Dream Theater překonávají noční můry grandiózním konceptem
Šestnáctá řadová deska Parasomnia od progresivních metalistů Dream Theater je více než jen perfekcionisticky vypilovaná kolekce složitých skladeb. Emocemi nabité příběhy a tématika nočních děsů společně s oslnivou hráčskou virtuozitou posouvají Dream Theater za hranice jejich vlastních možností.
Typický styl Dream Theater, který spojuje prvky progresivního rocku, metalovou analýzu a komplexní hudební strukturu, zde oživuje koncept, jenž z Parasomnie dělá ikonickou desku v diskografii kapely. Název alba odkazuje na rušivé poruchy spánku, což je umocněno hudbou s hororovými mezihrami, rytmickými posuny v taktech a znepokojivými nástrojovými sóly, jimiž Dream Theater jako vždy nešetří.
Otvírák The Shadow Man Incident je sám o sobě poutavým filmovým soundtrackem – snové klidové pasáže střídají prudké změny tempa nebo ostré staccatové kytarové riffy, zatímco vokál frontmana Jamese LaBrieho dodává skladbě emocionální náboj. Momentů, kdy kapela dokáže vytvořit napětí do absolutní míry, je na albu nespočet. Například děsivé intro Dead Asleep střídá brutální kytarový riff, kterého se svým hráčským uměním záhy ujme zbytek ansámblu, aby vytvořil dokonalou zvukovou tapisérii, jež není jen marnou kulisou v příběhu muže, který omylem zabil svou manželku během náměsíčné chůze.
Hřmotné bubnování v In the Arms of Morpheus připomene návrat bubeníka Mika Portnoye, jehož dynamika jako by vlila novou krev do bouřlivé instrumentace kapely. Ta je zřejmá zejména v singlu Night Terror, který připomíná zlatou éru kapely z období Train of Thought. Hořkosladká balada Bend The Clock je naopak plná lyrické něhy a zkoumá touhu vrátit se v čase a uniknout nočním můrám. Dvacetiminutový závěrečný epos The Shadow Man Incident je pak skutečnou odyseou, zkoumající spánkovou paralýzu skrze horečnaté akordové postupy, orchestrální rozmachy a nekonvenční sóla.
Co oceníte na desku jako muzikanti?
Návrat Mika Portnoye zažehl v kapele správnou chemii a dodal kompozicím nepopiratelnou energii. Každý člen předvádí nevšední výkony, přihlížející k minulosti kapely. Výjimečná Petrucciho kytarová sóla, Myungovy přesné a složité basové linky a Rudessovy vesmírné textury jsou však jen špičkou ledovce.
Čím se však nové album liší od předchozích desek, je vyvážení technické zdatnosti kapely s hlubokým vypravěčstvím. Ve své složitosti skladby odměňují posluchače pohlcujícím zážitkem, který stírá hranici mezi realitou a snem.
Dream Theater – Parasomnia
Inside Out Music, 00:71:00
progresivní metal
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
