dEUS se podařilo po více než dekádě ticha rozpohybovat písničkovou bestii

Pokud jste kapelu zpěváka a skladatele Toma Barmana doposavad minuli, doporučuji si najít záznam jejich koncertu z vyprodaného bruselského sálu Koninklijk Circus (třeba ZDE), velikostně někde mezi pražským Roxy a velkým sálem Lucerny. Pětice v něm pálí od prvních taktů otvíráku Via ostré projektily srozumitelného, přímočarého rocku, který se nezatěžuje velkým sólováním, ale jde po jádru písničky. Od alternativních začátků s houslemi ála Dirty Three až po luxusní poprock v duchu INXS. Velká postava belgické nezávislé scény se musela po dvojitém albovém zásahu v letech 2011 a 2012 zastavit a nadechnout. Odpočinek nakonec trval více než možná sama kapela chtěla (viz kovidové roky), naštěstí osmá řadová deska nazvaná How To Replace It je venku. Jak se kvintetu vyvedla?

Vraťme se nejprve k posledním dvěma deskám. Bylo totiž velké překvapení, když se jen pár měsíců po vydání vřele přijaté desky Keep You Close na stránkách dEUS objevila informace anoncující vydání nové řadové desky. Jak sami členové pětice pravili v krátkém jarním prohlášení: „asi to není chytrý marketingový krok, vydat desku v tak krátkém odstupu od předchozí kolekce, ale my jsme jednoduše museli vyslat naše nové písničky do světa, dokud jsou čerstvé“. Kvintet plul na adrenalinové vlně a z toho důvodu byl tento krok pochopitelný. Nabízela se tedy automatická otázka, zda následovník Following Sea nebyl trochu uspěchaným dílem. Odpověď je bohužel – ano. Možná z toho titulu se kapela držela trochu stranou, i když úplné ticho okolo ní také nebylo. V roce 2015 shrnula svou dosavadní kariéru na bestofce Selected Songs 1994-2014, v roce 2019 zase pečlivě připomínali dvacetileté výročí výborné desky The Ideal Crash. Obě události podpořila intenzivním koncertováním. Když k tomu připojíme trojitý odskok frontmana Toma Barmana k žánrově všežravému projektu TaxiWars, máme před sebou poměrně zaplněný diář, který pro potřeby nahrávání vyčistila až kovidová pandemie.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Možná právě intenzivní zkušenost s TaxiWars, při které Tom Barman zabrousil se spoluhráči až do soulových, jazzových nebo urban vod, dala vzniknout nečekaně barevné návratové desce dEUS. Už titulní otvírák vybočuje s řady poprockových válů, které byly dříve denním chlebem muzikantů z Antverp. Je postavený na rytmech kotlů, které doplňuje, klavír, sborový zpěv/deklamace a v závěru celý symfoňák. Kytara se dostane k lizu pouze v dramaticky vyšroubovaném závěru skladby. Následující dvě položky Must Have Been New a Man Of The House se vrací k tomu, jak dEUS známe nejlépe – jako rockové hitmakery s popovou melodickou slinou. To další položka zase míří do nových prostor. Popově vyklidněný singl 1989 se blíží podobně ležérní poloze, jež je blízká před pár dny v Praze koncertujícím kolegům Warhaus, se zajímavými vokálními přihrávkami zpěvačky Lies Lorquet. I Faux Bamboo ještě drží kytary na uzdě ve prospěch kláves, aby ty se dostaly pořádně ke slovu až v závěru sedmé položky Pirates. Takové přelévání ale desce neškodí, ba naopak. To je případ baladické Love Breaks Down postavené na krystalicky čisté klavírní vyhrávce, zatímco závěrečná Le Blues Polaire s polodeklamací ve francouzštině může připomenout singl Quatre Mains z minulé desky Following Sea.

I přes snahu o maximální barevnost trpí druhá polovina desky postupnou ztrátou energie, kterou dEUS nemají sílu do konce desky dohnat. A nebo už na Belgičany sedá krize padesátníků? Těžko říct. Asi je třeba připustit, že i v Česku oblíbené těleso už zřejmě nikdy nebude tím nekompromisním válcem, jak jsme ho znali dříve. Nick Cave tuto přirozenou proměnu doplňuje o to zásadnějším ponorem do hlouby nově natočených písniček. Věřím tomu, že i Tom Barman je toho schopen. Ostatně stačí si pustit tak vychvalovanou první trojici desek pětice, kde se prožitek dá doslova nahmatat. I tak se ale jedná o solidní návrat kapely, na kterou by byla škoda tak rychle zapomenout.

dEUS – How To Replace It

PIAS, 2023, 55:53

70 %