Díky, včely!

Jsou činnosti, jako je samotné psaní, které přichází přirozeně, odněkud zvenčí, a hlava je potom nějak zpracovává, spojuje emoci s rozumem. První album jsem nahrála v 10 letech, byl to nápad mého táty. Tehdy jsem prostě texty a hudbu napsala, udělala jsem nějaký výběr z tvorby a s mojí kamarádkou Jitkou jsme nahrály klavír a zpěv na diktafon. Ona pak vypálila nahrávky na CD a rodina je dostala k Vánocům.

Když mi bylo 16 let, šli jsme nahrát EP s mou tehdejší kapelou May The Way. Ve studiu mi došlo, že není všechno tak snadno zrealizovatelné, jako to pro mě do té doby bylo. Byla jsem zvyklá nahrávat sama a na pár tejků, ale souhra ve studiu vyžadovala mnohem větší přípravu.

Možná i kvůli mé neochotě se na něco důkladně připravit a být trpělivá při čekání na výsledek jsme další oficiální nahrávky zrealizovali až s mým bývalým kytaristou a současným producentem – Nikolou Šolajou. Nahrávali jsme EP Hvězda ve dvou, a tak pro mě pracovní tempo bylo snesitelné. U další desky, která závisela na tom, kdy má čas producent, hudebníci, kteří na ní nahrávali své party atp., už mi celý proces vzniku připadal zdlouhavý.

Ráda hraju skladby o emocích, které jsou v době vystoupení aktuální, ne několik let staré. Několik měsíců po vydání alba Hejno černejch koček jsem měla blok a pocit, že jsem se úplně vyčerpala jeho nahráváním a řekla jsem si, že na příštích nahrávkách bude méně živé hudby a celý proces se tím urychlí.

K produkci svého druhého alba jsem oslovila Nikolu Šolaju, protože jsem věděla, že jsme na sebe v hudbě naladění. Máme podobný hudební vkus, baví nás s písněmi experimentovat a rok a půl jsme spolu hráli. Měla jsem naprosto nereálnou představu, že během pár měsíců stihneme album nahrát, zprodukovat a smíchat, pak se všechno jen pošle na master a nakonec vydá online a na fyzických nosičích.

Když jsme ale spolupráci zahájili, zjistila jsem, že moje písně nejsou jako dřív, všechny mají kolem 5 minut a není snadné jejich aranže vystavět tak, aby posluchače po celou dobu bavily. Zároveň jsme s producentem narazili i na to, že pro mě je text velmi důležitý, ale nevadí mi se od něj zvukově odklánět. On naopak trval na úsporných aranžích u tracků, kde jimi nechtěl zastínit texty. Nakonec celé album vyústilo v kompromis.

Celý proces trval kolem jednoho roku a myslím, že nás oba profesně posunul. Já jsem svého producenta vyhazovala z jeho konceptu desky a on mě držel na uzdě, když jsem vymýšlela přemrštěné experimenty. Venku jsou zatím dva singly z tohoto alba, Lucie a Linka. Celá deska by měla vyjít v první polovině letošního roku.

Hlavně díky zkušenosti s mými dvěma oficiálními nahrávkami začínám chápat, že u nahrávek nejde jen o výběr tracků. Ano, jsou alba, která sestávají z jednoho nástroje a zpěvu a stačí to. Ale některé skladby vyžadují péči, která se nedá uspěchat. I když jsem k vlastním textům i hudbě kritická, občas na ně prostě nemám dostatečný náhled. Smiřuji se tedy s tím, že nebudu vydávat každý rok jedno album jako do svých sedmnácti let, ale zato si budu moct za každým vydaným albem a jeho zvukem stát i pár let po zveřejnění.

Jak a v jakém kontextu jste své album připravovali vy? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.