Dětská bicí souprava: skvělý koníček pro malé rošťáky

Mámo, táto, budu bubeníkem – tuhle větu od své ratolesti slyšel nejeden rodič. Mnozí ji přejdou bez povšimnutí (však ono to synka či dcerku brzy pustí), jiní budou děti tlačit k ušlechtilejším koníčkům. Naštěstí se najdou také rodiče, kteří svého potomka (i s cílem zabránit dalším omláceným kastrolům a pokličkám) podpoří. O tom, jak takovou bicí soupravičku vybrat a jak u ní neposedné dítko udržet, čtěte v následujících řádcích.

Jak a z čeho vybírat?

Jedním z hlavních kritérií, kterak vybírat optimální soupravu pro vašeho hudbychtivého potomka, je především věk. Zhruba od 11 až 12 let bych již určitě volil soupravu "dospělou", neboť z té dětské by bubeníček velmi rychle vyrostl a pro vás by to znamenalo jen starosti s prodejem dětské a následnou koupí soupravy dospělé. Pokud je ale vaše dítě mladší, dětská bicí souprava je zcela na místě.

Dalším důležitým bodem před nákupem bicí soupravy je ujištění se, že váš malý bubeníček má skutečně chuť hrát a hlavně cvičit. Ona totiž taková souprava (byť obsahuje slovíčko "dětská") není úplně levnou záležitostí. Pokud tedy nepovažujete za dětskou bicí soupravu plastové hrůzy prodávající se za pár stovek v nejmenovaných supermaketech a podobné paskvily.

Bicí souprava, na kterou se dá hrát a která dítko motivuje i ke cvičení, se pohybuje v cenových relacích od cca tří do deseti tisíc korun. Za ty nejluxusnější, vícemístné soupravy od renomovaných značek, ovšem samozřejmě můžete zaplatit i mnohem více. Vzhledem k tomu, že dětská bicí souprava už z principu nebývá pro budoucího bubeníka tou "životní", bych se v tomto směru ale držel na uzdě: rozhodně není potřeba kupovat tu nejdražší.

Jako testovací soupravu, zda vašeho potomka bude hra na bicí skutečně bavit a vydrží u ní, lze tedy klidně pořídit soupravu ze spodní cenové hranice. Trochu zainvestovat doporučuji až ve chvíli, kdy dítko prokáže dostatečnou vůli cvičit a projeví se u něj i nějaký ten talent. Lepší zvuk (a samozřejmě i vzhled) soupravy pak může být i velkou motivací ke cvičení.

A teď konkrétněji...

Pokud se budeme držet výše zmíněného a po vhodné soupravě pro malého hráče se rozhlížet v uvedené cenové kategorii, je jisté, že se bude jednat především o čínskou produkci. Ale i mezi tou lze vystopovat pár značek, které dokáží vyrobit nástroj v přijatelné kvalitě a za rozumnou cenu. Pár z nich si nyní pro lepší orientaci uvedeme.

Zcela určitě bych vyzdvihl značku Drumcraft, která vyrábí své soupravy v několika základních řadách a verzích a vy si tak můžete vybírat od opravdu jednoduché sady tří bubnů až po pětimístnou a v ceně je samozřejmě i veškerý potřebný hardware, včetně crash činelu se stojanem. Mínusem této značky je naopak u levnějších řad nutnost dokoupit stojan na hi-hat a činely.

Cena takovéto soupravy se pak podle velikosti a vybavení pohybuje od tří do pěti tisíc a pro ty nejprvnější bubenické krůčky je zcela dostačující. O něco hůře je na tom značka Stagg, která si i přesto, že na ní někteří hledí s (mnohdy ale neoprávněným) despektem, vydobyla slušné postavení na trhu a v současné době si řada jejích výrobků zatracení rozhodně nezaslouží. U dětských souprav této značky je bohužel největší slabinou počet napínacích šroubů na jednotlivých bubnech, a tudíž horší kvalita ladění, ale pokud má souprava posloužit pouze jako ukazatel, zda budou vaši ratolest bicí opravdu bavit... proč ne. Cenově se pohybují okolo tří tisíc korun.

Další značkou, ke které lze naopak přistoupit s větší důvěrou, je PDP, která nabízí již plnohodnotnou soupravu včetně hardware, činelů, stoličky a se vším všudy se cenově vejdete pod deset tisíc. Poslední značkou, kterou bych zde rád uvedl je Tornado. Tato značka spadá pod jednodnoho z předních výrobců bicích souprav, firmy Mapex. Je tedy nasnadě, že takováto bicí souprava (stejně jako ta od firmy PDP) bude vhodnější spíše pro bubeníčky a bubenice, kteří již mají jasno, že bicí jsou jejich osudem – a rodiče proto nemusí mít obavy z "vyhozených" peněz. V tomto případě cca devíti tisíc korun českých za kompletní soupravu včetně činelů a hardwaru. Navíc ani zde nechybí možnost výběru konfigurace soupravy.

Kterak malého neposedu ke cvičení přimět...

Nadšené mlácení do bubnů je hezká věc a dítko se přitom bezpečně vydovádí, ale pokud chceme, aby k něčemu vedlo, je potřeba vnést do tohoto nadšeneckého řádění nějaký řád. Je jasné, že každý začínající muzikant by nejraději uměl všechno hned a ani malý bubeníček na tom nebude jinak. Sotva mu tatínek pod stromečkem sestaví soupravu, vezme do ruky paličky a bude se snažit hrát zběsilá sóla a breaky div si ruce a nohy nezamotá. A hned zde je potřeba ho zastavit. Takhle by mu totiž nadšení pro nástroj dlouho nevydrželo a k ničemu nevedlo.

Nejlépe je samozřejmě svěřit výuku do povolaných rukou učitele, ale podpořit budoucího umělce můžete i vy sami. Např. tím, že se obrníte trpělivostí při jeho "domácích úkolech" a i když budete poslouchat jeden a ten samý rytmus nebo etudu na malý buben již dvě hodiny, nevletíte do pokoje s cílem zlámat mu paličky.

Zkuste si také občas vzít paličky do ruky a udržet rytmus s ním, třeba vyklepáváním do nohou – uvidíte, jak u toho vaše dítko ožije. Pokud víte, jaké má oblíbené písničky, zkuste mu navrhnout vytleskávat si spolu jejich rytmus – vše, co vede ke zlepšování rytmického cítění je dobré.

Také dbejte na to, aby si i při cvičení váš potomek chránil sluch. Chodit každý večer spát s pískáním v uších by ho jistě dlouho nebavilo a navíc v dětském věku je sluch mnohem náchylnější na poškození. Ostatně od učitele by měl mít vštípeno, že je potřeba umět hrát i potichu. Bubeník, který nedokáže ovládat hlasitost své hry, není dobrý bubeník.

A úplně na závěr: nenuťte dítko do pouhého striktního přehrávání lekcí. Pokud zvládne látku zadanou učitelem a chce si zkusit zahrát s oblíbenou skladbou, podpořte ho, i kdyby to sakra tahalo za uši. Zpestří mu to učení a pokud si sám uvědomí chyby při hraní, motivuje ho to o to více ke cvičení.