Dokonce i ty zaplivané hotely musí mít člověk nějakým způsobem rád

Po více jak dvaceti letech v jedné kapele si člověk tu tam položí nejednu otázku. Asi jako většina hudebníků a obzvláště pak kapelníků jsem mnohokrát stál na křižovatce a přemýšlel, kudy dál. Nesčetněkrát jsem uvažoval nad tím, zdali to vůbec má cenu, ale pud sebezáchovy byl vždycky silnější. Tento příměr není vůbec přehnaný, bez kapely, potažmo bez hudby jako takové, bych se pohřbil za živa. Hudba je rozhodně to nejdůležitější, co mě v životě potkalo. Sebemenší úspěch se počítá!

Rock 'n' roll je popravdě pořádná dřina, jenže když to člověk miluje, vůbec nad tím nepotřebuje přemýšlet. Koncerty jsou v každém případě tou nejsladší odměnou. Zvláště tedy přes léto, kdy jsou festivalové žně. To bývají srdce muzikantů přeplněna. Taková ta bezstarostná jízda časem, kdy je více méně každý hvězdou z plakátu. Jenže kromě festivalových koncertů je taky potřeba zkoušet, skládat, vymýšlet plány, točit klipy, řešit grafiku, dělat rozhovory, plnit sociální sítě, komunikovat s fanoušky a tu a tam odehrát koncert v poloprázdném klubu. A schopnost toto všechno dělat na sto procent s věkem samozřejmě dost klesá. K tomu všemu musíte neustále sledovat svoji smečku, protože problém jednoho se snadno může překlopit v problém všech a to nikdy nevěští nic dobrého. Člověk neustále hledá způsoby, jak posunout věci vpřed a jednou z dost zásadních věcí je, aby to měl zbytek kapely stejně jako vy. Jak by asi jelo psí spřežení, kdyby táhnul jen jediný pes.

Zásadním kamenem a motorem všeho je podle mě jistá iracionalita. Čím dál víc jsem přesvědčený, že s hlavou v oblacích věci fungují mnohem lépe. Víra a láska ve věc, kterou děláte, je to, co věc opravdu dokáže posunout. Okolí možná kroutí hlavou, nic nechápe, ale vám věci z nějakého důvodu vycházejí. Vždycky, když hledám vzpruhu, v myšlenkách vyrazím na exkurzi časem do dob, kdy kapela měla za sebou pár koncertů, ale kamkoliv jsme přijeli, tam bylo plno. Po hudební, zvláště tedy technické stránce bylo všechno špatně. Jenže podstata věci je často ukryta hluboko pod povrchem. Lidi nehledají složitosti, ale opravdovost a ta se předstírat, ani naučit nedá. V tomto ohledu se zkrátka může zadařit komukoliv, i pokud by znal jen tři akordy. Ideální stav je samozřejmě iracionalitu a lásku k věci samotné propojit s umem.

Samostatnou kapitolou jsou členové kapely. Jelikož s Fast Food Orchestra jsme vždycky byli početnou partou, zažil jsem hromadu odchodů od těch méně náročných až po zcela zásadní, které zahýbaly základy. S jakýmkoliv odchodem se totiž mění chemie kapely a to může mít jak pozitivní, tak i negativní výsledek. Odchod je vždycky trochu problém, nicméně jestliže máte v kapele někoho, kdo podezřele často cestou na koncert mluví o tom, že se už těší, až bude doma, rovnou ho vyměňte.

Odchody dokáží být i osvobozující. S novým členem, zvláště je-li mladší, může přijít ta pravá jiskra do vyhasínajících kamen. Rozbuška, která zase vystřelí všechny a vše o pár pater výše, což je to, proč to děláte. Pamatuji si, kdy jsme se v roce 2007 na benzínové pumpě naštval na totálně vyhořelou sestavu a bouchnul jsem pěstí do stolu. Přestaly mě bavit tlaky na to, že hrajeme moc a že by stačilo hrát každý druhý víkend a taky, že zkoušet by se nemuselo vůbec. Tohle totiž není jen koníček, ale životní vášeň. Stanovil jsem tehdy jasné podmínky a půlka kapely odešla. Člověk by čekal, že to bude konec a bylo to přesně naopak. Během chvilky byli v kapele čtyři noví lidé a začaly se dít neskutečné věci.

V roce 2008 jsme odjeli 14 koncertů v Brazílii a 14 koncertů po Evropě v tourbuse jako předkapela The Tosters. V ČR jsme pak v tom samém roce odjeli ještě 108 dalších koncertů. Bylo to nejvíc koncertů za rok v historii kapely. A tohle je ta chemie, kterou kapela potřebuje. Milovat hudbu a milovat hraní a život na cestách. Dokonce i ty zaplivané hotely musí mít člověk nějakým způsobem rád. O večírcích s fanoušky nemluvě. Ideální je zkrátka parta lidí, co se má ráda a dokáže spolu trávit čas i mimo pódium. Koncert je jen ta třešinka na dortě, kolem které je hromada špinavého nádobí v kuchyni. Na koncerty se totiž zásadně jezdí zbytečně brzy a z koncertů pak zbytečně pozdě.