Dokken připravili album pro milovníky vlasatých osmdesátek
Dokken patřili mezi přední představitele osmdesátkové scény melodického glam metalu. Doby největší slávy jsou sice už dávno pryč, fanouškovská základna je ale stále silná a dychtivá po příchuti 80. let. Dokken tak i na novém, v pořadí již třináctém, studiovém albu oživují pro pamětníky ducha Sunset Strip.
Přestože v roce 2016 došlo k příležitostnému reunionu klasické sestavy Dokken, kdy vedle Dona Dokkena byli na palubě také jeho dávní parťáci George Lynch, Mick Brown a Jeff Pilson, nebylo v plánu v tomto déle pokračovat. Zpěvák a frontman Don Dokken se tak záhy vrátil ke své současné sestavě, s níž natočil aktuální album Heaven Comes Down.
Začíná se ve středním tempu. Fugitive není špatná, ale na úvodní skladbu je možná až moc opatrná a rozvláčná. To následující Gypsy je na tom už o dost lépe. Poměrně jednoduchá, ale vcelku chytlavá záležitost v níž nechybí povinné heavy kytary a melodické linky.
Hlas Dona Dokkena má své limity, do výšek se již nedostane, a tak po celou dobu zpívá v poklidnějším módu, což je škoda zejména u refrénů, kde by člověk čekal nějaké to nakopnutí – například v povedených baladách I'll Never Give Up nebo I Remember, v níž si refrén přímo žádá o živější projev. Na druhou stranu, Dokken má už svůj věk a v sedmdesáti od něj už nemůžeme chtít zázraky. A sám Dokken se k tomu nedávno vyjádřil celkem jasně: „Pokud nemůžu zpívat tak, jak si mě pamatujete, tak prostě na naši show nechoďte. Nemám s tím žádný problém.“
Jon Levin, který je z „nových“ Dokkenových spoluhráčů služebně nejstarším, do písní sem tam propašuje vkusné blues rockové vyhrávky (například v Is It Me Or You nebo zmiňované I Remember) a celkově v sobě jeho hra klasické prvky muziky Dokken z dob, kdy pozici kytaristy obstarával George Lynch (Just Like a Rose).
V Saving Grace se ozývají staří dobří Led Zeppelin a překvapivé osvěžení se vyklube ze závěrečné akustické Santa Fe. Ta až neuvěřitelným způsobem připomene Sweet Sixteen Billyho Idola, kdy i Dokken zní jako tento blonďatý rebel a dokazuje, že i přes indispozice dokáže se svým hlasem zkušeně pracovat.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Je pravdou, že Heaven Comes Down je deskou, která má za cíl uspokojit především věrné, letité fanoušky, a větší ambice zřejmě nemá. Ačkoliv nahrávka trochu postrádá jakousi mladistvou jiskru a zápal, musí se nechat, že přítomné písně jsou dobře napsané, album samo o sobě je konzistentní a dá se v pohodě poslechnout na jeden zátah. Rozhodně nebude v diskografii Dokken dělat ostudu.
Dokken – Heaven Comes Down
Silver Lining Music, 00:41:53
heavy/glam/metal/rock
65 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
