Droga jako múza?

Na první pohled se může zdát, že mnozí umělci prostě berou drogy. Když se podíváme na umělecké osobnosti zejména světové hudební scény minulého století, leckdo bez většího váhání zobecní, že drogy brala valná většina. Nedělal jsem žádný průzkum, ale už takové tvrzení bych docela rád zpochybnil a vsadil si na jinou kartu. Procento drogy užívajících a experimentujících umělců bude totiž pravděpodobně hodně blízké procentu jiných skupin lidí s podobnými neřestmi. Neříkám, že to tak je, ale pokud by to chtěl nějaký sociolog prozkoumat, budu moc rád. Protože potom bychom se mohli ptát, zda dává smysl argumentace, že umělci berou drogy pro jejich kreativní přínos.

Mnohokrát jsem se setkal s tím, že mi někdo jako muzikantovi říkal, že bych mohl něco zkusit. Vždyť tolik slavných a úspěšných muzikantů bralo… A jaké úžasné věci napsali! Nebylo by tady ale potom daleko víc úspěšných, kdyby drogy hrály skutečně tak klíčovou roli? Možná bychom měli najednou až příliš úspěšných a slavných. Nebo naopak rapidně zvýšenou návštěvnost Klubu 27? Abych ale nebyl jen kritický, drogy patrně určitou roli při kreativním procesu sehrávají.

Možná by bylo až příliš slavných a úspěšných

Kreativita samotná ale zkoumání problematiky moc nepomáhá. Vědci a zejména psychologové přistupují v poslední době k měření kreativity dost obezřetně. Nemáme totiž nástroje, které dokáží kreativitu zrovna spolehlivě měřit. Krátké zamyšlení stačí k uvědomění, že kreativita je pojem velmi obecný, zahrnující velmi mnoho různých projevů, činností a vlastně i dovedností. Podobně jako inteligence. Z toho plyne, že pokud vám někdo chce měřit kreativitu, je výsledek často hrubě orientační. Když tedy v minulém století zažily zejména psychedelické drogy a výzkumy zkoumající jejich dopady nemalý boom, spatřila světlo světa zjištění, která jsou nyní ve velkém zpochybňována. Ať už kvůli chybám v metodologii, unáhleným závěrům nebo malému počtu účastníků. To nyní znemožňuje či omezuje říct, co vlastně výzkumy zjistily.

Téma zkoumání kreativity je široké a v tomto krátkém článku nemám prostor se jim nadále věnovat, doporučuji si ale něco zjistit pro vlastní vědomostní obohacení. Co ale dosavadní zjištění naznačují? Výsledky potěší podporovatele i odpůrce užívání návykových látek, protože jak už to bývá, výsledek je závislý na člověku i prostředí. Zároveň byla většina níže uvedených zjištění zkoumána na lehkých a relaxačních drogách, tudíž zobecnění výsledků je možné opět omezeně. Pro určitou představu ale stačí. Stejně tak pro zvážení rizik, pokud by někdo náhodou něco zvažoval.

Drogy mění vnímání a poznávání světa

Než se pustím do výčtu některých zjištění, hodí se zcela transparentně deklarovat odpověď na palčivou otázku, zda drogy dělají člověka kreativnějším. Odpověď totiž zní, že nevíme. Ať už je to čímkoliv, nejde v současné době říct, jaký je přímý vliv užívání drog na kreativitu. Lze však říci, že drogy mění naše vnímání a poznávání světa i procesy v mysli. Přes tyto změny může za určitých podmínek u některých lidí docházet k myšlenkovým postupům, nápadům nebo originálním náhledům na problémy či tvorbu, které se mohou projevit zvýšením tzv. kreativity, ať už jí definujeme jakkoliv. Bezesporu tak za určitých podmínek mohou drogy nabídnout jiný pohled na svět.

Ať už máte vlastní zkušenost, nebo zprostředkovanou skrze kamaráda, náhodu nebo média, dáte asi zjištění výše za pravdu. Droga mění vnímání, poznávání a často i chování člověka. Tyto změněné stavy vědomí mohou potom ovlivnit, jakým způsobem člověk pracuje, přemýšlí a vytváří například hudbu, obrazy nebo řeší problémy. Změna v poznávání světa je na popsání poněkud náročná, protože je velmi individuální. Obecně lze ale říci, že většina psychedelických drog dělá poznávaný zážitek intenzivnější. To mimo jiné znamená, že nějaké aktuální stavy, nálady a podněty z prostředí jsou vnímány jako silnější. Znamená to ale také to, že jinak málo významné, nebo nevýrazné podněty jsou najednou výraznější a člověk je vnímá silněji. Proto můžou obyčejně nevýrazné věci dostat důležitější pozici a tím dopomohou jinému náhledu na svět a třeba i originálnímu nápadu nebo řešení, které může být posléze považováno za projev kreativity.

