo saxofonu. Touto barevností se letošní novinka Destroyer po letech blíží přelomové desce Kaputt z roku 2011. Dan Bejar vzal několik zásadních ingredienci, které použil v různých fázích fungování projektu, a podpořil jimi nově vzniklé písničky. A protože jako podobný vábitel Wayne Coyne z Flaming Lips dokáže uvěřitelně pracovat se svým písničkářským talentem, můžeme brát Labyrinthitis za silný článek bohaté historie Destroyer.

Destroyer – Labyrinthitis

Bella Union/PIAS, 2022, 43:52

78 %