Dokud hrají Blur, brit pop není mrtev
Po osmi letech se Blur odhodlali k dalšímu reunionu. Devátá řadová deska The Ballad of Darren elegantně těží ze slavné minulosti britpopové legendy, emotivně ale překračuje vlastní odkaz a nabízí neodolatelné hudební dobrodružství.
Ani po třech dekádách neztratili Blur nic ze své síly. Rychlý nahravací proces nového alba přitom do jisté míry kopíruruje svého předchůdce The Magic Whip (2015), kdy kapela doslova vyplivla kolekci skladeb, odehrála několik koncertů, a opět se ze záři reflektorů vytratila. S aktuálním počinem The Ballad of Darren to vypadá, že Blur mají tentokráte velkolepější plány.
Stejně jako v minulosti, písničky mají rádoby ledabylou atmosféru, pod níž se skrývá jen zčásti satirická kritika britského šosáctví. Pohledy do vlastní minulosti, ztrát a nálezů, rozbitých přátelství – to vše podlehá všudepřítomné hořkosladké melancholii, kterou kvarteto emotivně servíruje na zlatém podnose.
Pomalou písní The Ballad, kterou složil Damon Albarn již před lety (a na popud svého bodygurda Darrena, jemuž paradoxně věnoval název celé desky The Ballad Of Darren), začíná další kapitola Blur, která si nijak nezadá s devadesátkami, kdy kapela slavila nejvetší úspěchy. Ve středním tempu se drží nejrockovější pecka St. Charles Square po vzoru hymny Song 2, v němž kytarista Coxon koketuje s garážovou špínou, zatímco Damon vyje a křičí o „Tesco discu“.
Chytlavý singl The Narcissist o lidském egu sebevědomě hlásá, že každá generace má své pozlacené pozéry, no a? V písni Russian Strings se pak Damon Albarn za doprovodu plesového klavíru a barové kytary pouští do úvahy o bezmoci člověka, který je vystaven hrůzným světovým událostem.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Opile znějící Damonův vokál jako by rozezníval tóny hospodské kapely, která nafoukaně maluje známé linky, a přesto se uvnitř ozývají bolestivé glosy o vlastní pomíjivosti. Kytara Grahama Coxona je přímo stvořená k tomu, aby klasické akordické postupy z dílny Kinks nebo Beatles okořenila atonálními sóly a hranatými ostrými sóly. Jeho „wonky“ styl je podmíněn řadou efektů, včetně tremola, vibrata a digitálního zpoždění.
Kytarové linky pak přesně pasují do Albarnova vokálu, jehož linka je plná zmenšených akordů a intervalových skoků, jež ve výsledku působí pichlavě a agresivně. Blur natočili desku, v níž kouzlo prchavého okamžiku zůstane v uších napořád.
Blur – The Ballad of Darren
Warner Music, 00:42:29
brit pop
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