Když se od poznávání přesuneme hlouběji do hlavy, přemýšlení samotné je patrně drogou poznamenáno také. Není ale oproti všeobecnému přesvědčení nějak efektivnější nebo kreativnější. Myšlenkové procesy jsou jednoduše řečeno změněny podobně jako je tomu u poznávání. Pro mysl jsou rázem přístupnější neobvyklé asociace myšlenek a vzpomínek, které bychom za „normálního“ stavu nepovažovali za smysluplné nebo by je mozek nevyhodnotil jako efektivní a příhodné. Tyto asociace potom mohou stát za rádoby originálními nebo nevšedními nápady, které člověk pod vlivem produkuje.

Neobvyklost nezaručuje kvalitní výsledek

Jak uvádím výše, droga často dělá zážitek nebo myšlenku intenzivnější. Zároveň způsobuje tvorbu neobvyklých a méně přímočarých asociací. Bylo by poněkud bláhové se domnívat, že změna zážitku je pro každého nutně inspirativní. Důležitý je proto nejen předpoklad, že uživatel dokáže zážitek využít, ale také podmínky, které zážitek doprovází. Stejný předpoklad platí také pro neobvyklé asociace. Člověk může mít za den mnoho neobvyklých myšlenek, které jsou z většiny zcela nesmyslné a neproduktivní. Neobvyklost nezaručuje kvalitní výsledek. Originalitu tudíž není možné brát jako předpoklad kreativity, protože možný tužbu, že z hromady smetí vznikne kousek klenotu neodbourává spojená zdravotní a jiná rizika. Typický příklad, kdy nám u piva připadá nějaký nápad úžasný, ale ráno je z něj absolutní nesmysl, je zde více než na místě.

Pro výsledný efekt drog je klíčová také role prostředí. Drogy samotné nevytváří revoluční nápad ani depresivní stavy. Ukazuje se, že pokud před požitím lehké relaxační drogy zažívá člověk radost nebo pozitivní emoce, je efekt obvykle inspirativní a může pomoci při řešení problémů nebo při terapii. Určitou výhodou drogy tak může být právě zvýšení intenzity aktuálně prožívaného stavu. Stav je ale poněkud proměnlivý a nikdy nevíme, jaké asociace v mozku droga zpřístupní, čímž se jejím užitím vždy tak trošku vrháme do hazardu. I proto je využívání drog k relaxaci, inspiraci nebo terapii velmi diskutabilní a minulé ani současné výzkumy vlastně nepřinášejí jednoznačné závěry.

Droga nevytváří nápad. Není to jen o štěstí?

Drogy jsou vlastně v lecčem podobné emocím. Také ovlivňují poznávání, myšlenky, asociace a chování. Prožívaný smutek dokáže i ze smutné drobnosti, kterou právě prožíváme, udělat smutného obra, který obejme celý náš svět. Přitom všechno veselé náhle jakoby zmizí a převládne smutek. Podobné to může být i u drogy, která zintenzivní aktuálně prožívaný smutek nebo radost. Ovlivní myšlení, asociace, poznávání a chování. Stejně jako mohou být emoce, ať už jde o nadšení, radost, smutek, nostalgii nebo zlost, inspirativní a vedou nás ke skvělým nápadům, mohou být nebezpečné.

Kolik lidí kvůli přílišnému pohroužení nebo nezvládnutému smutku skončila špatně? Kolika lidem smutek pomohl k napsání úžasných básní a knih nebo složení úžasných balad? Možná by byla ze smutku a užívání drog zajímavá paralela ke zkoumání – a myslím, že v obou případech bude výsledek stejně nešťastný. Těch špatných konců totiž bude dramaticky více než těch úspěšných.

Když je někdo zvědavý, spokojený, šťastný a chce zkusit nové věci, je to jeho věc a riziko, které samozřejmě může přinést pár příjemných chvil. Odůvodňovat ale vlastní zvědavost inspirací, kreativitou nebo vidinou úspěšné budoucnosti je neupřímnost před sebou samým. Ti, kteří uspěli, patrně měli talent, snahu, píli nebo štěstí. Drogy sice nabízí možnost jiného nebo nevšedního pohledu, ale jejich přínos je diskutabilní a velmi individuální. Jako na múzu se na ně určitě spoléhat nemůžete. Můj názor na závěr zní, že kde není snaha, píle, štěstí a dovednosti, tam jsou drogy skutečně jen narušitelé zdraví, vztahů a peněženek. A je na zváženou, zda to nejde stejně dobře i bez nich.

Tento text vychází u příležitosti 10. narozenin Frontmana, kdy se ohlížíme za úspěšnými články celé dekády. Poprvé byl zveřejněn 26. června 2020.