Domácí objev Moonshye přináší první albový klenot roku 2021

Dlouho pochybovala o tom, jestli dokáže napsat dobrou písničku. Když už se začala věnovat umění, odstěhovala se do Polska. Nakonec vydala hned první den roku 2021 album, ve kterém před češtinou a polštinou dala přednost angličtině. Moonshye si nevybírá zrovna lehkou hudební stezku. Přesto, nebo právě proto byste její debutovou kolekci Curtain of the Moon neměli minout.

Česká naděje jménem Moonshye pochází z české části Beskyd. Slezské prostředí, blízké geograficky i mentálně Polsku, výrazně ovlivnilo i mladou umělkyni. Ta se v rozhovoru pro Headliner přiznala, že dlouho bojovala sama se sebou, než podlehla celoživotnímu puzení vyrazit na hudební dráhu. To už měla vystudovanou vysokou školu a v Praze se živila jako učitelka. Poměrně stabilní budoucnost vyměnila za dobrodružství v polské Lodži v rámci studií na umělecké filmové škole. V roce 2018 poprvé začala pomalu veřejně vystupovat pod svým stávajícím jménem sólově, příležitostně i s jinými muzikanty. Postupně si jí všimli organizátoři Opole Songwriters Festivalu nebo festivalu Soundrive v Gdaňsku, pro krátký film Tsantsa složila doprovodnou hudbu. Přišel čas na debutovou nahrávku.

Místo zhodnocení nashromážděných hřiven na polské scéně, se ale Moonshye rozhodla zaznamenat materiál na debut v Česku – konkrétně v brněnském studiu Rustikal pod producentským vedením Martina Píra a Pavla Šmída. Především druhý z nich písničky, které prozatím měli decentní podobu potřebnou pro sólové vystupování s looperem, posunul skrze angažování řady hostí do nových, a nutno podotknout velmi zajímavých souvislostí. Album Curtain of the Moon, na které přispěli také fanoušci v rámci crowdfundingové kampaně na portálu HitHit, nakonec vyšlo po několika odkladech na letošní Nový rok.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Moonshye má štěstí, že pro zhmotnění svých niterných vizí narazila na empatického a navíc hudebně vynalézavého partnera v podobě Pavla Šmída. „Dá se říct, Pavel je taková moje kapela. Hodně se podílel na aranžích a strávili jsme spolu spoustu času, ať osobně ve studiu při práci, nebo po telefonu při diskuzích nad písničkami,“ přiznala autorka v rozhovoru pro Headliner. Curtain of the Moon i díky Pavlovi album suverénně. Díky jeho konexím na desce nesmělé solitérky hraje domácí hudební špička. Konkrétně bubeník Dano Šoltis (Vertigo, -123 min. a další), kontrabasista Tomáš Liška (Druhá tráva, Invisible World a další) neboi houslista Pavel Cingl (Phil Shöenfelt & Southern Cross, Ivan Hlas a další). Sama Moonshye do studia pozvala multiinstrumentalistku Asii Szczęsnowicz (jablkagruszki nebo Odpoczno).

Hudebně barevná, tichá nahrávka obsahuje celkem desítku kompozic, jejichž spojnicí je jistá niternost. A to jak v projevu samotné autorky vokálně tu a tam připomínající Dolores O'Riordan z The Cranberries, tak hudebně, kde se v pomalých kytary umně proplétají s elektronikou Antonína Fajta (River nebo Blue Horse). Tu a tam dokonce bez rockové rytmiky, pouze jemného tepu perkusí, zato s něžnými linkami houslí (Lisa nebo Hands Of Wind). Zajímavým vykročení bokem je díky razantním klávesám potemnělá Cave nebo „pouštní“ kytarou opentlená závěrečná položka Desert Wind. Největší předností kolekce je ale její přirozenost, kdy vybroušené písničky získali díky vhodným spolupracovníkům ideální studiovou podobu. Poslech alba doslova vybízí posluchače zjišťovat, kdy si bude moci Moonshye vychutnat v živém provedení. Doufejme, že díky zlepšující se koronavirové situaci, to nebude za příliš dlouhou dobu.

Moonshye – Curtain of the Moon

Rustical rec., 2021, 42:04

indie popfolk

80 %