Divoký bůh Nick Cave smutní s úsměvem na rtech
Poslední desetiletí není pro Nicka Cavea lehkým obdobím. Ztráta dvou jeho synů musí být logicky hrůznou zkušeností. Naštestí pro Cavea platí, že hudba pro něj není jen uměním, ale i určitou autentickou terapií, skrze níž fyzicky vtahuje posluchače do svého světa a navazuje s ním hluboké emocionální souznění.
Album Wild God není jen určitým pokračováním předchozí tvorby, v níž se zpěvák snažil po svém vyrovnat se ztrátou svých blízkých. Jiný je totiž Cave na deskách a jiný během vystoupení, kde je jeho interakce s publikem neskutečná, ba až pekelně hmatatelná. Jako by Cave potřeboval své ztráty kompenzovat se svými věrnými fanoušky přímo na pódiu, vtipkovat s nimi a se smíchem zpívat o svých duševních mukách a bolesti. Nové písně na Wild God nabízí tmu i světlo na konci tunelu, které se transformuje do zaslouženého štěstí a radosti ze samotného bytí a překračuje vlastní stín každým krokem.
Možná proto zní kapela Bad Seeds daleko víc doprovodně než na předchozích nahrávkách. Surrealistická orchestrace dohromady se synthpopovým zvukem a gospelovými sbory má nádech křesťanského obřadu (zejména píseň Frogs pojednávající o biblickém Kainovi a Abelovi) s Cavem v hlavní roli. Nick ale nekáže, procítěně promlouvá, mobilizuje náboženské postavy, vtahuje je do alegorických vyprávění, své neukotvené pocity se nesnaží utlumit, ba naopak je sdílí se všemi.
Gotické žalozpěvy bujně plynou na povrch v Joy, éterické ukolébavce, ale mají hlavní slovo i v piánové gospelovce O Wow O Wow (How Wonderful She Is), poctě zesnulé přítelkyni, zpěvačce i člence The Bad Seeds, Anitě Lane. Analogové syntezátory rozehrávají ve skladbě Final Rescue Attempt psychedelii, Nick je ale ve svém projevu sebevědomější dřív než kdy předtím. Maluje surreálné barvy, tematicky rozdílné a barevné zároveň; o světle, ženě koupající se v jezeře, o nevyhnutelném konci.
Ano, medituje, truchlí, ale přitom i baví, jako tomu je v titulní Wild God, v níž si dadaisticky hraje se slovy s pochmurným tónem. Ve vražedném tempu pokračuje i balada Long Dark Night, v níž jde ruku v ruce úzkostná i reflexivní poloha. Finále v podobě As The Waters Cover The Sea s nádhernou introspektivní klavírní linkou celé gospelové dobrodružství uzavírá.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Wild God je sonickým mistrovským dílem, kde produkce zdůrazňuje Caveův hlas, který zní zranitelněji než kdy předtím. Album kombinuje prvky ambientní elektroniky s tradičními akustickými nástroji, což vytváří hypnotickou a snovou atmosféru. Warren Ellis, Caveův dlouholetý spolupracovník, opět přináší svou charakteristickou hru na housle a syntetizátory, které dodávají skladbám tajemný a nadpozemský nádech.
Návrat k mystickým a spirituálním tématům, která proplétá se svou charakteristickou melancholií a poetikou, Nick navíc podtrhuje subjektivními tématy. Album Wild God se točí kolem myšlenek na božství, víru a lidskou křehkost. Cave se zde zabývá otázkami života, smrti a smyslu existence, což jsou motivy, které jsou pro něj dlouhodobě zásadní. Nicméně, na tomto albu cítíme ještě větší hloubku a introspekci, jako by se Cave osobně vyrovnával s vlastními démony i zázraky světa. Texty jsou hluboké a často lyrické, oscilují mezi zármutkem a nadějí, temnotou a světlem.
Nick Cave & The Bad Seeds – Wild God
Bad Seed, 00:44:26
ambient/pop/rock
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
