Dovolená plná nápadů

Máme teď s Kieslowski „mateřskou“ pauzu. Marie se věnuje miminu a já mám volno. I když jen zdánlivý. Vždycky jsem přemýšlel, jaký to bude – a najednou to přišlo, a já zjišťuju, že kdyby k tomu nedošlo, stejně bychom si ty “prázdniny” asi museli naordinovat. Takže vlastně přišly v ideální čas.

Pauza je to ovšem, tedy alespoň pro mě, jen koncertní. Byla potřeba. Cítil jsem, že přesuny na koncerty mě vyčerpávají víc, než bylo zdrávo. Od vydání třetí desky Mezi lopatky jsme toho najezdili opravdu hodně. Ale, jak to asi zná každý muzikant, tak mi to teď dost chybí a myslím, nebo je spíš vcelku pravděpodobné, že než bude Marie moci, zahraju několik koncertů sám. Jen tak. Abych nevyšel ze cviku...

Hudbu mám ale jinak pořád s sebou. V sobě. Nepřetržitě přemýšlím, vymýšlím, plánuju.... a nemůžu spát. Nápadů a výmyslů mám tolik, že bych s nimi zastavil Vltavu, a je možná vlastně dobře, že je aktuálně realizovat nejde. Leccos se možná líp usadí. Nevím. Ale pracuju pořád. Další desku s Kieslowski nejspíš uděláme až příští rok, ale do té doby se ještě určitě leccos objeví. Ve vzduchu je toho moc.

Hodně času ovšem taky teď věnuju dětem a uspořádáváni si sebe i vlastního života. Nikam téměř nechodím, a tak nějak se i stalo, že mě už ani nikdo nikam nezve, jelikož se spíš počítá, že se neukazuju... No, nepiju, nekouřím, maso nežeru, tak co taky se mnou, že jo? Snažím se vyjít hlavně sám se sebou, a stojím dost stranou.

Někdy si ale říkám, že bych možná těch kapel měl mít víc. Abych mohl realizovat to hemžící množství nápadů, které se mi honí hlavou... A všechno to stihnul.